Typy matek na pískovišti

Aby mě tu nikdo nezhejtil, tak upřesním, že se budu věnovat kategorizaci druhů matek vyčnívajících z davu. Většina samozřejmě bude spokojeně posedávat, občas uplácá nějakou tu bábovku, pochválí miláčka, jaký je to „šikulka“, dá mu napít, nasvačit, cvakne fotku a jde domů. Ale psát o průměru není sranda. Takže jdem na ty výjimečné. Třeba to jste právě vy.

Zřejmě prvomatka. Nebo stavařka z povolání. Nadšeně se pouští do složitých staveb, zdatně motivuje svého malého pomocníka budovatelskými hesly. Zatímco vy si tam plácáte bábovičku, která se vám nepovede, ona postavila Lednicko-valtický areál. Působíte vedle ní druhořadě. Třetiřadě.

Je na písku poprvé a zřejmě také naposled, protože fotí své dítě a jeho výtvory tak zarputile, jako by ostatně necárala na pískoviště každý druhý den. Když ji vidíte, radši si svoje dítě taky vyfotíte. Pro jistotu. Jeden nikdy neví.

Nepřišla si s dítětem na písek hrát, přišla naň dítě odložit, aby si mohla číst. S hlavou v knize nadšeně chválí aktivitu stavitele a pokud dojde ke konfliktu mezi dětmi, raději se nezapojuje, protože netuší, jestli bábovku rozmlátil Vojta nebo Franta, zato konečně ví, kde ukryli mrtvolu. Při pohledu na ni vám dojde, že jste naposledy přečetla knihu (konkrétně tedy těhotenskou brožuru při testech na cukrovku) před 2 a půl lety. Stydíte se.

Taky přišla dítě odložit. Aby zkoukla instagramy a Tik Toky. Taky neví, co se na hřišti děje, jelikož vyřizuje veškerou virální korespondenci a postuje storýčko o tom, jak si to s bobískem užívá na pískovišti. Vy na ni hledíte s despektem, protože je špatná máma, když má nos celou dobu v mobilu, ale zároveň si tajně přejete dělat úplně to stejné.

Přišla na hřiště s jednou, dvěma nebo osmi kamarádkami, protože vyznává zásadu, že ve smečce se děti zabaví lépe. To je pravda. Konečně mají komu krást lopatičky, bořit hrady a házet písek do oči. Matka vykecávačka však vytrvale předstírá slepotu, protože se nepřišla věnovat dítěti, ale svému sociálnímu rozvoji. Vy ji sledujete, trochu jí závidíte ten pokec a hlavně jste ráda, že si poslechnete, čí manžel vůbec dětičky nekoupe, který krém na opruzeniny ale na stopro funguje a kde se dají sehnat legíny velikosti 92 s úzkým pasem.

Při příchodu k pískovišti již vytahuje jídlo pro dítě a až do odchodu s tím nepřestane. Neustále ratolest bombarduje dotazy, zda nemá hlad nebo žízeň. Její zásoby jsou prakticky nevyčerpatelné. Vy si vedle ní s jednou od včerejška otevřenou kapsičkou a třemi týden starými křupkami vysypanými někde na dně přebalovací tašky připadáte chudá a těžce podzásobená. Doufáte, že vaše dítě nezačne škemrat o jídlo.

Jistě, dalších druhů existují spousty, takže do komentářů s nimi. Jinak, aby to nevypadalo, že všechny kritizuju, tak vůbec. Já jsem kupříkladu kombinace čtenářky a vykecávačky.

Ale mám tu ještě jedno důležité dělení. Pískoviště se totiž od hřiště, parku nebo lesa zásadně odlišuje. Potřebujete na něj hračky. A tady vyplavou na povrch propastné rozdíly mezi matkami.

Matka, která hračky nemá. Nepředpokládala, že se půjde na písek, nevěděla, že je písek součástí hřiště, zapomněla je doma nebo prostě jen vyznává přírodní rodičovství „hrej si s klacky a kamínky“. To je jedno, protože takhle matka si cizí hračky půjčit nechce. Když její dítě natahuje ruku, upozorní jej „to nejsou naše hračky, ne ne ne“ a buď ho nějak přesvědčí, aby stavěl na písku Stonehenge, nebo odchází.

Matka, která si nepřinesla hračky z podobných důvodů, nicméně nepovažuje za problém použít hračky cizí. Když se předtím zeptá, je to v poho. Když považuje soukromé vlastnictví za erár, dochází na hřišti k zajímavým ani ne tak interakcím jako pohledům. Lepší jak kino.

Nejpopulárnější matka na písku. Přinese igelitku plnou plastových pokladů, štědře je rozsype a je jí jedno, kdo si s nimi hraje. Její dítě, cizí děti. Matkám, které hračky nepřinesly, nabízí, ať si půjčí jejich. Nebo alespoň s radostí hračky na dotaz půjčí. Jak říkám, tahle matka je poklad.

Matka, která si naplánovala cestu na písek a byla natolik zodpovědná, že nezapomněla nabalit, přinesla SVÉ rodině potřebné vybavení. Tato matka na písku trpí a cuká jí oko. Neustále přepočítává lopatičky, protože má pocit, že ten chlapeček v kšiltovce si BEZ DOVOLENÍ půjčil jejich. A ta jeho máma to snad vůbec neřeší. Když se jí zeptáte, zřejmě vám hračky půjčí, ale bude je rentgenovat a při odchodu poctivě sesbírá každou bábovičku.

Tady se sebekriticky musím přiznat, že osciluji mezi dvěma druhy. Někdy jsem matka, která nenosí hračky a nechce si je půjčovat. Jindy jsem matka, která nosí hračky, ale nechce je půjčovat. Stydím se, ale majetnický pud mám od malinka. Jak jste na tom vy? :)