Článek
Když jsem dnes cestovala autobusem městské hromadné dopravy, byla jsem svědkem jednání, chování a komunikace dvou, na první pohled podobných rodin. Ta podoba se ale shodovala pouze v počtu členů, jak se později ukázalo.
První rodina byla ve složení rodiče a pětiletá dcera a všichni tři seděli v autobuse na sedadle hned za mnou. Holčička celou cestu hlasitě opakovala název blížící se zastávky tak, jak to slyšela z reproduktoru uvnitř autobusu. Když hlasatel oznámil, že příští zastávka je „Prokopa Holého“, tak holčička doslova vykřikla: "PROBOHA Holého"! Bylo to tak nečekané a bezprostřední, že následoval srdečný smích nejen dívčiných rodičů, ale i všech ostatních spolucestujících. Mezi každým dalším oznámením o zastávkách si oba rodiče s holčičkou povídali, drželi ji za ruce, hladili a všichni se společně smáli, takže už na první pohled i poslech bylo zřejmé, že jde o spokojenou, láskyplnou a pohodovou rodinku.
Druhé rodiny jsem si všimla, když jsem se vracela autobusem zpět. Na zastávce čekala rodina ve stejném složení jako ta první - rodiče a pětiletá dcera. Holčička byla moc hezká, moderně a čistě oblečená, dlouhé vlásky, ale z očí jí vyzařoval smutek a strach. Po celou dobu čekání na zastávce byla zaražená, ani v autobuse téměř nepromluvila. Jediné, co řekla bylo „tati“ a „mami“, ale rozuměla úplně všemu, co jí rodiče nařídili, respektive co na ni oba společně, nebo na střídačku, řvali. Paní byla štíhlá, vyšší postavy, myslím i docela hezká, věk bych odhadovala na pětadvacet, on naopak malý a kdyby ho holčička neoslovila „tati“, tipla bych mu věk podle vzhledu něco mezi patnácti a sedmnácti lety. Vypadal opravdu velice mladě, skoro jako kluk, který právě vychodil základní devítiletou školu. Když vystoupil z autobusu, nešla přehlédnout jeho značně nahrbená záda s chůzí nápadně připomínající klauna, při které se potácel z jedné strany na druhou a vykřikoval jedno vulgární slovo za druhým. Přiznám se, že za celý svůj život jsem tolik extrémně sprostých slov, vypadlých z jednoho člověka za tak krátkou dobu, ještě nikdy neslyšela. Z jeho chování bylo zřejmé, že mu v krvi koluje buď větší množství alkoholu, drog, nebo obojího dohromady. Holčičky mně bylo líto nejvíc. Stačilo například, aby popošla trochu rychleji a měla tak před oběma větší náskok, on si toho všimnul a zařval na ni tak, až sebou škubla, jak se chudinka lekla. Zůstala stát na místě a jen na něho vyděšeně koukala. Nic víc jí ale naštěstí neudělal. Její matka na ni ječela většinou taky a když zrovna ne, stejně se jí ani nezastala.Tohle se opakovalo nejméně třikrát, než všichni odbočili do vedlejší ulice a ztratili se mně z dohledu.
Cestou k domovu jsem se pak sama sebe ptala, proč asi taková mladá, pohledná ženská žije s tak nechutným, sprostým ubožákem, který si zjevně své chatrné sebevědomí posiluje na své ženě a malé holčičce. Nebo tohle monstrum z něho udělal alkohol a drogy? Stejně ale nechápu, co to je za matku, které vůbec nevadí, jaké odporné vulgarismy používá při komunikaci s jejich malou dcerou.
