Článek
V roce 2001, kdy osobitá Bridget, chůzí připomínající tučňáka, vkráčela se svým Deníkem na filmová plátna poprvé, nebyla má dcera ještě na světě.
V té době jsem žila v Chorvatsku a na premiéře v malém útulném kině, kde to vonělo mořem (protože k němu bylo odevšad blízko), jsem k zakoupené vstupence dostala i červený deník.
Stejný jako měla Bridget, s kterou jsme si okamžitě padly do oka. A vůbec nevadilo, že ona o tom (v)pádu mém a bezpočtu dalších dívek a žen, neměla tušení, ale byla svá. To se jednak počítá, a navíc odhodlá odvahu, mít to od teď taky tak.
A přijmout jako fakt, že trapasy se zkrátka dějí doma i v práci a nejlepší způsob, jak se s nimi vyrovnat, je humor ve všech jeho dimenzích: potichu v sobě, nahlas a pro připomenutí si posléze v deníku.
Z osudových mužů, kteří vstoupili na filmové plátno v prvním dílu, jsem si z nich pro sebe naštěstí vybírat nemusela:
Jednak jsem už byla vdaná a pak jim šlo o Bridget, takovou, jaká je.
Úžasná.
O tři roky později, kdy Renée Zellweger, představitelka mé oblíbenkyně Bridget, přišla s tím, že je možná S rozumem v koncích, a já už byla mámou, nevěřila jsem jí to.
Jednak jsem ji už docela dobře znala z prvního dílu, který jsem viděla několikrát a také na vlastní kůži vím, že dostat smysl pro humor do vínku, je víc než dar.
Mark Darcy byl sice na začátku ještě trošku pořád za suchara, který si skládá trenýrky do úhledných komínků, ale poté, co podnikl složitou mezinárodní misi a Bridget vysvobodil z thajského vězení, aniž by se o tom komukoliv zmínil, rázem povýšil na muže, který tady musí být ještě jednou:
A tak s ním Bridget v roce 2016 měla Dítě. Ve třetím pokračování jsem se smála tak, až mě bolelo břicho a během krkolomné cesty do porodnice, protože u Bridget to ani jinak být nemůže, jsem si mezi stálé oblíbence přidala další postavy:
Třeskutě upřímnou a vrcholně šarmantní gynekoložku Emmy Thompson a amerického miliardáře Jacka (Patrick Dempsey), který byl tak dokonalý, že nemohl v nerovném boji zvítězit ani v pohádce, protože i tam to na celé čáře vždy vyhrává láska.
Sice mě na chvilku pouhou rozesmutnila zpráva, že by nenapravitelný svůdník Daniel Cleaver (Hugh Grant) měl být po smrti, ale naštěstí to nebyla pravda.
A v zatím poslední Bridget, na kterou jsem se vydala do kina s dcerou, je hodně bolavých okamžiků, jimž mládí, co je někde na začátku, u prvního dílu, těžko porozumí. Ač se snaží.
„Bridget je teď úplně jiná,“ posteskne si dcera a já mám chuť pohladit ji po tváři. To z radosti, že trávíme vzácný čas spolu, protože je už dospělá a má i svůj život.
A tak to v něm je, v tom našem životě. Někteří z něho odejdou, jako Mark Darcy, ač se chce z celého srdce apelovat na skutečnost, že jsou tu i dvě děti, které ho teď nejvíc potřebují.
Jenomže nejen na filmovém plátně i v reálném životě je často vše jinak, než si plánujeme a přejeme.
Červeným deníkem se ve čtvrtém pokračování nostalgicky sice občas listne, na psaní nového není moc času, protože sbírání odvahy do nového začátku bez Marka Darcyho má rozhodně přednost.
Zatímco některým stačí vlídné popostrčení, Bridget Jonesovou (a mě taky) je potřeba spíš řádně nakopnout. Mám radost, že gynekoložka Emma Thompson k tomu dostala prostor a v povětší partě těch, co mají Bridget rádi, nechybí.
Hugh Grant je důkazem, že muži skutečně nestárnou, ale zrají jako nejlepší víno. Je okouzlující, vtipný a tu i tam si od etiketovaného svůdníka rád uleví.
Jeho angličtina je skoro a někdy i víc sexy než dokonalé tělo studenta (Leo Woodall) ve chvíli, kdy si sundá košili a skočí do bazénu zachránit psa, který to nepotřebuje.
Nic už nebude takové jako kdysi, ale všechno může být takové, jako ještě nikdy.
Bridget si ovšem dá říct, a po kratším přemlouvání sebe sama, podlehne šarmu mladé lásky, která se ničeho nestydí a všeho si dopřává plnými doušky, aniž by se ohlížela, co tomu okolí řekne.
Jenomže v určitém věku, už člověku občas dochází dech, a tak se z přírodou daných zákonů musí zastavit, rozhlédnout a zjistit, že tenhle příběh musí skončit, aby mohl začít ten pravý.
Bolavé docvaknutí, že stárnutí je nemilosrdný fakt a týká se i nás.
A víc než smutné zjištění, že nemáme ve svém telefonu nikoho, komu bychom dali vědět, že jsme v nemocnici.
Čas na úplně malilinkatý kalhotky
„Nebylo to tak veselý jako dřív. Bridget se změnila,“ zkonstatovala dcera, když jsme opouštěly kino a vkročily do tmy, které zoufale chybí moře. Jeho vůně a síla.
„To víš, láskou šílená,“ dodala jsem k její recenzi, co ji píše mládí, které teprve nabírá životní zkušenosti.
Procházely jsem právě kolem poutače s usměvavou tváří Bridget Jonesové, hlavou mi prolétlo těch našich dvacet společných let a pomyslela jsem si:
Šťastná to žena.
Bez ohledu na všechny vztahy s muži, které měla, tak ten nejlepší, ten, co je jí skutečně vydařil, baví milióny diváků na celém světě, vytáhl ji ze všech možných šlamastyk, hladí, povzbuzuje, sarkasticky konstatuje, je ten, co má sama k sobě, k Bridget Jones.
