Článek
Zástěra k ženám patří neodmyslitelně odjakživa. Trošínku ve stínu zůstávají řemeslníci a venkované vůbec, ale je jasné, že zástěra jakožto ochrana šatů a těla byla vždy důležitější, než se na první pohled zdá.
Ovšem i materiály bývaly různé, podle účelu. Textilní i kožené, dnes jsou jednorázové igelitové, na rentgenu vyfasujete olověné… Chránily jak oděv, tak důstojnost nositele-i celé rodiny. Jak? Podle starého pořekadla, že žena má mít zástěru tak širokou a velkou, aby se pod ni schovala mužova hanba. Poprosila jsem před rokem, aby se mí přátelé zamysleli a napsali mi, co o zástěrách slyšeli, co se kolem nich kdy povídalo. Napříč zeměmi českými a moravskými zazněly různé věty, ovšem v tomto stejném smyslu.
To nám jasně dává najevo, jak důležitou byla žena pro pohled okolí. Hospodyně byla tváří domu a pokud zvládla dělat jakoby nic, co se doma uvařilo, to se i snědlo. Nebo přesvědčovala okolí, že psi možná štěkají, ale karavana táhne dál. Každodennost v domě utišila kdejakou ostudu. Zvířata potřebovala ošetřit, rodina jíst, pole a záhony chtěly své. Ne nadarmo k radám pro čas domácího hněvu patřilo „Drhnutí schodů rejžákem zachránilo nejedno manželství“. Potvrzuji, byť v mém případě šlo o rytí na zahradě. Ten fofr!
Právě máme svátky a to by naše babičky při nošení na sváteční stůl odložily obyčejnější plátno a bavlnu ke sporáku a vytáhly takovouhle tenounkou vyšívanou nádheru:
sváteční zástěrka ze 20.-30.let
Mám ve sbírce leccos, včetně zástěrek krojových. Vydržela jsem se hodiny dívat na průvod v Uherském Hradišti a řeknu vám, byla to krása! Bylo však vidět, že občas někde ustupuje tradice novým materiálům. Silonové krajky, zářivé barvy, nulová ruční práce - doba jde prostě dál. Hlavně na malých obcích, které si prostě jakýsi „svůj“ kroj daly dohromady pro nějaké vystoupení.
Ale nevadí, hlavní je přece smysl. Mít cosi hezkého na sobě, když se musíte ochomýtat kolem kamen a do celého svátečního se rychle převléknout nedá (kdysi nebývalo ani do čeho). Hospodyně s krásnou zástěrkou reprezentuje dům před hostmi. Proto nelituje času a zdobí jemné plátýnko, co to dá. Být sice v zástěře, ale nazdobená, sváteční a hezká.
Škoda, že tahle tradice zachází na úbytě, podobně, jako se lidé přestávají slavnostně oblékat ke stolu. Uctívali tím nejenom dané chvíle, ale také veškerý (i svůj vlastní) shon a starání s přípravami, zvládnutí toho všeho ve prospěch jediného: aby bylo hezky, potěšilo se oko i duše. Aby se naladili a vydrželi prožívat společně radost a pohodu.
Já vím, nejde pouze o práci hospodyně (ale manažerskou úlohu jistě má), v ideálním případě se na přípravách podílí opravdu celá rodina. Ono je to smejčení opravdu čas od času nutné. Takže i když si v současnosti hospodyně o těchto dnech neuváže svůj odznak moci, ona její vláda nad rodinnou pohodou -i mraky- stále trvá.
Jarní svátky trvají několik dní a já všem přeji, aby se jim do nich přelila všechna krása a teplo domova, s jakým se významným dnům roku věnovaly především ženy předchozích generací.
