Článek
Právě jsem na internetu dočetla článek o Sněmovnou schválené důchodové reformě u nás, podle které se důchodový věk, od ročníků narození 1966, bude postupně prodlužovat nad současnou hranici 65 let každý rok o měsíc, až se ustálí, pro ročníky 1989 a mladší, na 67 letech. A jak tak nad tím přemýšlím, napadlo mě, jak to jednou bude mít s důchodem můj syn, který bezmála 20 let žije a pracuje v Anglii. Na důchod má sice ještě čas, je mu 44 let, ale vzhledem k tomu, jak se poslední dobou rychle všechno mění si myslím, že aspoň základní informace by mít měl.
Napsala jsem mu právu, jestli ví, jak to v Anglii s tím důchodem je. Obratem mně odepsal, že na vládní stránce se dočetl, že do důchodu může jít v 67 letech a výše státního důchodu, jak se tam nazývá starobní penze, je pro všechny stejná. Kdyby šel teď, tak mu to v přepočtu vychází na 4500,- Kč za týden, bez inflace. A k tomu si po celou dobu pobytu platí penzijní připojištění, na které mu přispívá zaměstnavatel. Moc jsem tomu nerozuměla, tak jsem si vyhledala příslušné informace a zjistila jsem, že důchodový systém ve Velké Británii zas tak úplně jednoduchý není. Je tam, kromě jiného, rozhodující i to, jestli se důchod vypočítává podle nového, nebo starého systému. V případě mého syna by se nejspíš jednalo o výpočet podle nových pravidel státního důchodu. Dál už to rozvádět nechci. Jen jsem si v duchu představovala, jak by to asi fungovalo u nás, v našich podmínkách, kdyby se starobní důchod vyplácel jednotně, ve stejné výši.
V současné době má na výši starobního důchodu u nás vliv výše dosažených příjmů a získaný počet let sociálního pojištění. Do doby pojištění se z 80 % započítávají i náhradní doby pojištění, což je studium před rokem 2010, evidence na úřadu práce v zákonem stanoveném rozsahu, civilní služba, vojenská služba, péče o dítě do 4 let, pobírání invalidního důchodu třetího stupně a péče o bezmocnou osobu. A teď jsem si představila, jak by to asi fungovalo, kdyby se změnil systém a tohle už neplatilo. Pro přiznání starobního důchodu by pak stačilo, aby žadatel dosáhl požadovaného věku a počtu let pojištění. Stát by bez výpočtu vyplácel stejnou částku všem. Napřed by ale budoucí starobní důchodci museli začít odvádět státu jednotné pojištění, bez ohledu na výši jejich příjmů. Sociální pojištění by se asi rozdělilo na nemocenské, které by se zatím dál platilo podle výše příjmů a důchodové, které by mělo pevně stanovenou výši.
Pro lepší představu uvedu příklad: S účinností nového zákona by se změnila pravidla, podle kterých by všichni platili sociální (nově důchodové) pojištění ve stejné výši, dejme tomu, 5 tisíc Kč. Po dovršení 67 let věku a získání 35 let pojištění by stát všem vyplácel starobní důchod ve výši cca 20 tisíc Kč. Obě částky by se každoročně valorizovaly. K tomuto důchodu by mohli čerpali pravidelnou měsíční rentu, pokud si na ni spořili. Jenomže třeba pan X by spořil a ve finále naspořil hodně peněz, protože celý svůj život tvrdě pracoval, měl náročnou a dobře placenou práci, nebo často pracoval přesčas, taky mohl mít i dvě, tři zaměstnání, moc neutrácel, nejezdil na drahé exotické dovolené, neflámoval, neměl děti. Zatímco pan Y byl jeho pravým opakem, a tak mu na spoření nikdy moc peněz nezbylo. Tomu by pak odpovídala i výše pravidelné měsíční renty. Těch situací, možností a kombinací by se našlo mnohem víc.
A zase by bylo o čem mluvit, co kritizovat a komu závidět. Je jasné, že to nikdy nemůže být k naprosté spokojenosti všech. A nemusí jít vždycky jen o tolik diskutovanou reformu, důchod a současné důchodce!
