Článek
Všechny tři děti máme na 4 dny u prarodičů, historicky nejdelší interval, kdy jsme bez nich, takže místo abychom trapně a mainstreamově vyjeli oslavovat svobodu a křísit lásku a vášeň do Paříže nebo aspoň do Benátek, ekonomicky jsme si naplánovali hory, kolo, badminton a kino, které navíc zaplatíme flexipassama. Whou!
Po sto letech v kině
No takže o Barbie jsem slyšela, kdo ne, že? A myšlenka toho filmu mě zaujala, ač se mé srdce zatím feministickým tepem nerozbušilo. Což se teda dělá blbě, když sedím na rodičáku pět let a mým chlebodárcem je můj muž, ale překvapivě se najdou feministky i v takové situaci. Každopádně trailer, trailer, tak ten mě zcela odradil a začala jsem hledat jiné filmy, které kina aktuálně vysílají. Bohužel nepřipadalo v úvahu nic jiného. Jistě, hráli spoustu kvalitních filmů, které by určitě ocenil můj muž, ale já jsem prostě takový starověký Říman a chci se bavit (chléb a hry = popcorn a komedie), a ne bát, stresovat, hryzat si nehty nebo brečet. Pak jsem našla ještě jeden český film a zajásala jsem. České filmy fakt miluju, jenže můj jásot mě po zhlédnutí upoutávky, která připomínala něco mezi hallmarkem, Rosamundou a nepovedeným slovenským filmem, velmi rychle opustil. Nedokázala bych mužovy cenné flexipassy, za které běžně nakupuju dinosaurové vitamíny a příležitostně jimi tapetuju zdi, uplatnit tak zbytečně. Takže Barbie - jasná volba.
A protože naše na pár dní bezdětné manželství chceme oslavit skutečně, jak se patří, stavili jsme se před kinem do mekáče. Jak dospělé. No, ale co vám budu povídat. Připadala jsem si stará. A zralá na módní peklo. Bez crop topu a šusťáků radši nevylízejte z baráku. Ale? Dala jsem si salát. V mekáči. Poprvé v životě. To je známka skutečné dospělosti a tímto startuji novou éru zdravého stravování, protože co může být zdravějšího než salát v mekáči.
No a pak už jsme jen zakoupili popcorn a colu a vlezli do sálu, na kterém visela cedule, že tam lézt nemáme, takže nás uklízečky vyhodily, což mě upřímně mrzelo, ne to, že nás vyhodily, ale že jsme se tam nacpali, nicméně mozek rodiče je natolik otupen různými doporučeními na cedulích lemujících dětská hřiště, dětské parky a dětské atrakce, že skutečně podstatné informace už prostě nezpracuje.
Reklamy, reklamy, reklamy
Kino začínalo v 9. Když běžela pátá reklama, přečemž už jsem věděla, že moje prsa se můžou cítit dobře jedině v podprsence z Astratexu a nutně potřebuju SUV od Škody, na které pokud nemám, určitě ho vysoutěžím v kinosoutěži, myslela jsem, že to nemůže být horší. Bylo. Mám pocit, že jsme shlédli ještě minimálně 5 filmů. Dobrá, byly to upoutávky, ale každá trvala tak 10 let, takže na ty filmy už do kina stejně nemusím. Nevím, jestli je to škoda nebo výhra, ale vzhledem k tomu, že do kina zase vyrazíme cca v roce 2027, možná dobře A pak přišla další reklama, češtější jsem ještě neviděla. Motivační citáty jako „možná jste neudělali díru do světa“ a „přestože to nejde vždy jako po másle“ neschopného Čecha trochu rozruší, ale pak naštěstí zjistí, že má rodinu a sušenky a svět je zase v pořádku. Dnešek sliboval dobrý zážitek, protože jsme se řezali už u reklamy.
Pak už naštěstí jen nějaká výstraha ohledně plagiátorství, ale ne ta klasická, co jela za mého dospívání „auto byste neukradli, peněženku byste neukradli“, tady děsili skutečnými články z novin, kdy plagiátoři museli platit astronomické pokuty. No hned jsem ten mobil a stativ schovala a obrátila se z pirátství. V kině se setmělo, bylo půl desáté a KONEČNĚ mohla začít Barbie.
Konečně Barbie
Nebojte, nebudu spoilovat, nic neprozradím, mlčím jako hrob. Barbie je za mě fakt super film. Místy je děj a celková dynamika trošku slabší, ale tak Američani takové to hluboké poselství potřebují zpracovat, na to jsme z jiných US filmů zvyklí, takže to jsme překousli. Ale hlášek je tam spoustu, smáli jsme se docela často. Smáli jsme se (mám teda pocit) sami, ale i to je co říct, protože můj manžel údajně a dle jeho slov nemá rád tak stupidní humor jako já a nesměje se žádným nízkým vtipům a memes, které mu obvykle celá nadšená a vysmátá ukazuju, takže shoda mezi námi znamená skutečně vtipný vtip.
Abyste Barbie pochopili nebo aspoň v pohodě přežili, nejspíš musíte být trochu mentálně vyspělí, ideálně dospělí a mít za sebou nějaké myšlenkové pochody ohledně genderu, postavení žen a mužů ve společnosti, feminismu a tak.
Herci jsou skvělí, Ken snad ještě lepší než Barbie, ale možná je to čistě moje ženská slabost pro Ryana Goslinga, tou ale trpíme všechny už od Zápisníku mladé lásky (The Notebook), a neříkejte že ne!
Celkové poselství filmu je na mě možná trochu moc feministické, ale ne tak, že by se to nedalo snést, navíc padlo spoustu zajímavých, hlubších myšlenek. A nejlepší bylo, když Ken zjistí, jak se žije v běžném světě, kterému vládnou muži.
Jo a určitě jděte na originál s titulkama. Překlad sice mohl být udělaný ještě o něco lépe, překladatelé se drželi trochu zpátky a spoustu věcí ani vhodně přeložit nejde, ale když jsem slyšela v traileru ten český dabing, věděla jsem, že to nedám. Originál je bomba.
Někdo říká, že Barbie musíš milovat nebo nesnášet, to nevím, ale nám se to líbilo.
