Článek
Někdy mám pocit, že když nám ty děti tak „jdou“, mají lidé pocit, že udělat si jedno další navíc je něco jako přidat rybičku do akvária. No…ne. Což o to, těhotnět, vesele obrážet cukrovky, screeningy a monitory, rodit, mazat se dubovou kůrou, zobat detralex, utratit tři výplaty za masti na rozpraskaný prsa, uspávat, přikrmovat, zavinovat, nezavinovat, nosit, tišit bílým šumem, to jako není problém, to bychom skutečně zvládli levou zadní. Stejně jako nakoupit zpátky všechny krámy, které jsme po třetím dítěti tak euforicky rozprodali. Tentokrát samo sebou z druhé ruky, protože nové se to fakt nevyplatí. Ale jedna a jedna stále zůstávají dvě, dvě nejsou tři a tři nejsou čtyři a tak dále. Prostě základní matematika.
Takže krátké info pro bezdětné, jednodětné, dvoudětné a všechny vícedětné, kteří ovšem již pozapomněli, jak vzrušující život se třemi malými dětmi dokáže být.
Tři děti vám toho spoustu dají. Kromě lásky do srdíčka, pusinek, obrázků, úsměvů, pohlazení, písniček a všech poetických věcí se postarají také o spoustu zábavy, spoustu uklízení, spoustu pokaděných plín a nočníků, pročůraných prostěradel, písku v botičkách, kamínků v batůžkách, školkových besídek, ožužlaných kousků jídla, které už nechtějí, i o laskavá vyznání a la „já chci nějakou hodnou maminku.“ Zaměstnají vás tak dokonale, že nepoznáte nudu a stereotyp. Dopřejí vám sebe samy v takové míře, že zapomenete, jak chutná samota. A volný čas. Prodlouží vám den, a to velmi znatelně (žádné vylehávání v posteli, žádné chození brzy spát, protože v noci čumíte do blba vděčni za chvíli klidu). A jedním z velmi ekonomických benefitů je fakt, že ušetříte za antikoncepci, protože ne nadarmo se miláčkům přezdívá kazišuci.
No a on je prostě rozdíl, jestli vám všechny tyto krásné věci poskytuje dítě jedno, dvě, tři, nebo čtyři. Když se naše již aktivně se uvědomující tři děti pustí do konfliktu, nenápadně se s mužem snažíme následovat každý svůj vnitřní evakuační plán, vypadnout a klidně je nechat si to vyřídit ručně stručně, hlavně, když budeme mít chvíli klid. To se teda nedaří, takže v pohodě, na OSPOD volat nemusíte.
S každým dalším dítětem přichází potřeba pozornosti, tulení, mazlení, hraní her, foukání bolístek. Pak tu máme kroužky, logopedie a spol. Takže pokud nejste fakt mega kvalifikovaný rodič, tak prostě ten rozdíl pocítíte. My teda zaznamenali neskutečně více decibelů, hádek, ale samozřejmě také srandy a pozitivních interakcí.
Takže, objevit se někde na veřejnosti se třemi relativně slušně oblečenými, zdravě, nezanedbaně a netýraně vypadajícími dětmi neznamená, že se nám doma prohánějí růžoví jednorožci, celý den si společně vyrábíme z plastelíny, smažíme palačinky a zpíváme si Štístka a Poupěnku. Děti jsou dar. Dar z nebes. Jak však z těch nebes letí, naberou takové zrychlení, že když vám přistanou do klína, může vás to tak trošku omráčit. Proto bychom si otázku rozrůstání našeho klanu s dovolením rozhodli sami. Zatím jsou naše kapacity plné asi tak jak čekací pořadníky na zubaře. Dle nás již navěky, ale nikdy neříkej nikdy, že. A ráda bych se zase koukla do práce. S čímž jistě souhlasíte, ať mě nemusíte donekonečna živit ze svých daní.
Jo a tímto gratuluji všem velkým rodinám. Jste hustí!
