Článek
Zdálo by se, že zaskočený svět zmlkne, zasažený zvěrstvy Hamásu. A ono ne. Jakmile se řeklo, že budou odvetná opatření, hned se zvedly prstíky, dělající „tytyty, pozor na kolektivní vinu, to si nepřejeme“.
Pokud si vzpomenu na různé konflikty ve světě, staral se někdo takhle okamžitě o prospěch jakýchkoliv civilistů kdekoliv jinde? Co třeba hladovějící Náhorní Karabach, ať nejdu daleko do minulosti. Vraždění v Africe jde daleko mimo naše uši a oči, i když trvá roky. Nezájem. Cosi o umírání hladem víme pouze díky prosbám Lékařů bez hranic.
Je to snad kvůli vyzbrojení hlavně Izraelců? Kvůli jejich převaze, možnosti skutečně nebývalé odvety a skoncováním s teroristickou organizací? Kvůli strachu z muslimských spojenců a přívrženců? Oslavy Palestinců po světě ukázaly, kde všude žijí a dokáží vzývat terorismus - hned bych to brala jako propustku pro přesídlení zpátky. I s rodinami, co je tak vychovaly.
Kdysi jsme tu žili pod dekou a báli se o svůj klidný život a uhňahňané rodinné výdobytky. Uhňahňané proti tomu, o co všechno se dnes musejí bát tam daleko, na obou stranách, ale nyní hlavně v Gaze. Což v jisté malé míře dokáže vést k pochopení, proč obyvatelstvo Gazy pod Hamásem kloní hlavu, šoupe nohama a bojí se cokoliv říct nebo udělat veřejně proti. Jediným protestem, pouze symbolickým, je snaha poslechnout současné výzvy a uprchnout s ranečkem na jih, pokud možno i pryč ze země. Vlastně je tu ještě jeden způsob, žalovat Izraelcům, že to nejde, že je Hamás zadržuje a odchod brzdí, prý i za cenu miny na cestě.
Zároveň mi hlava nebere, jak mohl Izrael ohrozit lidi v Gaze třeba tím, že přestane dodávat elektřinu a potraviny - on Palestince podporoval (a asi ne zadarmo, ale stejně) a oni ještě plivali? On dával práci na svém území i ve firmách v Gaze a je špatný? (Majitel IT firmy měl pobočky i v Gaze, zaměstnával palestinské nadané lidi a teď mu jedinou dceru zabili na festivalu - ten bude jistě smiřovat Palestince a Židy se stejným zápalem i nadále…) Proč se o práci, energie a třeba o ty potraviny nestarala vlastní vláda Gazy? Vždyť Hamás měl regulérně vládnout? On se prý staral hlavně o stavění metra. Bohužel, tato podpora stavebnímu průmyslu neměla sloužit veřejnosti, opět pouze mocensky zastrašujícím cílům.
Je tam ticho před rozhodnými útoky, zároveň s nebezpečím kamarádského Hizballáhu v zádech. Také u nás se porůznu ševelí o tom, kdo je víc na jaké straně, se zatajeným dechem se vypočítává arzenál těch nebo oněch, odhadují chvíle příští. Jak napínavé! Jako kdyby nešlo o lidské životy, jen o jakési figurky ve skvělé hře.
Svět se hodně promění, zase. Jedno ale zůstane při starém. Cílené zabíjení dětí, tlak na matky, aby se radovaly ze smrti (mučednické) svých synů a dcer, to všechno jsou strašlivá svinstva. Nesmějí být normou světa, který se tváří jako civilizovaný. Ani pro ty ne, kdo si pletou realitu s bojovou hrou na monitoru.
Co s tím? Osobně se držím nejstarších zásad.
Ať přijde cokoliv, ať se jakkoliv budeme hádat tady daleko o právech Palestinců a židovských obyvatel, o historii a nárocích, vždy bychom si měli připomínat zásadní hodnoty světa. Nejen našeho „západního“ a „evropského“, ale ony základní od časů Mojžíše, jednoho z proroků „Knihy“, uznávané třemi hlavními náboženstvími.
V časech, kdy vyvstávají z hlubin vod, nánosů písku a bahna tolikeré stopy zaniklých civilizací, měli bychom vnímat tato mementa nikoliv jako výzvy k následování, nýbrž dovolit si je zkoumat, poznávat a žasnout. Varování měnit ve vlastní šance. I tady platí, že kdo historii nezná, zopakuje si ji.
