Článek
Konečně máme uzákoněno, že NE znamená opravdu NE. Nebo že na děti do dvanácti let se prostě nesahá. Nevím, jak vznikla tahle hranice, ale budiž, chvála aspoň za to. Pořád lepší než klackem do oka…
Zpráva mne vrátila k nedávnému článku „Podlehla jsem Tiktoku“, kde jsem si dělala legraci ze svého vtažení do krátkých videí „nejlepších a nejoblíbenějších scén“ z plejády východoasijských seriálů. Sice jim nadále souhrnně říkám „Číňani“, ale jsem nespravedlivá, neboť skutečně dobří herci (a moji oblíbenci) jsou především z Koreje a cpou se mi tam i Japonci. Tedy v kvalitnějších dílech. Jsou totiž různé úrovně zpracování stejných schematických zápletek. Ovšem vyznění scének je velmi podobné. Jak jsem již zmínila, někdy se levnější verze zúčastní i původní herci a pokud ne všichni, partnery dostanou typově velmi podobné.
Co však na mne čouhá ze sérií ze „současnosti“, je násilí. Jestliže jsem kroutila minule hlavou nad tím, že je dívka „ulíbána“, dokud nepovolí (a NE říká i volá a brání se), stále více postrádám pro nás normálnější verze sbližování. Ano, existují skvěle vypracované dlouhé pohledy z očí do očí, chytání padajících děvčat a semotamo jemná symbolika, kterou Evropan nějak pomine, ovšem to spíše v civilu. Jak se jde do zábavního podniku a ona je lehce opilá (většinou navíc zdrogovaná, aby byla vilná, na to prý mají speciální pilulky nebo prášky), určitě ji při chůzi po chodbě někdo vtáhne do své hotelové ložnice, uteče nesympatickému člověku, co ji omámil, a zapadne do dveří, kde hned zbystří opilý džentlmen a lapne ji, případně opilého džentlmena do ložnice dopraví a on se na ni vrhne. V posledním případě je Popelka často jeho zamilovanou sekretářkou, zdrhne hned za svítání, ale něco zapomene a poté zatlouká a zatlouká a o tom je zbytek seriálu. Džentlmen ji často hledá, neboť podle krve na prostěradle pozná, že noční těšitelka byla pannou. Pokud nehledá, nastane střih a Popelka se vrací po letech do města s kupou dětí (1-6) jako odbornice, třeba na design. A zbytek seriálu je o tom, že dítko (aspoň jedno z nich) si geniálně v předškolním věku zjistilo, kdo je tatínek a oslovilo ho, případně, pokud se tatínek nechová při setkání s matkou nejlíp, hackne stránky jeho firmy, chrání matku před nástrahami současné milenky a tak podobně.
Zásadní je však prvek, že muž silou přemůže jakýkoliv odpor ženy (tedy pokud není zdrogovaná a on se rád nerozhodne převzít iniciativu a dotáhnout věc do konce - ovšem pomíjí se, že právě on by měl situaci zastavit a ne ženu předtím stejně rovnou uvést do své ložnice a na postel). Podobně se silovou převahou se chová i při setkáních dalších. Vzhledem k orientální cudnosti se tu žena často drapá za ruku (a vtahuje do náruče nebo na klín), škrtí a občas i fackuje. Na tělo se moc nesahá, pokud si ji rukou v pase nepřitáhne kvůli líbání.
Protože je na ženu vždy nalíčena past, že vypadá jako nějak vinná, musí projít i ponížením (včetně kanceláře) na kolenou a poníženými omluvami, prosbami o odpuštění. Pokud vzdoruje, že je nevinná, může být i velmi hnusně bita - na to jsou ovšem lidi. Na týrání se podílí hlavně milenka, matka hrdiny, nevlastní matka a bratr, šikana v práci (i mezi služkami), někdy i velmi sadistický nebo uražený a pohrdající manžel. Pro ponižování, výsměch, šikanu a týrání mohou být záminkami i postižení (slepota, ochrnutí, mentální indispozice, což se týká obou pohlaví) a žena musí často vydržet i víc, než kůň, aby donosila dítě, o němž se občas ví - a nedbá. Často jí je ukradnou.
Co mne dorazilo mezi oblíbenými (!) scénami, bylo striktní zařízení kyretáže páníčkem a srdceryvné scény, kdy se dívka pere i s přesilou personálu a marně…
Drsné jsou okamžiky, kdy je hrdinka téměř nebo úplně zavražděna (ubita, utopena, upálena), ovšem okolí objeví nějaký tradiční náramek, přívěsek na krk a podobně, podle něhož se identifikuje kamarádka z dětství, ztracená dcera nebo sestra. Pravda, v týrající rodinné smečce bohatých se najde mladší sestra nebo bratr, kteří se marně snaží domluvit rozběsněné matce nebo bratrovi, že už je jejich jednání přes čáru. Ti však žijí v domnění, že nějakým tím milionkem odškodnění potom zamáznou celý děj (třeba i natáčený přítomnými hosty). Jenže oběť jim jaksi fyzicky nevydrží, třeba skočí z balkónu. Nebo ji matka nechá zbavit krve ve prospěch zraněného syna. A potom se zhrozí. Ovšem - má skutečně zabitá dcera větší lidskou hodnotu, než kdyby zůstala obyčejnou, pro rodinu bezejmennou služkou, navíc na konci týrání odhalenou jako nevinnou? Například, když se najde postrádaný šperk.
