Článek
Na dnešek jsem měla v kalendáři zapsanou preventivní prohlídku na gynekologii, což je lékařství, zabývající se prevencí, diagnostikou a léčbou ženských orgánů. Můj gynekolog má ordinaci ve zdravotnickém zařízení na druhém konci města, což pro mě znamená téměř hodinovou jízdu městským autobusem. Cestou se mně honily hlavou vzpomínky na všechny ty prohlídky, kterými jsem za svůj život prošla. Na zpáteční cestě došlo i na konfrontaci té úplně první, s tou dnešní, zatím poslední.
Na svou první návštěvu u gynekologa nerada vzpomínám, nicméně zapomenout na ni se rozhodně nedá. Bylo to před padesáti lety a pro přijetí do svého prvního zaměstnání jsem potřebovala potvrzení, že nejsem těhotná. Bylo to v době, kdy se na preventivní prohlídky ještě moc nechodilo, všeobecně, natož na ty ženské. Naše babičky a někde i maminky, odrazoval od návštěvy ženského lékaře stud. Pro ně bylo potupné sednout si na křeslo a ukazovat gynekologovi své intimnosti. A tak to bylo i u nás doma. Od své maminky jsem nikdy neslyšela, že byla u ženského lékaře, sama o tom nemluvila a mně v tomto směru nikdy nic nevysvětlila, ani neporadila. Zdravotnická osvěta ve školách byla jen minimální, internet ještě neexistoval. Neměla jsem vůbec tušení, jak taková ordinace vypadá, čím je vybavená, nebo jaké pokyny lékař svým pacientkám dává. To, že odstrojení, uložení se do křesla a následné vyšetření má svá pevná pravidla, jsem zjistila až později. Dalo by se říct, že naše generace byla jakýmsi průkopníkem v prevenci.
Vzpomínám si, že jen samotný příchod na tehdejší ženské oddělení byl horor. Na konci schodiště tmavá, úzká chodba, která sloužila jako čekárna, kde na dřevěných lavicích sedělo už minimálně deset žen. Na konci chodby byly dveře vedoucí přímo do ordinace, ze které bylo slyšet každé slovo. Čekání se zdálo být nekonečné a nervozita každou minutu narůstala. Konečně jsem se dočkala a přišla na řadu. To jsem ale netušila, co mě čeká! Doktor na mě zvyšoval hlas pokaždé, když jsem nevěděla, kam a co si mám odložit, kde je nějaká vyšetřovací „koza“, ani jak na ni mám vyskočit. Samotné vyšetření bylo bolestivé a velice nepříjemné, k tomu doktor řval, že mě nevyšetří, dokud se neuvolním. V takovém tlaku a stresu se uvolnit, bylo nad moje síly. Když navíc ještě pohrozil, že pokud nebude vyšetření, nebude ani potvrzení, vyděsila jsem se a znervózněla ještě víc. Nakonec jsem ale zmobilizovala zbytek sil, zavřela oči, zaťala pěsti a jen se modlila, abych to už měla za sebou. Když jsem celá zpocená vyšla z ordinace, vnímala jsem jen ty vytřeštěné oči, které na mě zíraly ze všech stran.
Po tomto „zážitku“ se nemůže nikdo divit, že jsem do této ordinace vstoupila až po několika letech, když jsem byla těhotná a pak ještě po šestinedělí. Následovala několikaletá pauza, po které jsem na gynekologii přišla kvůli vážným zdravotním problémům. Naštěstí tam byl už jiný lékař, resp. lékařka a já se nebála ani tak vyšetření, jako jeho výsledku. Měla jsem opravdu velký strach, aby to nebylo něco hodně vážného a v době čekání na výsledky histologie jsem se modlila a slibovala tam nahoru, že když to dobře dopadne, tak na prohlídky budu chodit pravidelně, každý rok i za cenu, že by mě vyšetřoval ten nepříjemný doktor. Díkybohu všechno dobře dopadlo a já svůj slib do puntíku splnila. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem si v době čekání vyčítala, že kdybych chodila každý rok, tak bych se měla aspoň čeho chytit, mohla bych se utěšovat tím, že případná vážná nemoc je teprve v začátku, takže šance na vyléčení je veliká. Od té doby, což je už 36 let, jsem nevynechala jediný rok, kdy bych na preventivní gynekologickou prohlídku nepřišla!
Před několika lety odešla „moje“ paní gynekoložka do důchodu a ordinaci převzal její kolega. Ten si ji přizpůsobil k obrazu svému a musím říct, že se mu to povedlo. Je ve stejné budově i na stejném poschodí, ale připojil k ní další dvě místnosti, takže z chodby se vchází do velké, světlé čekárny, ve které jsou polstrované židle a na zdi visí obrázky, plakáty i televize. Za dalšími dveřmi je sesterna, ve které úřaduje sympatická sestřička. A teprve za ní je ordinace, která je nově vybavena ultrazvukovým přístrojem, moderním polohovacím křeslem, dále tam je přístroj k vyšetření děložního hrdla a pro nastávající maminky kardiotokograf k monitorování ozev plodu.
Byla jsem objednaná, takže bez čekání jsem šla hned na řadu. Sympatický, usměvavý pan doktor, příjemné prostředí, citlivé, bezbolestné vyšetření s tím nejlepším výsledkem. Co víc si žena může přát? Pan doktor si v počítači ověřoval některé osobní údaje a zeptal se mě i na rok narození. Odpověděla jsem mu i s dodatkem, že jsem už taková odrostlá seniorka, na což on zareagoval smíchem a otázkou: „Tak odrostlá, jo?“. Chvílemi jsem si tam připadala jako na návštěvě u známých.
Když jsem vyšla z ordinace, řekla jsem sestřičce, že přesně tak jsem si vždycky představovala, jak by vyšetření mělo vypadat. Nebylo nic, co by se dalo vytknout. S tím úplně prvním se to vůbec nedá srovnat, a přesto jsou ženy, které na prevenci nechodí. Je to jejich rozhodnutí, vím, ale dělají velkou chybu!
