Článek
Podle pověsti byl klášter založen sv.Vojtěchem a synem knížete Boleslava I., synovcem sv. Václava, Boleslavem II. Pobožným. Je zajímavé, že jeho otec za údajnou vraždu sv. Václava získává přízvisko Ukrutný, a Boleslav II. který dal vyvraždit celý rod Slavnikovců, je označován jako Pobožný nebo Zbožný.
Posvěcení klášterní stavby proběhlo 14. ledna 993. V polovině 11. století postavil opat Meinhard v Břevnově románskou basiliku sv. Benedikta a Vojtěcha , původní stavba byla dřevěná. Pozůstatky románské baziliky byly archeology odhaleny v 60.letech 20.století.
Rozkvět kláštera souvisí s dobou vlády Břetislava I., s jehož jménem je spojen příběh o únosu krásné Jitky z kláštera ve Schweinfurtu, dcery bavorského velmože, markraběte z Nordgau Jindřicha. Pro rozkvět kláštera však významnější bylo, že Břetislav I. nechal přivést ostatky sv. Vintíře , které byly pohřbeny právě v bazilice kláštera.
Blahoslavený Vintíř byl benediktinský mnich. Narodil se někdy kolem roku 955 v hraběcí rodině v Durynsku. Byl patrně příbuzným vévody a pozdějšího císaře Jindřicha II. a díky sňatku své sestry s králem (svatým) Štěpánem byl spřízněný i s uherským vládnoucím rodem. Vintíř byl zemský hrabě a žil údajně velice bouřlivý život. Je pravděpodobné, že se přátelil i s přemyslovskými bratry Oldřichem a Jaromírem, kteří z Čech utekli před krutým Boleslavem Ryšavým. Dle legendy byl Vintíř i kmotrem knížete Břetislava. Až na sklonku svého života se stal řeholníkem a později poustevníkem. Zemřel 9.10.1045 v poustevně Březnice nad Dobrou Vodou u Hartmanic. Místo se dnes nazývá „Vintířova skála“.
V polovině 12. století vstupují na české území nové řády – cisterciáci, premonstráti a řády rytířské. Výlučné postavení břevnovského kláštera dané polohou poblíž Pražského hradu ukončilo založení Královské kanonie premonstrátů na Strahově.
Novou šancí pro rozšíření břevnovského klášterního společenství se stala kolonizace dosud málo osídlených okrajových oblastí země. Doklad úspěšnosti této strategie představuje založení proboštství v Polici a později v Broumově. Břevnov tak i nadále patřil mezi nejvýznamnější církevní instituce středověkých Čech, stal se mateřským klášterem, k němuž náleželo několik klášterů podřízených (proboštství Rajhrad, Police nad Metují, Broumov, Nezamyslice, Kostelec nad Vltavou).
Břevnovský klášter zůstal v románské podobě až do poloviny 13. století. Příznivá hospodářská situace umožnila zahájit postupnou přestavbu kláštera v gotickém slohu. Ta započala asi po polovině 13. století, za opatů Martina I.) a Křišťana, v úpravách pokračoval opat Bavor z Nečtin. Je pravděpodobné, že celková úprava břevnovského kláštera v gotickém slohu dokončena nebyla.
Roku 1420 klášter zničili táborité. Mniši, kteří přežili, odešli do Broumova. Kláštery byly častým cílem husitských útoků a mnohé zcela zanikly. Hledáme-li důvody, můžeme brát v úvahu hned několik (souběžných) možností: kláštery byly „lokálně koncentrovaným“ symbolem duchovní i světské moci církve; z vojenského hlediska, coby většinou opevněné objekty představovaly potenciální nebezpečí. V případě kláštera břevnovského mohl být útok motivován také strategickou polohou kláštera u přístupových cest do Prahy.
K obnově kláštera došlo až v polovině 16. století, koncem 17. století za opata Tomáše Sartoria.Torzo gotické přestavby bylo následně strženo. Současnou stavbu zahájil roku 1708 opat Otmar Zinke a svěřil ji nejlepším umělcům své doby.
Bazilika je sálová, vrcholně barokní stavba s dlouhým kněžištěm podle plánů Kryštofa Dientzenhofera. Výzdobu chrámu a klášterních prostor prováděli přední umělci doby, za všechny zde jmenujme alespoň malíře Petra Brandla, Jana Petra Molitora Jana Jakuba Stevense ze Steinfelsu a Kosmu Damiána Asama ; ze sochařů je třeba zmínit Matěje Václava Jäckela , Karla Josefa Hiernla a Richarda Jiřího Prachnera .Originály obrazů, fresek i soch jsou součástí je možné vidět při prohlídce kláštera spolu s pozůstatky románského kostela v kryptě.
