Článek
Po zveřejnění úvahy o mizérii v oceňování zločinů na ženách (Ve hře jsou tři až pět roků) mi dobrý známý připomněl kauzu nezletilé dívky, znásilňované otčímem, který má nakonec vyváznout s podmínkou. Tehdy jsem odmítla se tím zabývat, protože jsem nechtěla psát pořád dokola o tomtéž, byla jsem docela vyždímaná - a také se mi nechtělo studovat prameny - bez důkladnějšího seznámení, které chce čas, prostě nevyrážím z ulity.
Jenže čas oponou trhnul a vynořily se podrobnosti, kauza pokračuje, vznikla petice a je vyhlášena sbírka ve prospěch oběti Aničky na Doniu.
Pro neznalé shrnu: Útočník nutil nezletilou až pětkrát do týdne k sexu včetně orálního uspokojení své maličkosti během několika let. U odvolacího soudu, aby nešel sedět pouhé tři roky, ze sebe udělal odpovědného živitele rodiny (s několika exekucemi) a oddaného otce dalších dětí v rodině, která prý potřebuje mužského, jinak je uvržena do malérů. Byl vyslyšen a za své skutky dostal pouhou podmínku. Soudcem tu byl muž, rozhodl na základě znaleckého posudku, že se dotyčné až tak moc nestalo, neb nemá následky. Znalcem, nebo spíše bagatelizátorem, byl opět muž. Co jsem četla, ani jeden z nich dnes neodpovídá na otázky, nekomunikuje, pouze „znalec“ utrousil cosi ve smyslu, že se nepamatuje.
Jaké bývají u obětí následky obecně? Je to změněný vztah k vlastnímu tělu a sexualitě. Jedno z nejjednodušších vysvětlení praví, že nemají rády své tělo a projevy vlastní sexuality, mívají fyzický odpor k lecčemu, co sexuální chování páru zahrnuje. Třeba při pohledu na penis se oběti může velmi silně zvedat žaludek, když byl vynucený orální sex. Utlumí se vzrušivost, chybí radost ze vzájemného mazlení, zábleskovitě se při „tom“ mohou vracet vzpomínky. nemluvě o divokých a znechucujících snech o pachateli. Stejně jako po jiných znásilněních se může rozvinout frigidita, jakou nepřekoná ani touha po vlastním dítěti. Z takto raně znásilněných obětí se také mohou stát ženy, které se mentálně oddělí od svého těla a jsou schopny je používat jako prostředek, třeba k výdělku nebo obecné pomstě na mužích. Není výjimkou sebepoškozování ani pokusy o sebevraždu.
Tato konkrétní oběť prošla i vydíráním, neboť pachatel ji nahrával a vyhrožoval, že pokud mu dál nebude po vůli, vše zveřejní. Její sebevědomí bylo ničeno, neměla šanci na útěk, na pomoc.
Co se s ní děje teď? Páníček zvítězil na celé čáře, měla by se s ním v rodině setkávat den co den, snášet jeho výsměch, i kdyby se na ni jenom podíval. Já se vůbec nedivím, že si už třikrát sáhla na život - a následně byla vždy hospitalizovaná na psychiatrii. Ti jsou tam dost bezmocní, mohou jí jenom poskytnout azyl, neboť jako nezletilá se po čase už dvakrát opět vrátila domů. Je to vůbec „doma“, pokud matka strpí návrat onoho partnera?
Děvče se stalo vyvrhelem ve vlastních očích a pokud matka nechává pachatele doma, je zlé a vinné za všechnu ostudu i v očích matky a celé rodiny. Ztratila je. K tomu připočtěme nejistotu ohledně dosavadního společenského prostředí, které moc rádo zkoumá různé míry viny a soud přece rozhodl a bůhví, jestli nakonec nechtěla sama! Skrývaný šepot a pochybnosti okolí jsou dalším těžkým břemenem.
Z děvčete je kus použitého hadru, co se může zahodit a odkopnout. Bez jakéhokoliv sebemenšího zadostiučinění, v jaké doufalo tím, že všechno trápení vyšlo najevo. Bez budoucnosti, beze snů a chuti žít. Bravo, slepá spravedlnosti!
