Článek
Žena je vysoce flexibilní tvor. Klidně přeskočí tři, čtyři konfekční velikosti, aniž bys řekl švec. A dále osciluje mezi minimálně dvěma, někdy i třemi velikostmi oblečení a u podprsenek širokou škálou kombinací písmenek A-Z a obvodů 60-120. Žena se zkrátka se svým tělem během těhotenství a mateřství vůbec nenudí. A podle toho samozřejmě vypadá její šatník.
Metamorfóza matkovské garderoby - legendární loop
- Žena ví, kdo je, jakou má velikost a jaký má styl. Pak otěhotní.
- Žena pořizuje těhotenské oblečení své velikosti a svého stylu, zároveň se také snaží vystačit si se svým současným oblečením. Pak přijde porod.
- Žena po porodu nosí těhotenské oblečení. Jakmile je jí velké, sáhne po svém běžném oblečení. Zjišťuje, že se do něj nevleze. Nakoupí si tedy nové oblečení, větší velikosti než před otěhotněním, na styl nehledí, neb o něj s dítětem přišla. Žena otěhotní podruhé.
- Buď má štěstí a vleze se do minulého těhotenského oblečení, nebo zakoupí těhotenské oblečení větší velikosti. Pak porodí.
- Po porodu má možností poměrně dost. Nejprve nosí těhotenské oblečení větší velikosti, pak těhotenské oblečení menší velikosti. Nakonec se nasouká do oblečení větší velikosti, které zakoupila mezi prvním a druhým těhotenstvím. (Pakliže náhodou ne, zakoupí další oblečení ještě větší velikosti, nehledí na styl, je ráda, že nechodí nahá.)
- V tuto chvíli přijde deprese, že už se nikdy nedostane na svou původní velikost, takže původní oblečení počáteční velikosti rozdá a rozprodá. Pak buď přicházejí, nebo nepřicházejí další děti, nakonec nastane pár let bez těhotenství a porodů.
- Žena si opět vzpomene, že je žena a že má svůj styl. S nechutí se dívá na směsici hader, které si pořídila během let na mateřské a rodičovské dovolené. Postupně se jich zbavuje a nakupuje opět oblečení, které podtrhne její styl, který ovšem musí díky svému metamorfovanému tělu tvořit znovu.
- Žena ví, kdo je, jakou má velikost a jaký má styl.
Boty? Kapitola sama o sobě.
Přijde mi to jako kletba nějaké zlé sudičky, která trestá ženy za to, že se stávají matkami. Po porodech se vám zvětší nohy. Do délky, do šířky. Po prvním jsem ještě nějaké předtěhotenské boty obula, ale po třech dětech jsem musela vyházet všechny boty, ano i mé svatební červené lodičky, prostě všechny boty, a mé noze by bylo nejlépe v zimě ve válenkách a v létě v kroksech. Ale to samozřejmě nechceme. Takže ženu matku čeká úkol těžký.
Hledá boty, které padnou na její nohu. Když už jsme u těch pohádkových metafor, tak v nich chvíli zůstaneme. Najít boty, které vám na vaši poporodní nohu padnou, je asi tak stejná dřina jako najít dívku, které sedne popelčin střevíček. Objezdíte celé království (všechny obchoďáky), obujete každou botu a prvních několik výjezdů se stejně vracíte s nepořízenou. Pokud se na vás osud usměje, najdete ty své boty, které budou stát pravděpodobně několik litrů a za rok se už navždy přestanou vyrábět. Ale je to jen malá oběť za ty roztomilé uzlíčky, které vás na vašich cestách za obutím provázejí, matlají všude křupky a válí se po zemi.
Mějme soucit
A proto chci pronést humanistický výrok směrem k mužům i k ženám. Buďme k matkám shovívaví. Ta parodie na upravenou ženu, která stojí před vámi, opravdu může mít, když ne trendy, tak aspoň uspokojivou módní minulost i budoucnost, jen se prostě musí počkat, až se z toho káčátka v beztvarých teniskách a manželově mikině vyklube labuť se stylem a šatníkem. Není lehké obstát v instagramové době dokonalých matek, není, ale to nevadí. Takže se, dámy, netrapme. Kdo zvládne mít styl a důstojné oblečení i s dětmi, super, tleskáme, nezávidíme; kdo ne, nevadí, jedeme v tom spolu. Jen je třeba se v pravý čas probudit a nezůstat káčátkem navěky.
