Článek
Připadá mi to takřka tragikomické. Bývalá sboristka, zaštítěná rodinou a advokátem, dosáhla u soudu nevysílání Sbormistra v české televizi. Tím pádem se její jméno opět skloňuje a zveřejňuje i díky dřívějším protestům proti uvedení křestního jména a souvislostem s dějem filmu.
Nějak mi to nejde dohromady s ochranou osobnosti, takhle na sebe pořád ukazovat. Už spory o jméno hrdinky mi připadaly nadnesené: Sborem prošlo tolik dívek, že najít nevinné jméno asi nebylo jednoduché. Ale budiž. Mohlo docházet ke druhotné viktimizaci, děvče si navíc uvědomilo, čím vlastně procházelo. Tedy, pokud označení sebe sama v příběhu nebylo jednodušším označením oběti namísto toho, že by se provalily podíly na šikaně některé z jiných dívek.
Došlo tedy k vyrovnání, změně jména hrdinky, jenže nyní nově soud musel rozhodnout o šíření příběhu televizí. Což vyvolalo pozornost k filmu, který sice zaujal, ale co jsem si všimla, pro dost pánů nebyl nic moc. Příliš se zabývá křehkostí vztahů ve smečce dospívajících dívek (a ty umějí být reálně velmi kruté a bezohledné - a snad hůř, než ve filmu). Zato ženy si uvědomovaly, čeho jsou navzájem schopné a čím samy, byť mírněji, prošly.
Filmu zákaz prospěje, neboť se znovu probudil zájem a mezi lidmi se běžně šíří odkazy, kde je k vidění. Svým způsobem je to dobře, protože v časech odhalování sexuálních praktik dospělých tam, kde mají být ochránci dětí (třeba na táboře), je každá osvěta o nežádoucích děních velmi, velmi potřebná.
Připadá mi, jako kdybychom se stále ještě postupně probouzeli, nejspíš od časů MeeToo, teprve si skutečně začínali uvědomovat, jak následky a dlouhodobá poškození všech obětí jakéhokoliv násilí (a myslím tím i chlapce a muže) přetrvávají a ničí duše. Stále jsou mezi lidmi přítomny projevy nedůvěry a nevíry, i když dnes již zaplaťpánbu ustupují otevřené pochyby strážců zákona, jakými dokázali znevažovat hlášení obětí nejenom za mého mládí. Ještě zbývá, aby si soudy přestaly hrát s podmínkami pro jinak vzorné občany…
Pořád ještě, přes veškerou snahu neziskovek, jaké se snaží pracovat s oběťmi a převést je přes duševní zranění, nebývá mnoho lidí vyvedeno z temnoty vlastních prožitků do „normálu“. Protože nejvíc si člověk dokáže ubližovat sám, svými pochybami, ať již pod zjevným tlakem rodiny a okolí, nebo pod předpokládaným a vycítěným.
Naopak díky třeba Sbormistrovi si může leckdo uvědomit, čím sám prošel někde jinde a začít zpracovávat vlastní běsy, na jaké již domněle zapomněl. Jenže ony, i když skryté, přítomny zůstaly a dokážou mrzačit osobnost celá léta. Však víte, co se říká: Jednou oběť, vždycky oběť. A negativní dopady na psychiku obětí po shlédnutí filmu? Vznikají kvůli šikaně ve smečce nebo sbormistrovi? Ti, kdo chtějí setřást zlou minulost, se podle mých zkušeností naopak snaží získat informace, zajímají se o příběhy obětí. Nacházejí se v tom a leckdy jim přináší úlevu vědomí, že vina nebyla na jejich straně, že trpěly podle určitého schématu, opakujícího se mezi agresory.
Těžko by se jinak stávaly skrytými i zjevnými bestsellery knižní vzpomínky obětí incestu nebo publikace o dětské prostituci…
Zdroje:
Vaníčková, E.: Dětská prostituce, 2. doplněné a aktualizované vydání, Praha: Grada Publishing a.s., r, 2007, ISBN 978-80-247-2218-4
SCHWEIGHOFFEROVÁ, N.: Bylo mi dvanáct let…, Praha, Nakladatelství Svoboda, r. 1994, ISBN 80-205-0395-1
Gödtel, R., Sexualita a násilí, Praha: Český spisovatel Praha, 1992, ISBN 80-202-0512-8
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-soud-zakazal-televizni-vysilani-filmu-sbormistr-v-cesku-301901#utm_content=freshnews&utm_term=Sbormistr&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