Bazilika byla vysvěcena roku 1715, celá stavba trvala do roku 1740. Za pruského obléhání Prahy v roce 1757 sloužil kostel jako stáj a lazaret. Břevnovský opat František Štěpán Rautenstrauch se významně podílel na reformách vysokých škol, právnického a kněžského vzdělávání, a tak nebyl klášter za reforem císaře Josefa II. zrušen.
Už koncem 19. století se urychlila proměna krajinného rázu břevnovské kotliny, především vlivem odstranění opevnění Prahy a následně rychle se šířící zástavby do prostoru za bývalé hradby. Na místě zahrad a polí vyrůstaly řady činžovních domů, nejdříve po jižní straně Bělohorské silnice. Tato nová zástavba pozvolna pohltila staré usedlosti a původní osady.
V závěru třicátých let dvacátého století se břevnovský klášter, byť jen nakrátko, opět stal významným svým duchovním a kulturním působením, např. knižní edicí Opus Dei a časopisem Praporec, do něhož přispívali spisovatelé Jaroslav Durych, Jan Zahradníček, Jan Čep či Karel Schulz. Z osobností kláštera připomeňme alespoň Augustina Jana Čeřovského a Anastáze Opaska. Nadějný vývoj přerušila okupace Československa a obsazení kláštera německou armádou.
Na přelomu 40. a 50. let 20. století došlo k rozsáhlému zásahu do urbanistické struktury Břevnova – výstavbě nové komunikace [dnes Patočkova], vedoucí od Prahy údolím Brusnice, částečně souběžně s nedalekou starou Dolní cestou Břevnovskou [cca nynější ulice Radimova]. Tato komunikace se před klášterem sbíhá se starší hlavní třídou Bělohorskou. Rozšíření Bělohorské třídy bylo důvodem pro zbourání řady starých objektů, pronikla do dosud uzavřeného prostoru Starého Břevnova a částečně zasáhla i areál kláštera: došlo k odbourání vnější jižní ohradní zdi s branou, starého klášterního pivovaru a ovčína. Tím byl do té doby uzavřený celek barokního kláštera zredukován, jeho jižní a východní předpolí doznalo radikální změny.
27. dubna 1950 byl břevnovský klášter, stejně jako jiné kláštery, policií obsazen, »vyklizen« (rozumějme od řeholníků) a zabaven státem. Následně větší část kláštera využívalo Ministerstvo vnitra.
V Břevnově se už od jara 1990 postupně soustřeďovali čeští benediktini, jak ti, kteří doposud žili v civilních zaměstnáních nebo jako diecézní kněží v Československu, tak i ti, kteří se vrátili ze zahraničních klášterů, aby spolu s novými kandidáty obnovili mnišský život; nejprve v samotném Břevnově, poté i v dalších klášterech (Rajhrad na Moravě a pražské Emauzy).
U příležitosti milénia založení opatství byla dovršena základní rekonstrukce kláštera. Břevnovskému opatství byl udělen čestný titul arciopatství – 10. února 1993.
V současné době žije v Břevnovském klášteře 9 mnichů, kteří jsou všichni české národnosti.
Kromě komentovaných prohlídek kláštera veřejnost může využít nejen účast na bohoslužbách, ale může si objednat i prohlídku Břevnovského pivovaru s.Vojtěcha, který navazuje na dlouhou tradici vaření klášterního piva. Pivovar je umístěn v barokním objektu bývalých stájí. Součástí pivovaru je stálá expozice pivního skla a menší pivovarské muzeum. Před budovou pivovaru se nachází ukázková chmelnice. KLÁŠTERNÍ SÝPKA – VÝČEP čepuje piva z Břevnovského klášterního pivovaru sv. Vojtěcha a gurmáni si mohou rezervovat stůl v restauraci KLÁŠTENÍ ŠENK. A pro mimopražské může nabídnout i ubytování se snídani v Hotelu Adalbert, který se nachází v bývalém Sartoriově konventu.
Všechny podnikatelské aktivity zajišťuje klášter prostřednictvím společnosti Správa Břevnovského kláštera s.r.o.
