Článek
Sokola mi bylo v nedávné minulosti hodně líto. Provalila se aféra typu „kriminalita bílých límečků“, byť jaksi pokrokovější, penízky na sebe přesměrovala žena. Na začátku prázdnin však byl Sokol slavný právě tak, jak mu to nejvíc sluší: užíval si velký slet v Praze. Což zcela zastínilo můj osobní malý smutek, že se totiž přednáška z jeho historie neprokousala do programu Festivalu fantazie (shodou okolností nebyly včas upraveny prostory v Sokolovně, za což nemůže pořadatel ani já, ale…). Tudíž mne máte alespoň na snímku z loňska, kterak lovím citaci posměšné básničky na Orly a jejich odpověď.
Na Sokola narážím, kam se jen vrtnu. Téma plesy, šibřinky, masopust? Tak hádejte, kdo asi za šibřinky u nás může? V dobovém tisku (20. léta 20. století) byly i námitky, aby se dětským šibřinkám říkalo jinak, že se sokolstvem nemají pranic společného. A šibřinky dospělých mají mít vyšší úroveň, než jenom tancovačka s maskami. Téma šedesátá léta? Ač byl Sokol již v padesátkách převeden do ČSTV a zrušen, na venkově drze dál fungovaly sokolovny a lidé se rádi nazývali sokoly (a dobový tisk nešvar kritizoval). Téma osidlování pohraničí? Právě v Aši mi pamětnice vyprávěla o benevolenci (a jisté díře v přístupu k Němcům) ke své národnosti. O tom, jak se svou cvičitelkou vystoupila coby dorostenka v Praze na sletu v r. 1948. Rodilá Němka s rodilou Němkou, co si díky Sokolu nějaké perzekuce a omezení pro svůj původ vůbec nepamatuje.
Téma zdraví a osvěta? Obrovský kus práce s veřejností od samého počátku, na mnoha frontách. O hygieně, TBC a dalším. Běžně informovali členstvo o novinkách, například o levném jízdném do lázní, dětských táborech (YMCA). Patří sem podpora dětské literatury, podpora veřejných knihoven, informace o nových filmech včetně sokolských biografů… Téma dělnického hnutí? Politikaření poslanců ve Vídni znamenalo rozkol až v jednotlivých spolcích natolik, že byli dělničtí členové leckde vyštípáni, ale pro lásku k tělocviku se spojili do dělnických jednot a pilně secvičili první spartakiádu, velikou a slavnou natruc Sokolu. Téma církví a vlivu na společnost? Inu, když Sokol brblal proti Habsburkům, je nasnadě, že hlavní katolická církev tu nevypadala nijak pokrokově (vysmívala se jí i národní ikona Karel Havlíček Borovský), dokonce byla tmářsky fuj. Ještě před dělníky sokolové ze svého středu vyštípali aktivní katolíky - a ti pro lásku k tělocviku založili Orla. Morava je i dnes plná orloven, někde i těsně vedle sokolovny. Jiné církve v Sokolu byly tolerovány, ale pozor, byl jistý tlak na to, aby když už se k víře někdo hlásí, ať jí žije, ne aby pouze formálně chodil do kostela. Buď opravdu věříš nebo ne - tlak měl omezit společenský vliv církve. Mohlo tím ubývat sokolů, co poslouchali faráře, možná i proti organizaci. Což mohlo zasáhnout i do sousedského života - ale pořád jim zbyl Sokol, další spolky a hospoda.
Když jsem u pracovní oblasti: ve Věstnících a dalších časopisech se objevují i žádosti o zaměstnání některého bratra, podobně jako nabídky zaměstnání. A co v samotné organizaci? V r. 1925 byla zřízena stálá škola cvičitelská, s celkem třemi stálými cvičiteli a mnoha externisty. Řada funkcí byla v Sokolu neplacená. A perlička: Školní lékaři měli za úkol od r. 1925 sledovat vývoj tělesné zdatnosti žactva a osobně řídit hodiny zvláštního tělocviku k nápravě, případně vyřadit dítě z povinné tělesné výchovy. Což navozuje možnou další spolupráci lékařů se Sokolem. Druhá perlička: Pro nemajetné nevěsty byl fond, který třeba v r. 1925 dvěma dívkám (které splnily podmínky) přispěl na výbavu po tisíci korunách.
