Článek
Od začátku roku se naše čtenářská obec a příznivci dohadují a ptají, co bude dál. Proto se redakce časopisu, zastoupená mnou (HM) rozhodla pro rozhovor s osobou nejpovolanější, s majitelem Sašou Rusevským (AR). Rozhovor jsem pro Seznam Médium doplnila poznámkami a aktualizovala pro širší veřejnost, odpovědi AR jsou nezměněné. Původní rozhovor vyšel právě dnes v elektronickém, fanzinovém trojčísle.
Jak mnozí víte, úspěšný sci-fi měsíčník Ikarie byl ve vydavatelství Mladá fronta kdysi zastaven, ale redakce se rozhodla nevzdat a protože již neměla práva na původní titul, odkazující na vynikající český film Ikarie XB-1, použila pro své další směřování druhou část názvu. Mělo to však jeden smutný dopad: jednotlivci mimo fandom, roztroušení po celé zemi, marně hledali známou titulní stranu a nenapadlo je kouknout na vystavovaný a nabízený časopis XB-1. A jejich stánky poté přestávaly daný titul nabízet. Jak prosté a smutné. Celou dobu se s údivem fanoušků, že Ikarie přece jenom nějak letí dál, setkávám, dokonce ještě i během své práce v redakci (cca před covidem). Předplatitelé to měli jednodušší, ale mnoho starších příznivců dopadlo právě tak, jak popisuji. Chodili do své trafiky a netušili, že se jejich Ikarie pouze přejmenovala. A je to škoda, všem se stýská, všichni postrádají toto výhradně literární periodikum, kde není politika nebo hrsti nabídek jakýchsi produktů, recepty a podobně, hezké barevné obrázky známých lidí, nýbrž pouze písmenka. Tedy povídky české i zahraniční, recenze knih a filmů, zajímavosti o žánrech, přehled nových knih, aktuality o dění ve fandomu.
Fandom není sprosté slovo, nýbrž označení lidí, kterým učarovaly fantazijní světy. Od pohádek po nejdrsnější horory. Je to označení lidí vesměs inteligentních, šikovných, kteří se nebojí přemýšlet a snít. Je jakousi normalitou, že kdokoliv, kdo se cítí patřit k fandomu, cosi žánrového napsal nebo píše. K tomu slouží také různé workshopy, literární soutěže, ba i jejich porotcování, ale rovněž přednášky (od obecných populárně naučných po tématicky zaměřené na jednotlivé žánry) a besedy s autory všech možných stupňů úspěšnosti. Jako administrátorka soutěže Daidalos (Ikarie měla Ikara, i tohle se muselo pozměnit, ale vesmírná loď letí dál) mohu potvrdit, že do ní přispívají našinci z různých koutů světa (od Slovenska po Švýcarsko, USA a schovala jsem si i obálku se známkou Malty). Nemluvě o tom, že mnozí lidé mají vlastní webové stránky, případně tvoří nebo píšou do vlastních časopisů - fanzinů.
Do fandomu patří rovněž hráči všech druhů her, ať stolních, karetních nebo počítačových, členové sci-fi klubů, různě aktivní ve svém přirozeném prostředí (třeba pořádáním vlastních literárních soutěží), pořadatelé setkávání, zvaných cony (na ComiCon teď přijedou i světoznámí herci) a na návštěvnících velkých conů se občas testují i různé hrací novinky. Tušili jste, že takové to poskakování před monitorem, kde napodobujete pohyby nebo hopsáte podle zadání, prodejce úspěšně testoval na velkém festivalu v Chotěboři?! Novinka měla úspěch a už to má dneska kde kdo.
Samozřejmě, jak jsem nastínila, do fandomu můžeme zahrnout nejen spisovatele, ale i další umělce. Rovněž všeho druhu. Výtvarníky, scénáristy, filmaře, herce, ale i tanečníky, hudebníky, producenty… Fandom nemá hranice.
Vraťme se k truchlivé situaci kolem ústředního a nejstaršího časopisu, který se již kdysi v Mladé frontě stal podezřelým, neboť byl úspěšný, i když měl jen ona písmenka, zatímco ve stejném nakladatelství s pompou vznikaly a tiše zanikaly lifestylové časopisecké bomby. Ještě jako čtenářce mi přišlo divné, že se v čase krize o takovou zavedenou věc, navíc velmi důležitou, nepostará ten hlavní, co by měl, totiž ministerstvo kultury. Čtenáři mezi sebou nakonec vybrali částku, potřebnou na chvilku k dalšímu fungování, ale všichni víme, že tématický časopis, jakýkoliv v naší kotlince, sám o sobě výdělečný být nemůže. Bohužel.
Proto se (po zvýšení DPH na časopisy) „iksbéčko“ rozdělilo na elektronickou část publicistickou a na „knihu“ s povídkami a některými články. Jenže na jaře došlo k odmlce, způsobené zdravotními problémy v redakci. Hezky jsme se prostřídali, nicméně pracovali, jak to jenom šlo, zadávali recenze, připravovali články a povídky. Stačí jen naposledy uspořádat a vydat. Plánovaly se povídky čtvrtletně, elektronickou publicistiku dát do dvojčísla (vyšlo) a trojčísla. To je nakonec kompletní, včetně povídek. Vrací se tak k původním časopisům, včetně grafické úpravy. Také Daidalos běží, právě páčím z porotců výsledky. Termín na vyhlášení vítězů už je domluven. Materiál na péřovou ozdobu se vrší.
