Kolik tváří má květen čili máj?

Máj, to už opravdu znamená jaro, lásku, příchod tepla a radostí. Má však mnoho tváří a je těžké dát přednost jediné. Už jen první den měsíce, s čím si ho spojíte?

Letos konečně obnovili zvyk stavění máje i v Aši a byla jsem u toho - zahlédla jsem manipulaci s vysokým stromem a věncem a byla jsem i na prvním máji, kde to žilo jak trhy, tak kulturními akcemi. Včetně té mojí - tematické výstavy jen pro tento den. Další znamení tohoto měsíce se rychle nabízejí:

Citát z básně Karla Hynka Máchy spojuje jak starý zvyk stavění máje pro milou nebo děvčata v obci, k němuž se dnes Aš vrací, tak podstatu ducha celého měsíce. Počasí přeje, a ještě bude přát setkávání zamilovaných, dlouhým procházkám, dříve přálo také setkávání u společné práce na polích a pastvinách.

Máj Karla Hynka Máchy v celkovém výčtu samozřejmě nesmí chybět, je romantickým dílem, které se stalo základem moderní poezie u nás. K jeho odkazu se připojili nejlepší naši umělci druhé poloviny 19.století v almanaších stejného názvu: Máj. Vlastním velice ohmataný výtisk z r. 1858 a jeden další z r. 1872, sbírku prací dalších autorů. Kolem vzniku bývala i legrace, možná ji někdy převyprávím podle zápisků pana Bačkovského v časopise Vlasť. Bývalo to spolehlivé strašidlo maturantů a ani já tehdy májovce, ruchovce a lumírovce nijak nemilovala.

Zamilovanost a láska byly důležité i pro naše předky, což jsem pro tuto slavnost doložila starými pohlednicemi, jaké se tiskly dokonce i v sériích jako příběhy nebo kolekce. Člověk nemusel nic vyznávat, prozrazovat, obrázek a občas veršíky to řekly za něj. Stačilo tedy na pohled napsat cosi praktického, třeba kdy se ti dva dotyční sejdou… Přinášejí závan romantiky, když byly nositeli milostných nadějí a skrytých vyznání. Na úvodním snímku je také fotonávod na randění z Listu čs. paní a dívek ze třicátých let.

O něco hůře než Mácha dopadl v našich myslích další první máj. Mnozí pamatujeme budíček pochodovými písněmi z veřejného rozhlasu. Seřadiště, průvody, alegorické vozy, občas i psí počasí a promrzlí pionýři. Dělnické strany a spolky průvody pořádají dosud, ale bez většího zájmu veřejnosti. A víte, že v 19.století se k dělnickému prvnímu máji připojila i katolická církev? 1.máj vyhlásila jako svátek svatého Josefa-dělníka. Podobnost jeho práce se dřevem s truhlařinou našeho dělnického prezidenta je však skutečně věcí náhody!

Dobové letáčky velikosti A5 oblepovaly kdysi kdejakou plochu, jako kdyby hodlaly zastřít ošuntělost našich měst a obcí. Věřili byste, že jsem dva z nich viděla mezi grafikami v antikvariátu s cenou 300 a 800 korun? Jen jsem se zasmála ironii života. Zasmála jsem se podruhé, když jsem na panel s prvním májem přidala noviny z r. 1937, kde sice byla zpráva o 46 tisících lidí v průvodech, ale hlavní titulek a plochu si zabrala zpráva o desítkách raněných při automobilových nehodách během svátečních dnů! Tehdy snad bouralo všechno, co mělo kola, jinak nevím, jak by k těm číslům dospěli… Aby to nebyla jen taková staroba, přidala jsem odznáčky, co se nosily na prvního máje, některé mají i letopočet. Moudře na to všechno shlížel Kléma z Rudého práva r. 1952.

