Článek
Mnozí jsme byli mladí a zdraví, veškeré mínusy jsme brali s nadhledem anebo taky nad nimi nepřemýšleli, neboť jsme padali na hubu. Ale právě s mládím a tím hezkým nejčastěji spojujeme své vzpomínky a porovnáváme s dnešní realitou, zvláště takoví pamětníci jako já.
Maturovala jsem na chomutovské zdrávce r. 1978 a teprve s léty jsem ocenila, jak a co nás kdo učil. Třeba v dějepise nám profesor Nobilis otevřeně vyprávěl o stalinských čistkách, které mimo jiné tak oslabily armádu, že Němci hladce postupovali k Moskvě. Ve stejnou dobu na Vysočině moje kamarádka slyšela od učitelky, že nás komplet osvobodili Sověti, akorát Plzeň a kus západu osvobodil front s bílými hvězdami, aby se odlišili… Ještě v sedmadvaceti se velice divila, proč soused (u Plzně) s delšími vlasy v máji lepí na svá okna americkou vlajku, že to prý fakt už přehání - a my okolo jsme skoro vyli, co ji to v Havlbrodě učili.
Náročná byla z odborných předmětů gynda, neboť tam jsme se neučily, pouze byly zkoušené. Pan doktor totiž tvrdil, že má ženská o sobě vědět všechno a nic se jí vysvětlovat nemusí. Za odměnu nás zásoboval vyprávěním o poznatcích kolegů z Ústí, kteří podle zápachu smogu dokážou odhadnout, s čím přijdou jejich pacientky. Jestli budou potraty, předčasně rozené děti, mrtvé nebo postižené děti (vrozená bronchitida nebo otevřené páteřní kanály). Samozřejmě tam měl kdekdo astma a alergie, po mém odchodu z kraje už sirény oznamovaly, že se v kadaňských školkách nesmí větrat. Alergie a astma se léčily, to ano, ale jak byly použité vakcíny, znamenalo to, že přejezdem do jiného okresu severočeského kraje dotyčný riskuje potíže s dechem. Byly tam jiné jedy, jiné složení. Moje mamka tak měla astmatický problém s Teplicemi a dál po severu už radši nejezdila.
Z pediatrie si pamatuji, že na Mostecku mohou mít lidé pruhované zuby, neboť při nedostatku antibiotik dětem pomáhal (tuším) Tetracyklin a jak jim rostly zuby druhé, ukládalo se v nich v proužcích toto léčivo. Ašsko zase tehdy vynikalo nejvyšším výskytem rakoviny ženských orgánů v republice. Po revoluci jsem měla tu čest několik zdejších lékařů zažít a nebylo to extra hezké. Prvním mým lékařem tu byl člověk jen s pěticí zrcadel v ambulanci. Jak nástroje použil, psal už jen do papírů, že paní důkladně prohlédl a je OK. A protože si to nepamatoval, jedna sousedka jásala, že proklouzla už pátým nebo šestým rokem bez důkladného vyšetření… Později prý již ordinoval jaksi poctivěji, zrcadla byla k sehnání. Budiž mu země lehká.
Problémy s těhotenstvím byly i v našem okrese. Mladá profesorka češtiny porodila předčasně mrtvé dítě, které se v ní už rozkládalo. Tehdy byl ultrazvuk vzácností, ale stejně - moji spolužačku pouze sledovali, snad i na ultrazvuku jednou byla, doktor jí řekl, že dítě nějak neroste - a až když jí selhávaly ledviny, porodila podobně rozkládající se tělíčko. Taky se tam prý dost rodily děti postižené. Vyšetření krve bývala drahá, takže jsem jednou využila domluvy na „své“ pražské klinice, vzala spolužačce krev, skočila k manželovi do auta a stihla ji ještě v Praze poslat do laborky. Než přišel výsledek, doma omdlela a konečně šla na ten sál… Nicméně jí výsledky pomohly v dalších těhotenstvích.
