Článek
Lidé
Belgie je multikulturní. Belgičani jako takoví vlastně neexistují, takže když se tam cítí doma Holanďani i Francouzi, můžete i vy. Zapadne tam snad každý a i když jsem nikdy nechtěla trvale opustit rodnou hroudu, život v Belgii si dovedu představit.
Belgie je absolutně korektní. Genderově, rasově, politicky, … Každý má své místo na slunci, každý musí dostat příležitost.
Belgie je přátelská. Aspoň teda v Louvain-la-Neuve ve Valonsku. Když jdete po chodníku, zdravíte úplně každého roztomilým bonjour, jakmile se setmí, tak bonsoir. S lidmi vámi blíže spřízněnými se hezky políbíte na obě líčka (jo, často i chlapi mezi sebou). U nás naprosto nezvyklé, u nich přirozené.
Architektura
Belgie je architektonicky podchycená. Žádný každý pes jiná ves, já chci fialovou fasádu a já zářivě zelenou a já chci komunistickou kostku a já vilku Lydie nebo tak něco. Baráky na venkově jsou cihlové, případně s obkladem cihel, červené nebo bílé. A tečka. Je to možná nesvobodné, ale malebné. Reklamy jsou taky méně křiklavé. Větší města tak sjednocená nejsou, ale dá se na ně dívat.
Odpady
Třídění odpadu je vlastně povinné. A způsob vynášení odpadků byl pro nás taky úplnou novinkou. Popeláři přijíždějí pro určité druhy odpadu v určité dny s určitou frekvencí (pro plast jednou za dva týdny atd.), tyto informace najdete na webovkách obce. V den D vystrčíte speciální pytel na odpadky, ten se kupuje někde v místě (my je dostali), před dveře a popeláři ho naloží. Pokud pohledem vypátrají, že jste špatně třídili, a tudíž je v pytli něco, co tam nepatří, nalepí vám na pytel výstražnou nálepku a nenaloží ho. Vy pak musíte vyřešit odvoz po svém. Což o to, my byli v části, kde jsou rodinné domy, ale ve městech jsou pak vystrčené pytle s odpadky na chodníku, chodí na to krysy a prostě mňamka.
Rodinný život
Rodina tráví mnohem méně času spolu a doma než ta česká. Matky se brzy vrací do práce, dítě dají do jeslí. Děti jsou v institucích do pozdějších hodin než v ČR.
V naší části dost často v sobotu fungoval „skaut“, takže děti trávily mimo domov i velkou část soboty. Zato neděle je dnem rodiny. V menších městech jsou skoro všechny obchody zavřeny. Možná proto jsou narvaná k prasknutí dětská hřiště a parky.
Školy, školky, jesle
Vzdělávací instituce (jesle, školky a školy) jsou troško odlišné od našich. Méně pobytu venku, hůře vybavené zahrady. Děti si často (alespoň do jeslí) nosí vlastní jídlo.
Nemoci
Je to dáno podnebím, historií, životním stylem stejně jako povahou Belgičanů, nicméně jsou výrazně otužilejší a mnohem méně hypochondričtí než Češi. Často chodí relativně málo oblečení a bývají méně nemocní. Imunitu si tvoří nejspíš už v jeslích, kde zelená rýma a kašlík nikomu nevadí.
Co se dětí týče, tak oproti ČR, kde je rýmečka považována za zhruba stejně závažnou jako covid, v Belgii dítě musí skoro ležet na smrtelné posteli, aby zůstalo doma, případně dostalo nějaké „lepší“ léky. Když se moje roční dcera mohla kašlem zadusit a já nacupitala do lékárny s požadavkem na sirup proti kašli pro takto malé děti, odešla jsem s prázdnou, navíc doprovázena nechápavými pohledy lékárníků. A ne, nebylo to jazykovou bariérou.
Jídlo
Belgičani se příliš zdravě nestravují, ale to my taky ne. Najdete spoustu fastfoodů, u nás známých a oblíbených, stejně tak jako pro nás nových. Samozřejmě, že existují i restaurace, kde se najíte kvalitně, ale Belgičani si na pravidelné, teplé jídlo až tak nepotrpí. U dětí se příliš nehlídá sladké. Jo a Belgičani milují wafle, jsou skoro všude.
Nakupování a ceny
Ceny jsou samozřejmě vyšší, ale vzhledem k platům to stále vyjde lépe než zde. Supermarkety připomínají ty naše, hůře se hledá pultové maso, salámy, sýry, to je málokde. Zato mají větší výběr pečiva.
Nakupovat oblečení je pro Čecha radost, protože ceny ve známých řetězcích se příliš neliší, takže zatímco v ČR HMko, Zara nebo CAčko nepatří mezi ty nejlevnější, tam ano. Jsou ochotní jít i do větších sezónních slev a zkrátka pro Čecha s belgičtějším platem se tyto hadrárny stávají rájem.
Hobbymarkety a hračkářství jsou podobné českým.
Volnočasové vyžití
Venkovní vyžití, zvláště pro děti, se nedá s tím českým tak úplně srovnat. Zatímco u nás najdete dětské hřiště zhruba každých pár set metrů, tam je dětských hřišť mnohem méně, tudíž se na nich o víkendech a volných dnech nedá až tak hnout.
S koupáním je to ještě horší. Na krytý bazén ještě narazíte, ale koupališť je žalostně málo a v horkých víkendech stojíte třeba i hodinku, dvě frontu, abyste zjistili, že vás pustí dovnitř teprve, až někdo zase areál opustí. Úroveň čistoty a vůně na bazénech (zvláště krytých) se také nedá srovnat s tou naší. Pro klasicky vychovanou, na piglování zvyklou Češku, je návštěva takového prostoru poněkud z míry vyvádějící.
Zoologických zahrad a jiných těchto míst je docela málo a stojí docela dost.
Silnice
No a zřejmě proto, že stát nedotuje zdaleka tolik institucí, lidí a všeho, má dostatek prostředků na budování silnic a dálnic. Zácpy jsou, protože prostě lidi jezdí do práce a z práce v podobnou hodinu, ale belgické silnice a dálnice, to je prostě radost.
Belgie sice není Nizozemsko, ale i tak se dost jezdí na kole.
Ostatní postřehy
V Belgii je dost Čechů, za náš pobyt jsme neplánovaně narazili asi na troje. Lidé celkem často vozí svoje menší psy v kočárcích. Belgie má i moře, sice studenější, ale krásné.
No a to je asi všechno, na co si teď vzpomínám. Pobyt v Belgii byl krásný, jasně, že jsme viděli nějaké hlavní památky v Bruselu ale i jinde, nicméně největší dojem na mě udělala malebnost té země a příjemní lidé. Prostě se cítíte jako doma. Nikdo vám nevyčítá, že nemluvíte nizozemsky nebo francouzsky, aspoň trochu anglicky umí skoro každý. Bylo to supr.