Pražské povstání, boje o Prahu a Osvobození mají také mnoho tváří, i když se vzpomínky na ně pomalu zamlžují a pamětníci odcházejí. Letos jsem s lecčím šetřila, třeba novin jsem ukázala jen poskrovnu, protože víc chystám na kulaté výročí příští rok – a část mého archívu dobového tisku si návštěvníci již mohli prohlédnout před dvěma lety v Parku historie (Život v Protektorátě). Přesto i několikery noviny dokázaly připomenout ohromné nadšení a úlevu z konce. Proti tomu troje noviny z března a dubna vypadají hořce, jak se muselo psát podle německých not, jako kdyby ještě vítězství Říše bylo nějak nadosah. Nechybělo zvláštní číslo Světa v obrazech, kde jsou i dva snímky z osvobozování Ašska a samozřejmě lidi ohromně zajímal komiks Rolanda Rawena Havrana, kam překreslil historické fotografie z osvobozování Ašska. Já doufám, že město zvládne nechat udělat dotisk nebo obměněné nové vydání, spousta návštěvníků netušila, že jsme tohle v Infocentru měli.

Svátek matek se u nás pozvolna začal slavit opět po revoluci, neboť to přece byl především svátek prvopublikový (což se nehodilo připomínat) a neměl žádnou vhodnou dělnickou minulost. Jeho termín u nás byl převzat z USA (což bylo tuplem fuj). Některé rodiny Svátek matek dál tiše dodržovaly, bez jakékoliv publicity. Dnes se jeho název proměňuje podle nálady uživatele, říká se mu také Den matek, podobně jako později máme Den otců.

Ve skutečnosti jeho kořeny pocházejí již ze Starověkého Řecka a třeba ze 16. století je v Anglii doloženo, že sloužící měli volno, aby v Neděli matek mohli navštívit své matky nebo kostely v obcích, kde jejich matky předtím žily.

V USA se slavilo porůznu, až svátek ukotvil jako celonárodní, na druhou květnovou neděli, prezident Wilson v r. 1914. Slavil se již od r. 1908 na paměť bojovnice Anna Reeves za práva matek. Hm, asi neměla vhodný dělnický původ nebo opravdu převážila americká národnost? Asi všechno dohromady. U nás tento svátek prosazovala Alice Masaryková a slavíme ho od roku 1923. Občas se v nějakém příběhu z těch časů dočtete, že maminky podporovaly své děti, aby přály i bezdětným ženám v okolí, protože třeba taky budou maminkami… Protože jde o svátek, slavený porůznu snad na celém světě, včetně arabských zemí, někde se již sloučil s MDŽ. Ten se u nás od revoluce slaví mnohem méně. MDŽ se totiž stal(o) svátkem zprofanovaným různými oficiálními oslavami a prázdnými frázemi o významu žen, které nikdy nedostaly podobu konkrétních opatření a výhod.

K máji, lásce, přátelství a podobně se lehounce vztahují i památníčky, které měly navždy připomínat lidi, které kdo měl rád. Nejstarší v mé sbírce mají 110 a více roků. jsou psány krasopisně a krásně ilustrované.

Nesmím zapomenout ani na máj jakožto začátek klasických poutí s houpačkami, kolotoči, tureckým medem a perníkem. Hned se nám jedna společnost zabydlela na plácku pod Střelnicí, ale dolů na náměstí, do největší slávy, umístila staré dobré houpačky. Byly pořád plné. .

Nakonec jsem připravila panel, připomínající konec máje 1953 a měnovou reformu, která krutě zasáhla všechny vrstvy obyvatelstva. Jen si to představte, měli jste úspory a těžké časy, za které by se dal koupit i barák - a v pátek Zápotocký řekl, že reforma nebude, v sobotu třicátého ji vyhlásili, v neděli vyšlo zvláštní Rudé právo s prováděcími předpisy, kde jste se dočetli, že z velkých úspor vám za každých padesát korun dají jednu novou. Většinou se měnilo deset za jednu, ovšem komunisté měli pro své členy výhodnější kurs. Reforma sice platila až od prvního června, ale na infarkt lidi stihli být ještě v květnu. I bouře byly, hlavně v Plzni. Vystavila jsem svůj nejnovější (a dost vetchý) přírůstek do mého archívu spolu s přídělovými lístky té doby. To bylo vzpomínání! Několik mladších lidí netušilo, jak přídělové lístky fungovaly a docela se zhrozili, v čem jejich rodiče a prarodiče žili.

Určitě jsem nevyčerpala všechna témata máje - jaké další napadá vás?