Článek
Právě jsem na internetu dočetla příspěvek k akci „Týden pro Digitální Česko“, což je osvěta zaměřená na podporu digitálních schopností a dovedností veřejnosti. Hned při čtení titulku jsem si byla jistá tím, že na konci podtitulku bude napsáno „seniorů“, což by mě vůbec nepřekvapilo. Sice to tam nebylo, ale mě to stejně donutilo k zamyšlení nad údajnou počítačovou negramotností seniorů. Taky jsem seniorka, proto začnu nejdřív u sebe.
V polovině osmdesátých let jsem byla zaměstnaná v jedné fabrice, kde bylo oddělení výpočetní techniky, ve kterém se pracovalo se sálovým počítačem, což znamená, že jednotlivé části počítače byly rozmístěny po celé velké místnosti, včetně klimatizace na chlazení vzduchu a pracovníci tam museli chodit v bílých pláštích a ve zdravotnické obuvi.
Až počátkem devadesátých let dorazil i k nám velký pokrok v podobě mikroprocesorů. Sálové počítače se začaly postupně vyměňovat za stolní, které byly spolehlivější, rychlejší a skladnější. Smrskly se do malé bedny, ke které byl připojen monitor s malou, kmitající obrazovkou a klávesnice. Pokud si dobře pamatuju, tak můj první pracovní počítač byl vybaven operačním systémem MS-DOS s textovým editorem a tabulky jsem dělala na klávesnici, kde kromě základních znaků byly i ty speciální k tomu určené. O nějaké myši se nám ani nesnilo. Internet jsme taky ještě neznali. U šéfa jsem si tehdy vyfasovala manuál pro uživatele a příručku pro začátečníky a naučit jsem se to už musela sama. Později nám „ajťák“ nainstaloval do počítače program 602 PC SUITE s textovým editorem 602Text a tabulkovým procesorem 602Tab a taky myš, bez které si počítač neumí už nikdo ani představit. Ale na současné kancelářské programy to pořád ještě nemělo! To až někdy v prvních letech tohoto století, kdy jsme do všech kanceláří dostali fungl novou počítačovou sestavu s operačním systémem Windows od firmy Microsoft s textovým editorem MS Word a tabulkovým procesorem MS Excel.
Vím, že je hodně seniorů, kteří v práci počítač nikdy nepotřebovali, proto ani důvod k učení neměli. Doma jim taky nescházel a v době, kdy si uvědomili a pochopili, že chytrý telefon a internet by jim život v mnohém ulehčil, bylo už na učení pozdě. Chápu to a sama si neumím představit, že bych s PC začínala teprve teď. A to si troufám tvrdit, že zas tak stará seniorka ještě nejsem.
Byla bych moc ráda, kdyby si to, co jsem napsala, přečetli hlavně ti, co se nestydí veřejně se vysmívat a mnohdy i urážet seniory, které považují za úplné internetové analfabety, obzvlášť když je vidí s tlačítkovým telefonem v ruce. Sama jsem toho byla několikrát svědkem. Nedávno jsem doma obměnila všechny své PC. Nejvíc teď pracuju na novém stolním počítači, něco málo dělám na notebooku a ven si beru tablet. Jen mobilní telefon jsem nevyměnila a stále používám ten svůj starý, dobrý, tlačítkový. Ne že bych to s tím chytrým neuměla, nebo na něho neměla, ale mám ho jenom proto, že ho mít chci!