Na kliniku v Praze jezdily děti ze všech koutů, včetně třeba Mostecka. Měli jsme k dispozici jen několik druhů antibiotik, přestávala zabírat a děti mívaly i alergie. Ostatně já sama tam chytala zvláště angíny, takže jsem skončila sice na Penicilínu, ale tři dny dvě tablety po čtyřech hodinách, potom už jen jedna. Léčilo se tam hodně Soluxem, diferencovaným teplem, horečky jsme sundavaly zábaly, jednou i chlazenou infúzí. (Se zábaly byla švanda, každý lékař měl svoje oblíbené a když sloužil, balily jsme podle toho.) Tehdy nebyla k mání Coca-cola, takže se zvracení tišilo také podáváním studené kompotové (přeslazené) šťávy po lžičkách. To bylo pětiminutového lítání!
Dobrá komedie nastala, když se narodilo miminko, co nemohlo ani mateřinu. Živili jsme ho čajem s banánem. Dobře, ale banány nebyly! A tak ze známosti piloti a letušky ČSA kupovali ze svého kapesného trsy banánů, na letišti na ně čekala sanita, odvezla na kliniku, tam se zvážily a odebíraly proti podpisům jako opiáty… Miminko se vzpamatovalo a jeho nesnášenlivost se zmírnila. Jásali jsme jako malí, všechny oddělení.
A co antibiotika? Těm nejohroženějším dětem kradl pan docent na Sanopzu antibiotika, tehdy již na Západě běžná. V roce 1980 již existovala taková, že stačila jediná tabletka denně! Děti nám ožívaly před očima…
Jinak v terénu byl již celkem běžný Brufen, pokud jste dali dobré všimné doktorovi. Na Chomutovsku to dělalo tři stovky za recept, ale plat byl (mimo zaměstnance dolů) kolem dvou tisíc.
Ono je toho mnohem víc. Obrázek patří k příručce sociálního zabezpečení z r. 1974, můžete se mrknout na důchody. Po roce 1980 se sice zvedly třeba přídavky na děti, takže ještě po revoluci na tři děti bylo po 300 korunách. Zároveň dříve bylo běžné, že po osmdesátce byl důchod snížen (a svobodným se kolem třicítky zvedaly daně z příjmu) a pokud důchodce i s výchovným na dítě překročil po r. 1974 částku 1800, platil z příjmu daň. Takže prarodiče s dětmi ve své péči měli co dělat, aby vyšli… O odměnách pěstounů nemluvě - však znáte ty příběhy, kterak pěstouni po letech péče o smečky dětí dostávali mizivý důchod, protože se to prostě nezapočítávalo do odpracovaných let. Byli chudí ještě po přelomu tisíciletí.
příručka soc.zabezpečení
Doba se mění, není lehká, ale otáčet se zpátky dávno nemá smysl. Nemusíme nocovat před prodejnou jen proto, že mají dostat barevnou televizi, bílou elektroniku nebo zájezdy. To, kdo jsem a jaké mám kořeny, neovlivní moje vzdělávání ani profesi. Tedy pokud nenarazím na škodiče, co mne chce vyšachovat, v čemž se doba nezměnila.
Jo a byla jsem se svou kvalifikací zdr. sestry a špičkovou praxí dva měsíce nezaměstnaná právě před půlkou osmdesátek. Na tabulky v místní nemocnici za rohem byl i OV KSČ krátký - držela se místa absolventkám, co kdyby některá chtěla dojíždět. Samozřejmě neexistovala podpora, prý mne měl živit manžel, kterého jsem tehdy následovala. Mého pana profesora málem kleplo. Nakonec mi dovolili aspoň brigádu. Na centrální sterilizaci a s pojízdným EKG, které jsem zase trochu odečítala. Měla jsem praxi i v tom. Změnila jsem profesi a šla hned studovat pajdu. Tehdy mi vzkázali, že kdybych bývala ještě tak dva měsíce počkala (celkem půl roku), místo by bylo. Jenže já stihla vidět rovněž zákulisí. Vším, čím jsem byla, jsem byla nakonec ráda. Hezký advent přeji a zbytečně se nerozčilujte nad tím, co už odvál čas.
