Článek
Nejdřív mi dovolte sdělit panu ministrovi, který tvrdí, že kontrola využívání PnP neexistuje, že ví prdlajs o činnosti ÚP. Kraj totiž každého půl roku podle počtu vyplácených dávek stanoví KAŽDÉMU pracovišti, jaké má udělat MINIMÁLNÍ procento kontrol v každém stupni příspěvku a v každé skupině klientů. Kontroly jsou neohlášené, dělají se i v zařízeních. Může jich být víc, protože přijde podnět od MÚ, ze sousedství nebo přímo od pečující osoby a sociální pracovník (SP) vyrazí do terénu. (Povšimněte si názvu pracovní pozice, budu používat zkratku a jde o VOŠ nebo VŠ specialistu.) Není problémem v rámci kontroly řešit jednu rodinu opakovaně. Na někoho vyjde kontrola mnohokrát během péče, na někoho ani jednou. Když třeba děláte na 670 klientů 67 kontrol, je to snad jasné.
Setkala jsem se i s uraženou reakcí, proč na tuhle či onu rodinu vyšla kontrola, že jsou přece slušní lidé. Inu, protože jde o ochranu jak potřebných, tak pečujících. Součástí práce SP je totiž poradenství a pečující mohu ochránit tak, že se třeba jenom zeptám: „A co děláte pro sebe?“ Nebo poradím službu v okolí, pomůcky, vysvětlím, ať si skutečně PnP berou jako plat. Což není tak jednoduché, jak byste mysleli. Osvětu v tomto bodě provádím už deset roků a je to fuška. Pečující bývají tak utlačení „povinnostmi“, že se stydí na platbě trvat, zvláště, pokud doslova padají na hubu. Peníze totiž jdou těm, kdo si péči mají platit. A co by to strkali dceři, když je to její povinnost?! Anebo když potřebují leccos poplatit? A často žádají, aby je potomek ve svém bytě živil sakumprásk jen tak, zadarmo. I poměrnou úhradu nákladů lidi učím.
V tomhle neplacení služby je ministr rozzlobený správně, jenže pozor, v článku, který mne na téma navedl, se píše: Dřívější výzkum ukázal, že zhruba dvě třetiny příjemců si za peníze od státu pomoc od registrovaných poskytovatelů neplatili a podporu využívali na jiné věci.
A jsme doma! Celodenní a 24/7 pečující asi někde jsou, možná stát vymyslí, jak je ocenit (už to vidím), ale jde o registrované služby! No, a jak chcete dostupnost služeb zajistit na venkově, kam nikdo prostě jezdit nebude?!
Sleduji už mnoho let FB skupinu Péče o stárnoucí rodiče, kde se v bezpečném prostředí lidé svěřují se svými potížemi, hledají rady nebo pomoc. Mnoho z nich má problémy sehnat službu, která by jim ulehčila. Prostě není. Nebo senioři nikoho cizího nechtějí.
Narážíme tu na vzpouru hospodyň, které si do svého prostředí jen tak někoho nepustí, na nedůvěru k cizím příchozím, na pocit, že se (hlavně příbuzné ženy) prostě kompletně postarat musejí. A své k tomu přidává i tlak, aby se (hlavně potomek) stal jakýmsi otrokem, na němž si člověk vyleje zlost a drezúruje ho, aby byl dost zastrašený, kdyby chtěl čirou náhodou dotyčného šoupnout do ústavu. Protože oni vědí, jaké to tam bývalo (a sami možná někoho někam dříve šoupli nebo navštívili). A přece ho nebudou platit, když je všechno zadarmo! A děti jsou povinny láskou, že? Pokud možno takovou, že nakonec souhlasí s tím, aby si člověk utratil penízky za léky a pomůcky, přičemž utahané okolí přikyvuje, že by jim bylo hanba znovu žádat.
I tohle boření mýtů je součástí práce SP. Mně se v terénu dařilo, byť za cenu opakovaných výjezdů. Tady nepomůžou lejstra a výnosy MPSV, nýbrž dostatek prostoru pro SP, aby se mohli věnovat právě všem takovým rodinám. A byli slušně placení, neutíkali kamkoliv jinam. Protože (SP) s VŠ vzděláním se uchytí kdekoliv, jejich znalosti jsou široké. A proč by nezdrhali jako zajíci za lepším, když třeba já jsem při odchodu zrovna trhla nástupnický plat v Lidlu o dvě stovky (po 15 letech praxe)? Málem jsem tím chlubením rozbrečela kolegyně na jedné konferenci…
Máme jiné a větší problémy. Jsem už nezávislá a nečiní mi potíže držkovat, nikomu tím neublížím. Proto i pan Jurečka po svém nástupu dostal dopejsek o tom, co by se mělo změnit. Včetně toho, jak se poukazuje na pomoc ukrajinským rodinám, ale fláká se pomoc těm našim. Varovala jsem, že z tohoto politika může být průšvih.
