Článek
„Čemu zvykne hoch, toho nezanechá, až bude stár.“ řekl prý Šalamoun izraelský král a syn Davida -1011–-931 př. n. l.
Takže jako hlídací babička se snažím svou vnučku, které je dva a půl roku, vychovávat, že když jsme na hřišti tak na houpačce se houpáme, na kolotoči se točíme a s pískem si hrajeme na pískovišti.
Ve svém věku má potřebu si hrát s jinými dětmi a pokud nějaké na hřišti je , tak k němu hned běží. Pokud jsou to děti mladší nebo stejně staré, tak hlídám, aby se k nim chovala hezky a aby je svou aktivitou neobtěžovala. Pokud jsou na hřišti děti evidentně starší než ona, nechávám na nich, aby si s ní vyřídily, zda si s ní chtějí nebo nechtějí hrát.
Včera jsme šli kolem hřiště s pískovištěm, houpačkami a kolotočem. Houpačky tam byly umístěny vzadu a u jedné byl tatínek s holčičkou ve věku mezi čtyřmi až šesti lety. A tak jsem za vnučkou, která se k nim rozběhla moc nechvátala.
Vnučka přišla k houpačce a uviděla, že na sedátku houpačky je písek. Shrnula ručičkou písek , který byl na sedačce a řekla: „Písek, sem ne.“ Vysvětlovala jsem, že ji učíme, že písek patří na pískoviště a ne na houpačky. Tatínek oné holčičky se na mne obořil, že bych jí měla naučit, že nemá ničit to, co si staví jiné děti a že vedle je volná houpačka.
Tohle jsem své vnučce neřekla. Řekla jsem jí, že má pravdu, že písek na houpačku nepatří a že s touhle holčičkou si hrát nebude a že půjdeme hledat jiné hřiště, kde třeba najdeme hodnější děti.
