Článek
Jsou události vyprodané půl roku dopředu, jsou události tradiční, mající za sebou desítky ročníků a znamenající stálou kvalitu, popularitu a slávu všech, kdo se zúčastní. A jsou rovněž události, v oboru velmi známé, na které se sjíždějí lidé ze široka daleka, ale v kraji vedle po nich skoro nikdo nevzdechne.
Představuji vám a do světa šířím, že letos máme po třicátém ročníku Hrnčířského swingu v Novém Drahově. Pořadatel a majitel místní keramické dílny Roman Werner pokračuje v tradici založené jeho tatínkem a strýčkem, kteří již, bohužel, odešli někam, kde jistě naslouchají milovanému jazzu dodnes.
Přijíždějí nejen lázenští hosté (Nový Drahov je u Žírovnice a ta je částí Františkových Lázní), ale i lidé přeshraniční a obyvatelé Ašského výběžku. S věkovým průměrem je to horší, od středního do vyššího věku, ale co bychom také mohli čekat v časech, kdy je tolik způsobů, jak hrát a zpívat? Vždyť i mnozí hudebníci střídají žánry. Žánry i kapely hostují totiž v několika místech i během sezóny, takže jsme si letos dvakrát užili Pavla Skleničku (bicí) a jeho vtipné texty.
Spíše je zajímavější, kdo všechno se tu vystřídal a odkud sem účinkující přijíždějí. K programu jsme tentokrát dostali přehled všech kapel a jejich zpěváků od roku 1994. Mnohokrát tu byli karlovaráci, ať jako Swing Studio KV, Karlovarský dixieland B.C. nebo Swing Band Milana Pávka. S nimi a několika dalšími sem od začátku přijížděla Darja Kuncová. Vedle kapel ze spousty našich měst včetně Prahy a Brna tu bývají i zahraniční hosté, například z Polska, Anglie, letos Italové. Zastavili se tu cestou na plzeňský jazzový festival. Příští rok přijedou Sunshine Brass Dresden.
Jsou to tedy tři hodně zajímavé a pro mne odpočinkové páteční večery v půlce léta, většinou ke konci července a začátkem srpna. Příjemné je i samo prostředí hrázděného statku z roku 1905, na jehož dvoře koncerty probíhají. A ještě příjemnější jsou pohárky s vínem nebo vodou, které si můžete chodit plnit po libosti. Pohárky jsou každoročně jiné, takže už máme doma docela slušnou sbírku. Samozřejmě, jsme u hrnčířů, takže je jasné, kde se berou. Keramické jsou i vstupenky.
Když jsem nakoukla do dílny a regálů s výrobky letos, náramně se mi líbily misky s vnitřní modrobílou glazurou. Kapely letos dostaly Drahovské kokrháče - tito kohouti byli jenom pro hudebníky, ale zdejší slepice všech velikostí jsou také roztomilé. Když jsem však zahlédla keramické slimáky, šly na mne mrákoty (viz předešlé rozjímání o jejich lovu), ale naštěstí byli vyprodaní dřív, než se šla podívat moje lepší polovička. Uff.
Teď se budeme věnovat chvíli vážnějším věcem, ale za jazzem prý ještě vyrazíme, snad někam k Domažlicům. Hezké léto všem!
