Článek
V každém batohu, v každé kapse, na chodbě, v kuchyni, v koupelně, na záchově, v obýváku, v pokojích. Kaštany vás pozvolna vytlačí. Už nebudete mít kde jíst, nebudete mít kam dát klíče, nebudete mít kde spát. Letošní sezóna, kdy už máme aktivní sběrače 3, ač tedy jedna z nich zatím ještě nesbírá kaštany, ale „bírá tatány“, mě inspirovala k přepracování pár českých přísloví, abychom se mohli společně s ostatními rodiči ztotožnit a navzájem povzbudit, že všude je to stejné.
Kaštanová přísloví
- Kaštan nepadá daleko od stromu.
- Bez tašky do parku nelez.
- Darovanému kaštanu na slupku nekoukej.
- Kolik kaštanů máš, tolikrát jsi dítětem.
- Co oči nevidí, ruka nesesbírá.
- Bez práce nejsou kaštany.
- Komu se nelení, tomu se kaštaní.
- Kdo chce kaštan sbírat, jírovec si vždy najde.
- Lepší kaštan v hrsti než kaštan na stromě.
- Kam kaštan, tam dítě.
- Kaštany dělají kaštany.
Ve všech těchto příslovích je hluboká pravda a pro nás dospělé musí platit snad už jen „moudřejší ustoupí“, protože snažit se odtáhnout dítě od naleziště kaštanů je prakticky nemožné. Proto pro tuto sezónu doporučuji následující.
Jak kaštanobraní zvládnout bez ztráty kaštánku?
- Smiřte se s tím. Ano, trvá to. Prvních pár várek kaštánků je příjemných, máte takový až mysticky podzimní pocit, ale jakmile se pro kaštany není kam hnout, začíná to být nepříjemné. Chápu, ale je to boj, který nikdy nedokážete vyhrát. Vy budete lopatou kaštany vyhazovat oknem, oni (děti) vám je hrábly nahrnou dovnitř. Jak říkám, předem prohnaný boj, lepší je přijmout svůj osud. Jednou jsme rodiče, tak se v tomto období smiřme s kaštany jakožto členy naší domácnosti.
- Při procházkách, na kterých můžete narazit na jírovec, noste vždy tašku. Není nic zoufalejšího, než když dítě pochoduje s plnou náručí kaštanů po parku a když mu nějaké popadají, propuká v hysterický pláč. A pokud si myslíte, jak jste na to vyzráli, že jste tašku nevzali, protože přece „já vím, je mi to líto, ale můžeš si vzít jen 5 kaštánků, nemáme je kam dát“, jste na omylu. Dítě je tvor zarputilý a na kaštany si nenechá sáhnout. Věřte mi, noste tašku, bude to tak lepší. Matky s kočáry mají výhodu, sbírá se pod kočár.
- Myslete pozitivně. Když už 20 minut stojíte důlek v parku nebo v lese, udělejte si to hezké. Buď si čtěte knihu, kterou jste si přinesli, zavolejte přátelům a nebo?! Hledejte ještě nevyloupnuté kaštany a pak je rozšlápněte. Myslím si, že nejsem jediná, kdo zažívá při této aktivitě přírodně orgasmické pocity. Vsadím se, že vědci dokázali, že rozšlápnutí nevylíhlého kaštanu produkuje endorfiny, serotonin, zvyšuje sebevědomí a snižuje krevní tlak. Dejte na mě.
- Nakupte si tavné pistole, špejle, nalepovací očička, plastelínu, chlupaté drátky, prostě všechno. Protože proč si myslíte, že dítě kaštany sbírá? CHCE Z NICH NĚCO VYRÁBĚT. A to teprve přichází pro rodiče ta nejméně přežitelná část celého kaštanobraní. Takže pro děti vyráběcí serepetičky, pro vás flašku vína. Zapněte si hudbičku a hurá na kaštanové zvířátka, panáčky a spol. Nechci se chlubit, ale já letos vyrobila svícínek. Nevím, jestli na svícínek padlo více kaštanů nebo náplní do tavné pistole, ale cítím se jako matka roku.
- Vymyslete odbyt. Přiznejme si, nikdo tunu kaštanů doma nestrpí dlouho. Navíc samy kaštany začnou ztrácet svou svěžest, barvu, vlhkost a přivítají plíseň. Takže je třeba namotivovat děti, že kaštany někdo potřebuje ještě víc než ony. Kdo to je? Ano, správně, zvířátka. Proto my pěkně prosím zítra vyrážíme do lesa.
Držím vám v kaštanové sezóně palce a užijme si to, za pár let děcka po kaštanech ani nevzdychnou, ještě budeme prstíčkem hrabat, aby na ně šly s náma!
