Článek
Nejde o úplné zmatení pojmů a dojmů, Konrád Henlein byl v Aši skutečně zaměstnán jako učitel tělocviku, ale použít pouze toto označení při zmínkách o něm mi připadá jako značně zjednodušené. Mimo jiné i proto, že se náplň pojmu za ta léta značně změnila a Konráda Henleina nám pouze toto jeho učitelství nepředstavuje.
Co si budeme namlouvat, dnešní pohled na tělocvikáře je poněkud shovívavý. Pokud nemá další aprobaci, jsou jeho snahy dost na okraji zájmu veřejnosti. Pro svěřence může být zajímavý, skvělý, zcela jiné nátury, než pedagogové z váženějších předmětů. Pokud se někomu v těláku nedaří, „hloupá“ známka z předmětu jenom kazí vysvědčení a je napováženou, co si to ten učitel dovolil.
Henlein byl hlavně turner. Což bylo hnutí, založené za napoleonských válek už kolem roku 1811 a mělo cvičením zocelit mladé pruské muže, aby byli jako vojáci obratní, mrštní a něco vydrželi. Šlo o vlastenectví, o obranu před Francouzi - a skutečně se mladí muži, schopní zvládnout cvičební sestavy a ovlivnění vidinou osvobození a sjednocení Německa, vyznamenávali (dobrovolnické Lützovy svobodné jednotky).
Cvičilo se tedy nejen pro krásu těla a případné spojení s krásou duše nebo aspoň jejím zdravím, ale také pro plynulé ovlivňování politické, pro naplnění duší potřebnými ideály. S tím ruku v ruce šly nové moderní poznatky vědy o těle a zdraví. Ne nadarmo turnerské hnutí ovlivnilo i naše vlastence (v podstatě všichni byli původem Němci, Tyrš, Fügner a další, ale srdcem Češi), kteří ty dnes méně známé turnerské myšlenky rozpracovali v Sokole dál a později rozvinuli do nebývalé šíře vlivu na celou naši společnost.
Turneři byli dokonce lehce spřízněni s filozofickým hnutím, které po první světové hodlalo osvětou a vlivem argumentů a vyšších duševních a vědeckých sfér ovlivňovat vysokou politiku tak, aby už z hlediska vyššího principu mravního k nějaké další válce nedošlo. Byla to reakce myslitelů na mizernou poraženeckou náladu v Německu i Rakousku (například Othmar Spann) - a byla marná. Henlein byl od už r. 1931 náčelníkem Německého turnerského svazu, s představiteli zmíněného hnutí se znal - stejně jako s představiteli druhého proudu, který dost zřetelně sázel na německé vlastenectví a sounáležitost. Ano, uhodli jste, dal se na tu špatnou stranu.
V říjnu 1933 v Aši založil Sudetendeutsche Heimatfront, od roku 1935 přeměněnou na Sudetendeutsche Partai a nacisté si uvědomili, že tenhle člověk má velký potenciál s lecčím jim pomoci. A začalo ono mnohokrát zmiňované a popisované zle (velký špatný), kterým se však nebudu zabývat.
Nešlo tedy o jakéhosi učitýlka, který vylezl někde zpod kruhů, začal hajlovat a tím se zalíbil. Byla to osobnost oblastního formátu, která si svou kariéru budovala záměrně tam, kde vycítila šanci. Byl to člověk, pravda, vlastně „jen“ středoškolák (absolvoval obchodní akademii), jenže to bylo v časech, kdy šlo o velmi důkladné vzdělání. Učitelskou praxi začal, když odešel z místa bankovního úředníka - což tehdy také něco znamenalo. Průběžně se vzdělával, prošel válkou - nebyl to tedy obyčejný človíček, nějak náhodou vyzdvižený vlnami událostí.
Tolik k tomu zmiňování „učitele tělocviku“. V samotné Aši nedokázal málo, zůstala tu po něm jeho Turnhalle -dnes rekonstruované kulturní středisko. Už v r. 1926 mu dal místní kavárník svou dceru, byl to tedy vážený muž, dobrý organizátor. Prý si myslel i na prezidentování republice…
Nezlehčujme ani jeho, ani své, někdy podivuhodné současníky. Mohou ukázat stejně ostré zuby, jako on.
