Článek
Prekérní situace
Páteček. Muž i já pracujeme z domu, děťátka v institucích. Tak jsem si řekla, že si udělám pohodu, odložila jsem telefon, vzala knihu a vydala se na toaletu. Zavřu se. A v tom mi zůstane v ruce klika. No, to by až tak nevadilo, vím, že se to stalo už několika návštěvníkům (nám ne, protože my jsme usoudili, že se třemi malými dětmi je absolutně zbytečné se na záchodě zavírat), nicméně všichni vězni se sami zdárně vysvobodili, takže kliku zasunu a očekávám, jak se sezam otevře. Jenže moje půlka kliky vysunula tu druhou půlku kliky, takže i když je moje část zaražená nadoraz a já s klikou zarputile lomcuji, neděje se vůbec nic.
Oukej, ještě, že je manžel doma, zavolám mu. Používá totiž při práci antihlukové sluchátka, takže hezky postaru na něj jen tak houknout nemůžu. Jenže chyba lávky. Mobil mám v obýváku. To mám za to. Za to, že nechci sedět pořád na mobilu. Skvělý. Nuže, provedla jsem na záchodě to, proč jsem tam přišla, a u toho přemýšlela, čím vypáčím dveře. Zvonem na záchod, vlhčenýma ubrouskama, záchodovou štětkou nebo tampónama asi těžko, že.
Boj za svobodu
Rozhlídla jsem se. Tak zlé to tu zas není. Vodu mám, čůrat můžu, knihu mám, ale nechce se mi tu trčet další dvě hodiny. Nedá se nic dělat. Budu muset přitáhnout mužovu pozornost. Naštěstí mám jistý trénink hlasové výchovy, takže jsem se hezky nadechla do bránice, pohodlně se uvelebila na příjemném tónu, pořádně se do toho opřela a ječela jak na lesy. Podle mě jsem byla slyšet až k sousedům přes ulici. Každopádně jsem křičela marně. Došlo mi, že můj muzikální výkon bude třeba podpořit vibracemi, takže jsem začala bušit a kopat do dveří. Po minutě až dvou jsem slavila úspěch.
Muž: „Nooo? Co je?!“
Já: „Pojď mě zachránit!“
Muž: „Odkud jako?“
Já: „Ze záchoda!“
Konec dobrý, všecko dobré
Což o to, i kdybych se nedovolala a nedobouchala, muž by za pár hodin šel jíst nebo čůrat, takže by mě našel, netuším ale, co bych dělala, kdyby muž doma nebyl. Asi bych musela vyrazit dveře? Co já vím. Protože kdo by pak dojel pro děti, že jo. Každopádně když sedíte zavření v místnosti o velikosti metr krát metr a máte k úspěšnému splněné takové reálné únikovky pouze hygienické potřeby, to je jiný level. Takže příště jedině s telefonem. Ale nebojte, kliku spravíme. Jenže jeden nikdy neví.
Tak co? Stalo se vám někdy něco podobného?