Témata Protektorát, Heydrich, našinci v Británii? Orli tam sice odmítali cvičit se sokoly (ta stará, prožluklá řevnivost!), ale byli ze všech skvělí letci, výsadkáři a vůbec hrdinové (orel Jan Kubiš, například). Mezi napomáhajícími a popravenými byli vlastenci z obou táborů. Vlastenci a rodáci v zahraničí? Sokol je rovněž spojoval. Polsko, Jugoslávie, Rakousko, Amerika… První slet v USA se konal v srpnu 1921, ještě v r. 1948 na tamějším sletu byla delegace z ČSR. O vlastencích ve Vídni ani nemluvě, to jsem již u hudby a umění vůbec. Těch vlasteneckých sokolských zpěvníků! Těch příšerných vlasteneckých veršů! Mám mezi materiály polku, která byla složena jako pozdrav právě pro Vídeň. Sokolové byli aktivní po celé R-U říši. Tudíž se navzájem navštěvovali (turistika) a například na olympiádě v Paříži podali naši reprezentanti tak mizerné výkony (mimo zlatého diskaře Františka Jandy - Suka a bronzovou tenistku Hedwigu Rosenbaumovou), že sokolové z obecenstva nevydrželi s nervy, přihlásili se z fleku do několika do soutěží a čest Česka zachránili.
A co svět dětí? Na leporelu mojí maminky ze druhé poloviny 30.let je zobrazena postava sokola jakožto jednoho z pilířů republiky, tedy vedle dělníka, vojáka a legionářů. Pejsek Punťa ze stejnojmenného časopisu sice pilně cvičil, ale na slet se nedostal. Kulihrášek (samostatné publikace s tímto hrdinou) průvod slavného sletu sledoval v televizi, takže v těch třicátých letech zabrousil i do sci-fi. Do péče o děti patří i sokolské loutkářství, představení po celé zemi. O postavičkách sokolů a sokolek, tematických hračkách a dalších suvenýrech ani nemluvě.
Ještě ženské hnutí. Hned na samém počátku dalo sakra velkou práci, aby mohly i ženy cvičit. Věčná sláva manželkám zakladatelů! Je to téměř úsměvná kapitola, která může velmi souviset i s tím, jak propagačně muži vystupovali na skupinovém focení. Hezky v tílku a napruženým svalstvem (a superkníry). Co by asi tak mohly ukazovat ženy? Ale fuj. A hodilo by se vůbec, aby cokoliv ukazovaly? Společnost na to prostě nebyla zralá, ženy byly pouze půvabným a křehkým doplňkem mužné postavy, ač toho musely v každé společenské vrstvě zvládnout víc, než tažný kůň.
To jsem se ale rozepsala, to je úvod! Zároveň je tím řečena většina toho, co mělo být. A protože jsem dosud nezmínila cokoliv, co můžeme vztáhnout ke dnešku, dovolím si citovat z Věstníku sokolského č.2 z 15.ledna 1925:
„I mravnost se vyvíjí a je-li dnes, zejména v oboru citovém něco, co je považováno za prohřešek, kdož ví, jak budeme soudit za 20, za 30 let! Ale zlodějství obecných peněz a úplatkářství zůstane zlodějstvím a darebáctvím na věky věků! Tady se mravnost nezmění!“
„A je tedy naší povinností každého, kdo by republiku poškozoval, přivésti k potrestání, ale nejen to, my ve svých jednotách, ve styku s lidem, ve veřejnosti, všude a všude musíme tvořiti takové ovzduší, aby každá myšlenka na zevšeobecnění podobné neřesti byla vyloučena! Což se nenajde v národě pár čestných lidí, kteří by důsledně mařili takovéto, byť jen bezpodstatné a hloupě žvanivé, ale přece jen schvalování zločinu, a to zločinu na sobě samých, neboť konec konců, kdo je ta republika, ne-li my všichni?“
Literatura:
Český svět, č. 47, ročník XVII, 1920-1921, Vydavatelství a nakladatelství Šolc a Šimáček, Praha
Věstník sokolský, list Československé Obce Sokolské, č. 1-18,ročník XXVII, 1925, ČOS, Praha
