Článek
Dnes 12.7. jsme s několika přáteli šli navzdory horku Prahou místy, která jsou spojena s Jaroslavem Haškem. A potvrdila se jeho slova „Člověk míní, hospoda mění.“
Začali jsme procházku na Karlově mostě. Proč? Protože právě zde byl zadržen a následně hospitalizován v psychiatrické léčebně v roce 1911, protože se domnívali, že chtěl spáchat sebevraždu. Své ženě Jarmile tvrdil, že se jen chtěl podívat na vodu. Jak to bylo doopravdy? Chtěl Jaroslav Hašek spáchat sebevraždu ? Jeho situace v roce 1911 by tomu nasvědčovala. Mohli jsme tedy být bez Švejka? To už asi nikdo nezjistí . Hašek sám využívá událost pro literární zpracování, píše povídku „Psychiatrická záhada“. Hrdina se stává obětí snahy o záchranu před sebevraždou , aniž by chtěl sebevraždu uskutečnit.
Pak jsme šli do Řetězové ulice a chtěli si dát pivečko nebo kávu v Café Montmartre. V období počátku 20.století to bylo zařízení, kde se scházeli pražští umělci bez ohledu na jazyk, který používali. Mezi časté návštěvníky patřil nejen Jaroslav Hašek , ale i Egon Ervín Kisch a Emil Artur Longen a tato trojice se podílela na řadě kabaretů, které později Longen publikoval. Bohužel jsme si nemohli ověřit, že je zde možné vidět historický plakát Café Montmartre z jeho slavných dob nebo fotografii zakladatele podniku Josefa Waltnera. Vzhledem k prázdninovému provozu jsme narazili na zamčené dveře.
A tak jsme pokračovali do ulice Na Perštýně, abychom si připomněli, jak se Praha od doby před 1. světovou válkou změnila. Zmizela drogerie, kde se Jaroslav Hašek učil drogistou, která stávala na rohu ulice Martinské a Na Perštýně. Zmizela i slavná Unionka. Na jejím místě byl vybudován Dům dětské knihy, ale i ten musel uvolnit místo jiným podnikům.
Chtěli jsme se v horkém dnu osvěžit v Haškově restauraci U Brejšků. Bohužel jsme se neosvěžili, protože jsme narazili na ceduli s nápisem „dočasně zavřeno“. Můžeme tedy jen doufat, že po čase se budeme moci podívat do podniku, kde před 1. světovou válkou byla svíčková za 60 haléřů (plat učitele byl 1200 měsíčně). U Brejšky se scházeli novináři a Jaroslav Hašek zde prodával zaručené zprávy.
V horku se nám nechtělo do Školské, kde je na popisném čísle 1325 pamětní deska, která připomíná, že se zde 30. 4. 1883, na den čarodějnic, narodil Jaroslav Hašek. Nešli jsme ani do Štěpánské ulice, kde chodil Hašek do obecné školy a kde byl od r. 1892 ministrantem. Ale šli jsme do Ječné ulice, kde na rohu s Karlovým náměstím bývalo zařízení U Kamenného stolu podobného typu jako pověstná Jedová chýše a stejně jako ona bylo již dávno zbořeno. Sem ho vodíval námořník Němeček, když mu bylo kolem patnácti. Je pravděpodobné, že z té doby znal i uličku Na Bojišti a restauraci U Kalicha, protože šlo o místa, kde se scházela galérka.
Podívali jsme se do kostela sv. Ludmily , protože právě v tomto kostele se jeho ženou stala Jarmila, která ač s ním od roku 1912 nežila ve společné domácnosti, se s ním nikdy nerozvedla.
A pak jsme se podívali na budovu, kde se konala Haškova vystoupení jako kandidáta Strany mírného pokroku v mezích zákona v roce 1911, Kravín. Mně se tyto recesistické přednášky velice líbí a často si přitom říkám, že tento spisovatel musel pít, protože střízlivý by se určitě musel zbláznit.
No, žízeň již byla veliká, a tak jsme svou pouť zakončili v hospůdce s krycím názvem Kavárna na Šumavě. Piva byla lahodná a dobře vychlazená. Tuhle hospůdku Jaroslav Hašek nenavštěvoval, ale určitě by se mu líbila.
