Článek
Člověk ve škole poměrně dost let stráví jako žák, a to má dojem, že je na něm pácháno to největší bezpráví na světě, ale nic se nedá srovnat s křtem ohněm, kterým projde prvorodič prvňáčka.
Role se mění
Protože dřív (mnoho let zpátky) byl on tím rebelem, kdo se vzpíral, kdo odmítal vzdělání, kdežto teď, teď to bude on, kdo bude muset své vlastní dítě dokopat před dveře školy (v tom náročnějším případě ranní družiny), vyzvednout si ho, mučit ho i sebe domácími úkoly, chystat svačiny, které stejně skončí v koši nebo na dně aktovky, a hlavně pamatovat na všechno, všecko, všecičko. Cvičební úbor, čip na oběd, ostrouhání pastelek, nachystání aktovky, pomůcky do výtvarky, peníze na divadlo, … Zkrátka. Čeká nás zbrusu nový život. Život, ve kterém budeme obklopeni učebnicemi, pracovními sešity, písmenky a všudypřítomnou aktovkou.
Schůzka pro rodiče prvňáčků
Abychom se my, rodiče, dozvěděli vše potřebné s dostatečným předstihem (asi z důvodu psychicky se připravit a taky našetřit), byli jsme pozvání na informativní schůzku pro rodiče budoucích prvňáčků. Bylo nám řečeno skutečně vše. Ukázkový přehled příslovcí. Kde, kam, kdy, jak. Kde najdeme informace o školní družině, kam máme přivést první den dítě, kdy zařídit inkaso, jak připravit dítě na školu a tak. A já poprvé v životě pocítila ten pocit, o kterém se mé kamarádky již vícekrát zmínily. Zastavte čas. Já chci, aby chodila navěky do školky. Ne, to je samozřejmě blbost, budu pozitivní. Koneckonců i pan učitel (ano, moje dítě bude mít třídního chlapa, tak nezáviďte) nám kladl na srdce, že o škole je doma třeba mluvit pozitivně. Oukej, challange accepted. Změna je život a nový začátek přinese svěží vítr do naší rodiny. Náš život bude obohacen, plný bakalářů, známek, omluvenek, cvičebních úborů, domácích úkolů, krokování, hello how are you, máma mele maso a podobně.
Hlavně pozitivně
Takže já se jdu s úsměvem na rtu a vyhlížením dobrodružných zítřků připravit na brzké vstávání, chystání svačin, nikdy nekončící platby a zřejmě nastuduji nějakou příručku, jak motivovat dítě, aby po příchodu večer domů radostně, s chutí a písní na rtu napsalo úkoly. Mám na tuto duševní očistnou přeměnu dva a půl měsíce. Vlastně necelé dva, protože koncem srpna se mám ve škole stavit cosi vyzvednout, cosi předat, cosi nahlásit a v neposlední řadě cosi zaplatit.
Těšíme se? Těšíme! Dceři zdůrazňuji, jak šťastná bude, že se každý den dozví a naučí něco nového. No řekněte, kdo z nás dospělých tohle může tvrdit?
A jak to máte vy? Jsou tu nějací bažanti jako já, které čeká poprvé první třída?
