Půvab starých kalendářů

Před třemi roky o adventu jsem statečně vystavila v ašskému muzeu zvaném Hasičárna pár drobností s vánoční tematikou. Představila jsem svou sbírku starých kalendářů, a to jak stolních, knižních i kapesních.

Nejstarší velký, v podobě knihy, byl z půli devatenáctého století. Malé kapesní udivovaly svým stářím také, protože málokdo tušil, že před sto a více lety lidé měli i takové vymoženosti. Ba ještě hůř: Samozřejmě všichni tušíme, že existovaly kalendáře trhací (pověšené třeba na zdi), ale již za první republiky byly i kalendáře stolní. Bez textů, někdy s fotkou, tedy podobné jako dnes. Ty trhací bylo možné zasunout do trvanlivého kartonu s nějakým vlasteneckým motivem, který vydržel několik let. Do takového, jaký je na úvodním obrázku-a tady ho vidíte celý (na tom prvním obrázku nesmějí být písmenka):

Pro mne osobně jsou nejdůležitější knihy. Možná se v duchu ptáte, k čemu byly takové velké kalendáře, když nám logika říká, že je přece hned přečtete a odložíte. Jenže dříve se opravdu používaly celý rok. Podle toho také vypadají, protože byly nejčastěji v měkkých deskách. Ne pouze brožované lepené, hodně jich je sešitých. Vycházelo i několik luxusních, již od přelomu 19. a 20. století, pěkně svázané jako knihy (Kalendář českých paní a dívek se však kalendářem jenom nazýval). Nebo si je lidé dali do pevných desek svázat jako Vilímkův humoristický.

Podíváme se na ně blíž. V úvodu bývá několik stránek kalendáře se všemi jmény, svátky, cyklem měsíce, často ve verzi katolické, evangelické a třeba židovské. Vedle měsíce byla většinou (již od 19. století) celá stránka na poznámky. Ty mám velice ráda, třebaže ne všechny jsou po letech čitelné.

(Raritní byl kalendář na rok 1919, kde se změnila titulní strana, alee vnitřek tůstal i s portréty R-U vojenských velitelů.)

Velký prostor byl věnován povídkám, poezii, populárně naučným článkům podle zaměření dané knihy. Kalendáře totiž vydávaly spolky (Včelařský, Hasičstvo, ženy), nakladatelé (Vilímkův humoristický, Nová doba), instituce (banky, pojišťovny), továrníci, politické strany i církevní organizace (Svatý Josef, Vincentinum). Na koho jste se podívali, ten něco vydával. Samozřejmě v tom byl účel reklamní, jenže minimálně od poloviny 19.století v nich jasně vidíme ducha všeobecně vzdělávacího kvasu. Týkal se českých dějin, národního uvědomnění (hlavně v dobách těžkých), obecného zdraví, správného hospodaření, péče o rodinu, vyprávění o slavných osobnostech. Úvodníky musely mít poněkud politický šmrnc ve všech dobách. I recepty se našly a hrst vtipů také. Nikde nechyběly reklamy. Budiž, řeknete si, tohle pořád ještě neospravedlňuje celoroční používání. Na začátku byl kalendář, ale co ty ostatní spousty stran? Je tam něco, co bylo důležité po celý rok?

Bylo. Na konci knih byly drobným písmem vytištěné trhy a místa, kde se konaly. Výroční trhy byly velice důležité, mnohým pomáhaly dlouho dopředu plánovat. Kdy lze do blízkého města donést nebo dovézt cosi na prodej, aby byl zaručený lepší výdělek. A naopak, kdy na výroční trh zajít, protože tou dobou tam budou třeba vykrmené husy. Nebo dobytek, řemeslné výrobky. Na velkých trzích se setkávala spousta lidí, takže se hned nabízela i možnost domlouvat sňatky mezi podobně zajištěnými dětmi.

Ve sbírce mám převážně kalendáře české, několik německých. Jejich vydávání pokračovalo i po druhé světové válce, za normalizace-a nově vycházejí i dnes. Hodně se jich věnovalo venkovu a rodině, ba i Rudé právo velký kalendář vydávalo.

O stolních kalendářích netřeba příliš psát, od prostých linek týdne vedle fotografie (od první republiky) se rozvinuly v bohatou nabídku témat. Fotografie míst, fauny a flory, zajímavosti, návody, recepty, vtipy… Kupodivu vlastním i kalendář roku, ve kterém jsem se narodila. Přišel ke mně jako dar, který se náhodou stoprocentně trefil.

A ty velké, knižní, dnes? Jistě jste v obchodech viděli třeba kalendář Krásná paní se špetkou magie, horoskopy a spoustou dobrých rad. Rovněž českoslovenští husité každoročně vydávají patřičně silnou knihu, zvanou Blahoslav. Dnes dál obsahuje přehled měsíců den po dni, včetně kalendáře liturgického. Dále jsou pro každý měsíc vybrané příspěvky literární a filosofické. Je mi ctí, že v několika ročnících najdete i moje texty. Jsou ve velmi dobré společnosti.

Ty staré svědky minulosti mohu pročítat a využívat i dnes. Díky informacím v nich jsem již několikrát psala o zapomenutých osobnostech a událostech. O Šedých sestrách, doktoru Veverkovi zde na Médiu, o dalších kdysi na blogu Respektu. Nyní mne zaujaly (ne)kalendáře českých paní a dívek, věnované ženským spolkům a událostem. Namísto trhů je tu přehled činností. A jinak? Zrovna dnes jsem si přečetla mně neznámou povídku od Karoliny Světlé. Potěšila.

Doznávám však, že nějaká katalogizace je hrozná otrava. A když se v tom rochním, zase správně uklízet na místo… U mne věci žijou, ale dá to dost práce. Nicméně i taková obyčejná, oškubaná věc dokáže předvést svou dobu a vyprávět. Nezbavujte se jich, malých ani velkých. Zbytečně ne.