Ano, mluvím o samotném rozhodování o příspěvku na péči. On je to pouze příspěvek, ani náhodou nemůže žádný stupeň zaplatit péči, pokud je dobře odváděná. Už od začátku se jasně uvádí, že péče je věcí nejdřív rodiny. Nemáte? Tak mějte přátele, dobrou sousedskou komunitu, je to v silách každého jednotlivce, víte? Ale zpátky k rozhodovacímu procesu. Od r. 2008 se víceméně veřejně mluví o nedostatku posudkářů. Zákon 108/2006 sice říká, že posudek lékaře je pouze vodítkem a rozhoduje úřad jiný, ale od Drábkovy reformy (která zničila většinu dosavadní práce během uplynulých 5 let), která přesunula agendu příspěvků pro seniory a OZP na ÚP, který pořádně nevěděl, co s ní, se sklaply podpatky. Co napíše posudkář, je svaté a rozhodnutí o přiznání PnP se píše podle něj. V rozporu se zákonem! Což mi sdělil ombudsman. U městského úřadu jsem věděla, že rozhodne sociální odbor podle skutečnosti, protože on lidi zná - a někdy u seniorů lépe než praktik. Na ÚP jsme se leckdy chytali za hlavu a otevřeně si s kolegy říkali, že snad zase dostali nařízení šetřit. Což se samozřejmě oficiálně popírá. Je snad ale náhodné, že při zvyšování peněz na tu či onu dávku se třeba čtvrt roku přiznávaly pouze nižší stupně, než doporučovalo sociální šetření?! Práce SP, která posuzovala stav a potřebu dotyčného, se stávala pouze cárem papíru, neboť vzdálený posudkář odhadl na dálku a podle zprávy praktika, co tak asi dotyčný potřebuje a v čem určitě kecá.
Takže shrnu: V mnoha případech je PnP spíše nižší než odpovídající. Při péči celkové všichni padají na hubu, ovšem důchod se jim bude počítat z almužny - pokud si mezitím ještě nebudou slušně vydělávat.
Je nutné šetřit, i ty neziskovky potřebují peníze, tak se to befelem nějak propojí a slib, že cosi přímo dostane pečující, nezarmoutí. A nemusí se dodržet.
Humbuk kolem příspěvků není nový, na „nekontroly“ jsem reagovala už několikrát. Je to výhodně nasměrováno do skupiny, která má jazyk na vestě a je dost vyčerpaná, aby neremcala, nekřičela, nedělala zasloužený brajgl. Takže sprosťárna a zrovínka se velice hodí. Protože na MPSV vědí, že je nutné šetřit. A je snadné šetřit na těch bezbranných. Nebo ne?
P.S. Ministrovi jsem dala na vědomí chybu v systému posuzování PnP, když můj tchán, v podstatě ležící po 6 mrtvicích a několik let prakticky slepý (už jen sama praktická slepota znamená PnP 2-3.stupeň) nedostal přiznaný stupeň žádný. Po odvolání třetí (to aby se neřeklo, že najednou dostane čtyřku a nebylo tolik vidět pochybení posudkářky), poté slavnostně třetí. Plus se všude doporučovalo podat novou žádost, přičemž by obětavý pečující, co málem přišel o práci, přišel o více než sto tisíc. I takhle se dá šetřit na neštěstí. Pana ministra rozčílilo, že jsem cizí a míchám se do věci - zamlčela jsem, že jsem snacha, upozornila jsem pouze na systémovou chybu. No, a to je tak všechno, co k případu a chybě systému dokázal sdělit. Uznávám, že statečně zčeřil lecjaké stojaté bahýnko, ale pokud přemýšlí primárně nad zneužíváním PnP tímto způsobem, zdá se mi to býti velmi nešťastné.
Článek Příspěvek na péči lidé často škudlí, MPSV to chce změnit, vyšel ve Zprávách ze zdravotnictví 1.5. 2023, autorem je Veronika Táchová, ČTK.
