Článek
Dnešní svět je díky téměř okamžitě dostupným informacím značně složitý a témata, která kdysi bývala tabu, již tabu nejsou a vše, co je výjimečné, je vyzdvihováno a bere se jako normální.
Rodina dávno není to, co bývalo. Značně se zmenšil počet dětí, které měly to štěstí, že vyrostly v rodině se svým biologickým otcem a biologickou matkou (uzavřený sňatek). Pokud se manželství rodičů rozpadá, až jsou děti větší nebo na prahu jejich dospělosti, je to ještě stále dobré. Mnohem častěji však děti vyrůstají obvykle jen s matkou v neúplných rodinách, ve střídavé péči, a tento stav se již považuje jako „normální“.
Proč už manželství a rodina nejsou tím pevným přístavem?
Dříve společenské konvence rodinu a manželství drželo vlivem ekonomických poměrů. Provdaná žena byla považována prakticky za „majetek“ muže, původní rodina ji „věnovala“ i s věnem a očekávala, že se o ni muž řádně postará. Odtržení od něj často znamenalo opovržení nejen vlastní rodinou, která nechtěla vzít na svá bedra zpět její zabezpečení, ale i společností. Nemanželské dítě byl cejch.
To už dávno neplatí. Být rozvedená/ý není žádný problém, muž již dávno svou ženu neuživí a musí pracovat oba, aby se uživili, žena je již ekonomicky na muži nezávislá a v případě výchovy dětí rozvedený otec musí na dítě (děti) přispívat a žena (rodič) samoživitel/ka se stali cílovou sociální skupinou.
Mladí lidé již dávno necítí odpovědnost k rodu a jeho rozmnožování, chtějí si nejprve užít, podívat se do světa, zabezpečit si pohodlný život a tak není divu, že do případných partnerských vztahů nejprve přichází pes, kočka či jiné přítulné zvířátko.
Dnešní svět mladým nedává ani příliš příležitostí k seznamování. Digitální svět nás uzemnil u chytrých mobilů a seznámit se, je čím dál tím obtížnější. Pokud partnera/ku nenajdu v práci nebo při nějaké společné činnosti (sport, zájmové aktivity), obvykle není kde hledat. Spousta mladých lidí zůstává „singl“ a tento způsob života jim v podstatě vyhovuje. Pořídit si dítě a zanechat na tomto světě potomka již není to nejdůležitější.
Do „módy“ navíc přichází homosexualita, dříve považována za nemoc, jistý druh postižení. A přestože procento lidí s odlišnou sexuální orientací je v populaci stále značně minoritní, stalo se z toho společenské téma. Bulvár přináší příběhy stejnopohlavních párů a popisuje jejich životní peripetie. A místo toho, aby sexualita zůstávala v intimitě soukromého života, vyzdvihovány jsou na veřejnost „pochody hrdosti homosexuálů“. A jejich boj za manželství pro všechny a právo na děti, jsou už jen absurditou doby. O tom jsem pasla již dříve:
