Článek
Během pěti dnů se na FB stránce Protivný sprostý matky svěřilo 54 žen s tím, jak byly během dětství a dospívání sexuálně obtěžovány a zneužívány. Možná si řeknete, že je to sice hrůza, ale valí se to na nás ze všech stran, tak co se divím.
Mně na tom opravdu bylo cosi divného, sebrala jsem tedy odvahu a začala počítat. Vyšla mi skupina dětí, kterým se nevěnuje pozornost, protože se jim nevěří nebo nemají dost důvěry, aby se svěřily dospělým. Jsou to také děti, které uvěří tomu, že mají mlčet, ať už proto, že si „pouze“ hrály na doktory nebo jim bylo vyhrožováno.
Z těch dnešních dospělých to bylo jedenáct dětí kolem jedenácti a dvanácti roků. Dvě obtěžoval otec, jedno děda, jeden učitel, dva otčímové a pět cizích mužů. Od zhruba sedmi, ale hlavně kolem desátého roku si nevítanou pozornost „vysloužilo“ také jedenáct dětí. Dvě od otce, po jednom od strýce, staršího bratra, učitele, dědy, staršího bratrance nebo vrstevníka a pět od zcela cizích mužů. Zcela cizí muži, včetně sousedů, a rodinní příslušníci tedy zkoušeli osahávat intimní partie a vyžadovali nahotu dítěte v dosti vyrovnaném poměru.
Co je však ještě víc šokující a znepokojivé, je kategorie dětí do šesti let včetně. Vzpomínky na to má dvacet čtyři žen, jedna dokonce od věku tří let! I zde se „vyznamenali“ dva otcové, tři strýcové, tři o dost starší bratři (o čtyři a více let) tři dědové, dva otčímové, sedm bratranců nebo chlapců ze spřátelených rodin (opět o tři a více let starší) a šestice zcela cizích mužů, včetně sousedů.
Většinou šlo o osahávání na intimních partiích, prsty ve vagíně, tření penisu mezi stehny dítěte, jednou vynucený orál.
Další čtyři děti kolem čtrnácti let se staly terčem útoků tří otců a jednoho staršího bratra. Ostatních pět obětí bylo starších.
Následky? Pokud dítě sdělilo matce, co se děje, v patnácti případech mu nebylo věřeno, případně matka, informovaná po delším čase, pokrčila rameny a neřešila. Dvě matky a otec zasáhli, třikrát věc řešila policie, ale šestnáct obětí mlčelo a mimo facebook mlčí dodnes. Což se projevilo na jejich sníženém sebevědomí i po letech, které přiznalo čtrnáct žen. Nechuť k intimitě, vlastnímu tělu, psychické zábrany uvedlo dalších pět žen, bez následků žijí čtyři, ostatní se nevyjadřují anebo překonaly problémy díky výbornému partnerovi nebo terapeutovi. Dva terapeuti se ukázali být nanic.
Oběti se v dospívání a dospělém věku stávaly znovu oběťmi násilníků, dvou „guruů“, zažily domácí násilí… Prý jako kdyby to měly napsané na čele.
Útoky se odehrály před cca 15-30 lety, několik obětí uvedlo, že rodinný útočník obtěžoval i mladší sestru. Ve dvou případech zneužití starším klukem šlo prý o chlapce, který byl doma týrán a pravděpodobně sám zneužívaný. Ve všech případech nešlo o prosté obnažení obou aktérů při porovnáváni fyziognomie (klasické hry na doktora), ale o překonání nesouhlasu, nelibosti, ponížení nebo dokonce bolesti oběti.
Je to velice znepokojivá statistika. Děsí mne následky tak raných zážitků - útočníci z řad dospělých jasně cílí na malé děti, které ještě nedokážou chápat, co se s nimi děje, případně působí fyzickou převahou (i starší chlapci). Jsou to pro útočníky jakoby „bezpečné“ oběti, kdo by jim věřil? Jak vidno z reakcí matek, právem. Ani dospělí si nejsou jistí, nakolik zakročit, když se mohou setkat s útokem viníka (cizí muž je může naopak obvinit, vysmát se a podobně).
Protože o zneužívání leccos vím, považuji všechna svěřování za důvěryhodná, odpovídající mým znalostem.
Velice se mi líbila velikost a šíře zdejší podpory, zasílané síly, soucitu. Žádná z obětí se nesetkala se znevážením nebo výsměchem, ironií nebo nevírou.
Vlna svěřování vyvolává mnoho otázek - jak zacílit prevenci, jak posílit důvěru dítěte, jak a kdy zasáhnout? Jak mluvit s předškoláky, nakolik se spolehnout na bezpečí dítěte ve skupině různorodých dětí větší věkové škály?
Základem by asi měla být rada jednoho starého pediatra: Dítě si nevymýšlí. Někdy neví, co se děje, neví, jak to popsat, ale ví, že je něco špatně. Věřme svým dětem.
