Článek
Většina území dnešní Ukrajiny byla původně step, na severu lesy a množství řek s rybami.
Archeologické průzkumy dokumentují osídlení už ve starší době kamenné. Asi 35000 let př. n. l .se zde objevuje homo sapiens.
Asi mezi léty 4500 a 4000 př. n. l. se zde vyskytuje lid trypilské kultury. Její etnický původ není znám a to otvírá prostor různým spekulacím. Během doby bronzové byla převrstvena indoevropskými kmeny, které přicházeli z východu. Právě v této době dochází k tomu, že jižní část země se helenizuje. Na pobřeží Černého moře vznikají městské státy a vytváří se řecké kolonie.
V 2.polovině 2.tisíciletí př. n. l.se na území mezi Uralem a Dněstrem objevily kmeny ze severního Iránu. Tyto kmeny se živily hlavně pastevectvím.
První státní útvar je na území dnešní Ukrajiny vytvořen Skyty. Jejich království vytvořené v 6. století př. n. l. se rozkládalo mezi Donem a Dunajem a mezi pobřežím Černého moře a ústím řeky Prypjat do Dněpru. Skytský stát byl vyvrácen v 3. stol. př. n. l. kočovnými kmeny Sarmatů, které přicházely opět z dnešního severního Iránu.
Kolem roku 250 př. n. l. skytská elita uprchla do severní části Krymu a zde vznikla tzv. „Malá Skytie“.
Ve 3. století n. l. bylo území napadeno germánskými Góty. Část jich postupovala brzy směrem na západ, ale část vytvořila v letech 350-375 vlastní stát na černomořském pobřeží, který převzal antické tradice helénského osídlení.
Na přelomu 4. a 5. století se na území dnešní Ukrajiny objevili noví kočovníci z východu – Hůnové. Jejich vůdce Attila vytvořil na přechodnou dobu obrovskou říši sahající od Kaspického moře až do dnešního Maďarska. V roce 453 Attila zemřel a stát se rozpadl.
Pro další vývoj v Černomoří měla velký význam Byzantská říše, která si udržovala vliv v této oblasti. V rámci dohody mezi turkojazyčnými Chazary a Byzancií působil v 8.-10. století Chazarský kaganát, který bohatl na obchodu mezi západem a východem a udržoval dobré vztahy jak s křesťanskou Byzancí, tak arabským muslimským chalifátem.
O původu Slovanů, kteří svá původní sídla opustili koncem 5. a začátkem 6. století se mnoho neví. Jsou různé teorie a asi nikdy nebudeme mít jednoznačnou odpověď, protože žili daleko od antického světa a tím nám chybí písemné prameny. Slované se živili zemědělstvím a chovem dobytka a doplňkovým zdrojem obživy byl lov a rybolov.
Koncem 9. století v oblasti kolem Kyjeva vzniká nový státní útvar, který v novověku dostává název Kyjevská Rus. Nešlo o národní stát, už protože středověk ještě nezná žádné národní státy. Informačním zdrojem pro počátky tohoto státního útvaru je Novgorodská kronika datovaná do roku 1071 a kronika z poloviny 11.století přepracovaná mnichem Nestorem, která je známá jako Nestorův letopis. Podle těchto zdrojů impuls k vytvoření státu přichází z nekřesťanského severu, ze Skandinávie. Další vývoj je silně ovlivněn křesťanskou Byzancí. Podobně jako jiné raně středověké státy je její historie poznamenána boji mezi vládnoucí elitou, což vrcholí v 13. století.
Mongolové, kteří byli na Rusi a později i v západní Evropě označováni jako Tataři, představují vlnu nájezdů divokých kočovných kmenů do Evropy, uspíšili zánik Kyjevské Rusi, která v době jejich vpádu byla již jen změtí vzájemně znesvářených knížectví. Dobytí Kyjeva Mongoly v roce 1240 se stalo předělem v dějinách celého východoslovanského světa.
Vzniká říše Kipčak, později zvaná Zlatá horda, která se nacházela mez řekou Ob a Irtyš a ústím Dunaje. Na západě dnešní Ukrajiny vzniká haličsko-volyňský stát, který má blízké vazby k polskému a maďarskému království a na rozdíl od jiných knížectví na východě nemusel platit poplatky Zlaté hordě.
