Článek
O slimejšení jsem psala mnohokrát, ale jinde. Téměř denní sběr těch potvůrek začíná na jaře, kdy se první vyzyvatel objeví přede dveřmi. Vážně, je to tak: většinou někdy v dubnu ráno otevřu dveře a na dlažbě před nimi se ke mně hodlá plazit hnědá tkanička. Pokud za ní na chodníčku k silnici nevidím kamarády, uctím jedince pouze solí. V opačném případě holt s povzdechem naplním konvici a dám vařit vodu. Což jsou vidle do dosavadních ranních rituálů, neboť si věc žádá holínky, bundu, rukavice, kbelíček a ranní obchůzku pozemku. Přece nebudu plýtvat elektřinou na nějakých pět kousků. Když už, tak už.
Samozřejmě, nejvíc jich je na plácku vedle louky, ty je nejlepší sebrat ještě do prázdného, než se voda připraví. To aby nevychladla, než doběhnu dolů k záhonům (tedy té houštině, co se jako záhony tváří). Letos se povedlo přežít jen jedné rostlince - chtěla jsem mít záhon pokrytý čímkoliv dýňovitým a tykvovitým, okurky už dávno dávám jinam. Nejlíp na okno do truhlíku. Tykev bude bez plodů, květy jsou spolehlivě likvidovány dál. Nesmím však příliš pomlouvat zahradu, hrášek taky byl. Jahody čtyři a rajčata vyrašila znovu.
Nemá cenu něco sázet po objevení vyzyvatele, ovšem letošní teplé předjaří byl jeden veliký podraz. Vysypala jsem do země semínka, ale pozdě. Vyzyvatel se objevil až tehdy, kdy mi bylo krajně podezřelé, že nic nevzešlo. Inu, krmila jsem nic netuše prcky. Našla jsem je, až když povyrostli. Těm chutnají mladé rostlinky jak mana nebeská.
Pro mne to znamenalo nulovou sázecí činnost, mimo pokusů zasadit výše jmenované rostlinky. Pivní pasti ještě neměly moc významu, slimejšové do nich dolezli jen zřídka, navíc je dobré dát je dál od rostlinek, aby cestou nepřikusovali. K tomu pršelo, což ředilo pivní vůni a nepomohlo, ani že jsem je chtěla namlsat Plzní. Ona byla prošlá, my to pořád odkládali (nemusíme ji a Kozel nám chutná víc). Taktéž jsem stále zapomínala z města přivézt petku s Bráníkem nebo s Březňákem, ty u slimejšů vítězí, ale petka se v batohu s ostatním běžným nákupem pronese. Jsem líná. Plzeň se tedy naprosto neosvědčila a po čtyřech jahůdkách jsem už další sebrat nestíhala. Jak bylo deštivo, žrali jednonozi celé dny. A koho by to bavilo, pořád lítat s kbelíkem a přitom vědět, že je to marný, marný, marný.
Záleží totiž i na denní době. Ještě v červnu a červenci stačí promnout očka mezi půl sedmou a sedmou, ovšem od půlky července může být na sběr pozdě již kolem šesté. Hm, alespoň se podle toho dá čekat horký den. Nějaká rosa a chladna z rána v tom velkou roli nehrají. Vlastně ano, protože když člověk odhrne třeba zbylou hrachovinu, najde právě takové oříšky spáčů, jako jsou na fotce. Ve snění ti konkrétní dotyční pokračovali v horké lázni. Neplavali, neutekli, protože povrch přelévám další vroucí vodou a potom se definitivně utopí.
Večer je jich taktéž hodně vylezlých, ale dost pozdě a chrání je hejna mušek a jiných okřídlenců, co koušou jako mrchy. Ba co hůř, některé bodají tak zákeřně, že potom ruce otečou. Člověk aby se patlal gelem, který však nutí některé vosy k zamyšlení, nejsem-li k nakouskutí. Vážně mezi nimi takové nány jsou.
Pivní pasti, to je vyšší dívčí. Proč? Inu, domníváte se, že k nim pořád běhám a dolévám pivko? Kdepak, taková každodenní barmanka zase nejsem. Nechám to pracovat několik dní, ti první se rozpustí a hniloba či co jim náramně voní taktéž. Jenže zatímco první mlsaly omámil alkohol a utopili se, ti další se otráví jaksi sami sebou. Tedy svými předchůdci. Pokud roztok nebo kaši po nějakém tom týdnu vyklopím, nejlépe jako hnojivo, opět musím promyšleně, neboť se sem stahují další gurmáni. Sbírat je z té směsi je otrava, ten smrad z rukavic dolů moc nejde. Jinak letos nepomohly ani granulky, ani kafe, nic. A do piva jich naskákaly snad stovky.
Dobrá, hrášek je sklizen, jahody sežrány, poslední rostlinka to má asi spočítané (nepomohla ani ochrana z velkých nádob na vodu, podlezli, přelezli a tak podobně), proč tedy ty nervy a další pilné sbírání? Vždyť jenom dnes ráno toho bylo kolem kila? Je to jednoduché. Myslím na příští rok. Zatímco dosud pouze pořádali konference (slejzali se aspoň po páru) začali u nás právě dnes koláčkovat. To se dva stočí, uprostřed probíhá oplodnění a výsledkem jsou potom stovky vajíček někde v podzemí. Včetně vidiny otrockého sběračství napřesrok.
Možná mne mělo varovat, že se vyzyvatelé objevili letos rovnou čtyři, dva přede dveřmi a dva už rovnou zalezlí mezi dveřmi a prahem. Podivné také je, že mne letos neutěšovali naši milí slimejšové šediví nebo flekatí, co se údajně dokážou těmi ostatními živit. Ty hýčkám, nosím je na louku, aby nám nelezli do základů. Letos byl ve sklepě jenom jeden. Což poznám, neboť je zajímají brambory.
Protože my jsme tady poněkud opožděni, máme nejspíš v Čechách na maléry zaděláno už tak čtrnáct dní. Je tedy nejvyšší čas promyslet stategii a vyrazit boje. Třeba mi na základě svých zkušeností doporučíte ještě jinou značku piva, kdyby náhodou ty dvě nebyly. Kozla ne, ten jim taky nechutná, ten je náš.