Pokud je hrdinka nějakým úžasným zázrakem zachráněná (i kdyby skočila z xtého patra), někdy odpustí, ale často s tou sběří nechce mít už nic společného… A může se pokračovat na téma smiřování a nové šikany dalších pár desítek dílů.
V tomhle všem je ten jed. Můžete se tomu smát, můžete pokrčit rameny, ale je tomu tak. Tyhle seriály jsou plošně oblíbené mezi miliony lidí. Vychovávají je, kupují je pro ně televize a kanály od Japonska, Koreu, Čínu, Indonésii, arabsky mluvící země, Turecko, ba i Bulharsko a postsovětské republiky a španělsky mluví země. Ohromný kus světa, ne-li většina. Žena je tady doplněk, muž jí vybere i vhodné (hodně odhalující) šaty, aby se ON ukázal na večírku. Ovšem přijdou každý sám, bez jeho podpory se ona stane terčem ponižování. Obuje ji do šílených podpatků (aby si zakopla ve vhodnou chvíli o vlastní nohu a on ji zachytil), což mi evokuje i jakousi náhradu za ovinuté nohy Číňanek, které taky nemohly moc chodit. Symbolické jsou i většinově rozpuštěné dlouhé vlasy, které jsou pro Orient velmi sexy. Při skrývání je některé hrdinky mají stažené a doplněné brýlemi, aby byly šedými myškami. Sexy brýle mají manažeři, hlavně se zlatými obroučkami, dívky myšky hnusné veliké kulaté a černé. I když jedna měla stříbrné… Myškami jsou i ty, které mají třeba doktorát… K tomu je většina hrdinek drobná, s dětskou tváří a vystupuje jako naivní, velmi miloučká a dětská, byť dokáže i firmu uřídit. Ovšem i tehdy umí zafňukat a dělat roztomilý čumáček, až mužský blahosklonně pookřeje.
Což mi připomnělo některé naše prvorepublikové filmy, kde se kolem hrdinky všichni rozplývali, že bude ňuňu maminkou. Tehdy na jedné straně ve skutečnosti fungovala práce a samostatnost žen, jejich hnutí za rovná práva, ale film a červená knihovna produkovaly laciné dojáky, v nichž byla žena ve velmi podřízeném, i když romantickém postavení. Tady je to dnes podobné. Na jedné straně i tady ve scénáři jsou vrcholné manažerky - ale muž je vždycky víc a scénář nechává hrdinky vyžrat si i scény plné závislosti a podřízenosti, byť si některé manažerky troufnou i na placeného gigola.
Ten zápas o nějakou rovnoprávnost a lepší postavení žen je na dlouhé lokte. Samozřejmě, v životě je to i tam krapet jinak, jenže média mají výchovnou funkci a jak vidno, tvrdě přispívají k tradiční vizi pro davy. Z toho vyplývá mnohé. U nás se také ví, že covid hodně zvýšil násilí v rodinách, že probublává zažraná potřeba podřízenosti a přehlížení ženské role (a potřeba její poslušnosti, aby chlap byl sebevědomým aspoň doma). Naštěstí tu máme dost osvěty a mladá generace mnohem více kouká po světě jinak.
Ale co tam, v té velké většině světa? Už kdysi dávno byl prokouknut vliv limonád na masy. Dostávalo se jim skrze soap opery hlavně poučení o hygieně, antikoncepci a dalším. Úspěšně. Teď se jim taky dostává osvěty - muž hodí po sexu dívce tabletky „po“ a dohlédne, aby polkla a zapila, muž ji dotáhne k sálu na kyretáž. Sice potom dramaticky lituje, že si zabil dítě, ale dobíhá pozdě zpátky. (Někdy, pravda, domněle pozdě, ale pár let dotyčnou neuvidí.) O dalším, co jsem už psala, ani nemluvě. Stejně jako o tom, že nebývá nijak extra potrestáno napáchané násilí třeba na oběti šikany, ponižování a podobně - aktéři se vyskytují v příbězích nadále, i když by to dávno bylo na policii. Zároveň se do aktérů třeba výchovně veřejně kope, fackuje - a někdy jsou tím předchozí oběti celkem potěšeny nebo mají zřetelné zadostiučinění. Lze tedy očekávat další úspěšnost vlivu? Dotyčné série jsou z poslední doby, některé mají dataci i 2024.
Svět tedy žije tím, že normální žena je věšákem na bohatství, předváděným mužem, seznamuje se s ním blíže především znásilnění a jakožto méněcenná, podřízená bytost musí vydržet víc než kůň nebo pes, aby byla posléze šťastná. Co bytost, spíše dobře tvarovaný kus masa to je. Nemají ani žádný svůj život a zájmy, jen rodinu, práci, všechno ostatní prožily na střední. Tolik o současnosti ve světě vypovídají nejoblíbenější romantické scény z milovaných východních limonádových sérií. Jsou sledovány na Tiktoku hlavně mladými… Jak by asi dopadly u nás?