Po vymření vládnoucího rodu volyňsko-haličského knížectví se dostávají do sporu o nástupnictví Polsko, Uhry a Litva. Litva obezřetně využívá rozporů uvnitř Zlaté hordy a rozšiřuje své území směrem na jih. Začleněním oblasti od Volyně přes Kyjev po Černihiv do Litvy mělo za následek, že tamní východoslovanské obyvatelstvo bylo odtrženo od pravoslavného centra v Moskvě a tato část se pod vlivem Litvy a Polska vyvíjela odlišně.
Na konci 14. století dochází k vytvoření polsko-litevské unie.V tomto státním útvaru narůstá vliv katolického Polska zejména v souvislosti s upevňováním moskevského státu v 15. století.
Vnitřní krize Zlaté hordy, do níž byly dlouhodobě včleněny jižní oblasti včetně Krymu, vedla k jejímu rozpadu v 15. století a na jejich troskách vzniká samostatný chanát – krymský chanát. Tento stát ovládl postupně nejen celé severní pobřeží Černého moře, ale i jižní čtvrtinu dnešní Ukrajiny. Po uzavření spojenectví s moskevskými vládci se chanát stal mocným nepřítelem Litvy.
I když prvky kozáctví můžeme najít už dříve, tak vznik kozáckého hnutí můžeme datovat do 16. století. Z počátku do neosídlených stepí odcházeli jednotlivci, později odcházely za živobytím celé rodiny, které si budovaly opevnění proti nájezdům Tatarů či Turků. Tehdy vzniká Záporoží. „Kozákování“ vedle hledání obživy ve stepi zahrnovalo i ozbrojené loupežné nájezdy na tatarské a turecké vesnice.
V 17. století dochází k vytvoření kozáckého hetmanatu. Tento stát se postupně odtrhává od Polska a lavíruje mezi Maďarskem a Moskvou. Po smrti Bogdana Chmelnického nastává období tzv. ruiny, kdy se rychle střídali hetmani a dochází k prohlubování mezi levobřežní a pravobřežní Ukrajinou.
Pravobřežní Ukrajina zůstává součástí Polska, které postupně ztrácí svou sílu. Nespokojenost obyvatelstva s vládou převážně polské šlechty vrcholí v povstání tzv. hajdamáků, kteří zabíjejí polské šlechtice a Židy a loupí. Povstání nemělo žádný sociální ani národní program. Zpočátku bylo podporováno Moskvou jako boj proti polským pánům, ale posléze ze strachu, že by se mohlo rozšířit i na levobřežní Ukrajinu, se rusko-polské síly spojují k jejich potlačení.
Na konci 18. století již Polsko-litevská unie nepatřila mezi jednu z hlavních evropských mocností a v podstatě byla vazalem ruské říše. Koncem tohoto století dochází k rozdělení Polska mezi Rusko, Prusko a Rakousko-Uhersko. A tímto způsobem se součástí Ruska stává i velká část pravobřežní Ukrajiny, Halič a Zakarpatsko se stává součástí Rakouska-Uherska.
Koncem 18. století dochází k anexi Krymu a tím se pod ruskou správu dostává i severní černomořské pobřeží a jihovýchod země až k Azovskému moři.
Po 1. světové válce s rozpadem Rakouska-Uherska dochází na jeho území k vytvoření nových států a některé části současné Ukrajiny se stávají jeho součástí. Vznik sovětského Ruska na sklonku války a následné boje o moc na území bývalého carského Ruska vedou k vytvoření federativního státu – Svaz sovětských republik. Boje o hranice Sovětského státu probíhají až do konce občanské války, která se v roce 1917 rozpoutala na území bývalého carského státu, do níž nejen dodávkou zbraní, ale i vlastními vojsky zasahují vlády západních zemí.
Nová změna hranic probíhá v době 2. světové války, kdy na krátký čas nacisté mění politickou mapu Evropy. Po 2. světové válce dochází opět ke změnám hranic a tentokrát ve prospěch vítězných mocností. Brzy po jejím skončení však také dochází k rozdělení Evropy na východní a západní. Ukrajina se celá stává součástí SSSR.
Po rozpadu SSSR vzniká samostatná Ukrajina. Díky složitému vývoji je její složení mnohonárodnostní.
Prameny: Jan Rychlík, Bohdan Zilynskyj, Paul Robert Magocsi: DĚJINY UKRAJINY; 2015; ISBN 978-80-7106-409-1
https://www.jezdci.cz/clanky/skytove-a-sarmate-bojovni-jezdci-z-doby-zelezne-a-potomci-amazonek/
https://cs.history-hub.com/hlavni-etnicke-skupiny-ukrajiny
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_Ukrajiny