Nyní nadešel čas ke slíbenému rozhovoru, v němž se o současné situaci dozvíte víc:
HM: Mluví se dlouhodobě o těžké finanční situaci. Přitom jde o zachování jedinečného měsíčníku, vyhrazeného pouze kultuře s původními českými povídkami, bez politiky, do jaké zabředávají jiná kulturní média. Mně před lety minulý ministr kultury sdělil, že XB-1 splňuje podmínky pro dotaci a stačí zažádat (i když zažádáno bylo a nedali ani fň). Změnilo se v tom něco?
AS: Zažádali jsem pouze jednou, o podporu v době Covidu. Nedostali jsme nic, kromě spousty dobrých rad. K politikům obecně se nehodám vyjadřovat.
HM: Kde jsou k dostání dosavadní čísla Edice XB-1, čili antologií povídek? V červnu vyšlo poslední.
AS: Byla k dostání v trafikách, mohli si ji čtenáři předplatit, doprovodný e-zin XB-1 je na stránkách casopisxb1.cz a jsou k dispozici do vyprodání na vesmirnykolonial.cz
HM: Kde je zakopaný pes v nedoručování čísel předplatitelům? Příznivci ze Slovenska hlásí, že jim nic nechodí. Pracuje se na nápravě?
AS: Neevidujeme spolu s rozesílací firmou a poštou příliš velký počet nedoručených čísel, vracejí se nám do skladu. Podle kontaktních informací (pokud je máme) obvolává Petr nedoručená čísla. Pokud nám přijde info, kam nebylo číslo dodáno, automaticky ho posíláme.
HM: Antologie tištěné provázely každý měsíc elektronická čísla, kde bývala publicistika – recenze filmů a knih, nové knihy, medailonky autorů zveřejněných povídek a další. Ještě před červnem se přestaly objevovat. Proč?
AS: Protože se navršily problémy spojené s mým zdravotním stavem a lidskou hloupostí a nebyl jsem fyzicky schopen čísla e-zinu XB-1 připravit. Ve finále jsem skončil v nemocnici, naštěstí (pro mě) jsem nakonec kupodivu místo na pozici prvního skutečně ohnilého diváka Markova nového filmu „Ďáblova sbírka“ (rezervoval si můj kadáver) byl propuštěn do domácí péče mojí ženy 😊
HM: Jak to vypadá se soutěží Daidalos? Projevila se tu nějaká nedůvěra v pokračování časopisu?
AS: Příspěvků byla polovina proti minulým rokům, ale opět se zvýšila kvalita textů – za mě zatím 17 povídek může rovnou do XB-1, vyskytlo se dost výborných hororů. Celkem bylo v širším finále 25 povídek a nebyl tam žádný vysloveně „slabý kus“…
HM: Čtenáře zajímá také podoba čtvrtletníku, tedy přechod z měsíčních antologií na tlustší knihu. Proč k tomu došlo? Jak bude první čtvrtletník vypadat a kdy vyjde?
AS: Já nevím. V současnosti plánujeme sbírku Daidalos 2024 a rádi bychom zahraniční povídky… Jenže nejlíp Boha pobavíš, když mu sdělíš plány do budoucna. A můj plán je přežít – proto jsme zvolili tuto cestu, takový lehký disent, protože nám došly peníze (moje a Vladovy) a nechceme nic jiného, než po doplacení posledních závazků zavřít krám a věnovat se literatuře jako spolek nadšenců, kteří si vydávají pro radost svůj fanzin a sbírky aktuálních povídek.
A já, když jsem četl povídky do letošního Daidala, tak jsem si jist, že oproti současným povídkám v angličtině a němčině jsme na tom líp, co do kvality. A pro šťouraly – pořád se hodně snažím „něco“ nového najít a je mi vcelku jedno, odkud autor je, jakého je pohlaví, či jakou barvou se natřel, nedojbože k čemu se modlí/nemodlí – když bude text dobrý, tak ho rád vydám, pokud budu mít šanci. Vždycky mi jde o písmenka, PŘÍBĚH a samozřejmě, jestli se mi text líbí… jakékoliv jiné vlivy odmítám.
HM: Děkuji za rozhovor. Vyplývá z něj, že po období zápasů (s lecčíms) a hledání se naši čtenáři, autoři a další příznivci dočkají pozměněné, ale pokračující cesty našeho ojedinělého kulturnímu fenoménu. Ačkoliv je oficiálními místy přehlížený a nedoceněný, stejně jako hvězdolet Ikarie XB-1 letí dál! (AS: zatím jo 😉)
Za redakci se ptala Hana Mudrová. Nadále nevěřícně kroutící hlavou, že takovou součást naší kultury, doslova fenomén na naší literární scéně, nechalo a nechává příslušné ministerstvo (přes veškeré slibování mně i redakci) padnout. Bojí se snad chytrých, schopných lidí?!
