Článek
Kdysi jsem byla vychovatelkou na internátě a vymýšlely se kroužky. Na ruční práce jsem nebyla žádný expert, na povídání o četbě nebo historii bych nikoho nenalákala, elektroniku jsem nedávala ani ve snu. Doslechla jsem se však, že se má učit výchova k rodičovství a partnerství a na všechny učitele jdou mdloby. Zajásala jsem, neboť jako bývalá zdravotní sestra se vyhnu pohoršení zevlounů, děcka mi uvěří a budou to brát tak trochu jako od doktora.
První ročník kroužku byl „nasucho“, bez předmětu nejdoličnějšího, zato další tři měly na nácvik přebalování i moje mimina. Byl to mezi děvčaty doslova hit. A aby učitelé nějak splnili normy a nemuseli se stydět, věnovala jsem dvě hodiny ročně i klukům.
Přestěhovali jsme se a já nabídla své služby jakožto dobrovolnice zdejší základní škole a odučila tam dva ročníky. Používala jsem staré dobré fígle z časů učňáku, takže to šlo dobře, včetně hodiny věnované hochům.
Samozřejmě jsem je trpce zklamala, když se dotázali, jaké polohy je budu učit. Pokývala jsem hlavou, že na leccos dojde, ale nejdřív si dáme trochu matematiky. Když alimenty měsíčně vyjdou nejméně na tři sta, kolik to dělá ročně? Kolik to dělá za osmnáct let? Kolik za dvacet čtyři? To kdyby dítě studovalo… A při pěti stech? Chlapci poté tak pilně studovali antikoncepci, že po dvou hodinách ovládali výpočet plodných dnů líp, než jejich spolužačky za půl roku. Na polohy nikdy nedošlo - ale jeden z tehdejších žáčků se ke mně vloni nadšeně přihlásil, tak jsem se mu vryla do paměti - i na ty alíky si pamatoval.
Jsem sice nepříliš výbojná, ale povedlo se mi utřít celý autobus pochechtávajícího se obyvatelstva, když se jedna bodrá sousedka pěkně nahlas zeptala, co ty děcka v tý sexuální výchově učím. Stejně nahlas jsem odpověděla na celý autobus: „Nejdřív je učím, jak si utírat a mejt zadky.“ A bylo ticho. Bodrá sousedka za chvíli popadla dech, uznale pokývla hlavou a pravila, že to je tak správné.
Dvojice dívek za mnou i o prázdninách přišla, jestli bych neporadila, že jeden kluk je na sebevraždu. On má jen mámu a ta je strašně přísná a nedá se s ní o ničem mluvit. A on má problémy, za které se moc stydí. Inu, chlapec se svěřil spolužačce, co jsem ji učila - a nejspíš trpěl, chudinka, polucemi. Dívky vesele odskotačily s tím, že je chlapec naopak normální a zdravý, že prostě dospívá a tohle fakt neovlivní, ať si to spíš užije.
Dokonce jedna maminka mne zastavila na ulici a kousek odvedla stranou, jestli prý nevím, co by jí pomohlo. Roky trpí výtoky a ani doktor s tím nic nezmůže. Probrala jsem klasické nedostatky (mluvíme o devadesátkách): vata místo vložek, nežehlené a silonové kalhotky. Bingo! Silonové kalhotky, to ona moc ráda, aspoň prý hezké prádlo má, když člověk jinak pořád nosí nějaký montérky a šatovky. Po měsíci a něco mne potkala a prý zázrak, všechno je mnohem lepší! A proč jí to doktor neřekl? Inu, v životě ji v prádle neviděl a neměl křišťálovou kouli, už byl starší a ženských denně odbavil moc.
Minule jsem psala o své velké výstavě prádla - neodpustila jsem si ani tady volnou citaci oblibeného tématu „mého“ profesora Rubína z velkých vizit na IV.dětské klinice. Když se totiž prádlo vyvářelo, nebylo prý tolik infekcí močových cest a ani gynekologických problémů u holčiček. Mámy to hodily do hrnce, vyžehlily a i když se prádlo neměnilo denně, přece jenom té ZOO nebylo tolik, jako když se spokojeně množí na silonu. Kdyby ty kalhotky mívaly aspoň čtvereček na to přežehlení! Ale ony jsou i kalhotky od pyžama ze silonu a děcka v tom zůstanou klidně týden…
Jedna z návštěvnic si početla v letáčku a náramně se podivila, že by měla kalhotky žehlit, že se s tím nesetkala, že myslela, že ty nové „funkční“ materiály… Inu, praní na třicet není pořádné praní, to je snad lepší ošplouchat to v řece bez chemie. Pokud prášek pere i na třicítku, je to dost silná chemie, aby navíc dráždila. O aviváži nemluvě, ta je přece jedovatá. ZOO však jen mlaská a libuje si. Dobře, perte si na kolik chcete, ale žehlením sterilizujete, vždyť chráníte brány do břicha!
A materiály? Kde je dnes čistá bavlna? Nikde, šetří se s přírodním materiálem. A přeměněné PET lahve holt horko nesnesou. Tak aspoň ať ten čtvereček nebo obdélník snese co nejvyšší teplotu (ony už dnes žehličky nejdou do tak vysokých teplot jako dřív, což snadno zjistíte při žehlení lnu).
Nenápadně se k nám přimotalo pár dalších návštěvnic. Já snad z toho tématu nevylezu, pomyslela jsem si. A nevylezla. Zubař měl nedávno polemický den o zhoubách světa (mikroplasty a podobná svinstva), tak jsem přihodila svou historku z výstavy a on mi hned dal hádanku, zda-li vím, jak nastavit správnou mikroflóru. On totiž jednou náhodou zaslechl babiččino poučování nějaké mladici. Tvaroh nebo kyselé mléko na vložku a bude to v cajku, radila prý babička. A je to logické, nastaví se zpět kyselé prostředí pochvy.
Inu, stále je co se učit. Stále je, o čem vyprávět. Máte taktéž nějaké zajímavé podotknutí?
