Článek
Už si ani nevzpomínám, co nás rozdělilo na dva nesmiřitelné tábory, mezi kterými jsou tak hluboké příkopy, že zarovnat je půjde hodně těžko. Spouštěčem mohla být koronavirová pandemie, která nás rozdělila na ty, co se nechali očkovat, a na ty, kteří očkování odmítli. Nebo válka na Ukrajině, kdy jedna část národa Ukrajinu podporuje, zatímco ta druhá je pro posílení vztahů s Ruskem. Jasně, určitá rozpolcenost tady byla vždycky, akorát si myslím, že po založení a zprovoznění sociálních sítí se komunikace změnila tak, že na jedné straně se lidstvo propojilo a spojilo, ale na té druhé se postupem času zase rozdělilo. A nejhorší na tom je to, že slova o dělení nabourávají nejen vztahy rodinné a pracovní, ale i ty sousedské, o kterých bych teď chtěla něco málo napsat.
Myslím si, že mezilidské vztahy byly v minulosti lepší, vřelejší, lidé k sobě měli blíž. Stejně ale na tom jsou i vztahy sousedské, kde hlavní roli může hrát i ta skutečnost, že za komunistů byly v činžovních domech byty jen státní, nebo družstevní, popřípadě ve vlastnictví státních podniků. Někdy v polovině devadesátých let minulého století měli nájemníci možnost převést si družstevní byt do osobního vlastnictví, nebo ho prodat formou smlouvy o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu. Státní a podnikové byty se buď privatizovaly, nebo se do soukromého vlastnictví převedl celý nájemní dům.
Postupem času pak došlo k tomu, že v našem sedmipatrovém paneláku zůstalo jen několik původních družstevních bytů, větší část nájemníků si tyto byty převedla do osobního vlastnictví, z nichž někteří byt za tržní cenu prodali. Noví vlastníci ve svém bytě buď bydlí, nebo ho pronajímají. Složení současných obyvatel vypadá takto: nájemníci bytového družstva, které náš dům (zatím ještě) spravuje, vlastníci bytových jednotek, nájemníci vlastníků, podnájemníci nájemníků bytového družstva a všichni dohromady pak sdílí společné prostory jako je vstupní hala, chodba, schodiště, nebo výtah. Proto je důležité, abychom se všichni vzájemně respektovali a dodržovali sousedská práva a povinností, která máme mezi sebou. U nás to ale nefunguje. Kdykoliv v minulosti předložil výbor na domovní schůzi plán oprav, který chtěl realizovat, tak část vlastníků s tím nesouhlasila, protože některé opravy, modernizace, nebo rekonstrukce nebyly podle nich vůbec nutné. Obyvatelé nejvyšších pater preferovali opravu střechy a okapů a samozřejmě všechno týkající se provozu výtahu, zatímco těm od čtvrtého patra níž to bylo jedno, měli pocit, že tohle jde mimo ně, tudíž se jich to netýká. Ale to, co se jich bezprostředně týkalo, jako například bouchající, nedovírající a nedoléhající domovní dveře, schodiště, úklid vestibulu a přízemí, popřípadě úprava zeleně kolem domu, tak za to se naopak bili jako lvi.
Není to tak dlouho, co náš dlouholetý statutární zástupce společenství (dále jen „předseda“) na svou funkci rezignoval a jako důvod uvedl opakované neadekvátní požadavky jednoho člena společenství, v důsledku kterých není možný řádný a zákonný výkon činností. Současně s ním rezignovali i oba členové výboru. Od té doby jsou vlastníci rozděleni na dvě skupiny stojící proti sobě. Ta první je v problémech a k jejich vyřešení by potřebovala mít „svého“ předsedu zpět, a proto se ho zastává a obhajuje kudy chodí. Navíc je skálopevně přesvědčena, že má právo druhou skupinu poučovat a vytyčovat ji morální a právní mantinely. Ta sice žádné problémy nemá, zato má podezření, že předseda i členové výboru nehráli vždy čistě a k určitým rozhodnutím mohli mít i „jinou“ motivaci, proto je kategoricky proti návratu předsedy zpět. A aby toho nebylo málo, tak včera nám byla doručena výpověď smlouvy o zajišťování správy společných částí domu a pozemku. Důvodem výpovědi jsou neadekvátní opakované požadavky některých členů objednatele v důsledku, kterých není možný řádný a zákonný výkon činností, z čehož vyplývá, že po šestiměsíční výpovědní lhůtě budeme i bez správce. O to větší důvod k tomu, aby se znesvářené strany smířily a začaly společně jednat, dokud je čas!
