Článek
A tam, kde chybí láska, se nemůže narodit dítě.
Protože děti se rodí z lásky. Dvou lidí, kteří si, navzdory chybám, jež během společného soužití potkali, nepřejí nic víc, než aby ten druhý byl na tomto světě ještě jednou.
A dřív, než se společný potomek narodí, tak se vezmou, aby je pojilo i stejné příjmení, a okolí tak nemělo nejmenších pochyb, že jsou, budou jedna rodina.
Nebe a dudy
Rodina kdysi byla základovým táborem, z něhož se vyráželo do světa a s nedočkavou radostí se k němu vracelo. Říkalo se mu domov a vonělo to tam po řízcích na neděli ještě v pondělí ráno.
Dnes se slovo rodina nejenže přestalo skloňovat, a z piedestalu uctívaných hodnot se skutálelo kamsi ke kotníkům, ale stalo se dokonce trpěným přežitkem.
A staromilci, jež si pamatují, jak pěkné to je a zas touží skládat, přitulit se, společně se zasmát, vařit, ochutnávat, vracet se, jsou smutní k uzoufání, protože materiál na rodinnou stavbu se stal nedostatkovým zbožím.
Moderní jedinec si totiž vystačí sám a netouží po nějakém slučování, které by ho nejen omezovalo, ale dokonce i diktovalo rytmus jeho bytí.
Mám moc ráda film Nebe a dudy, který voní laskavým humorem, skromností, láskou, ale i oporou, která se sakra hodí, když se život na chvíli stane těžkým břemenem.
Opora je samozřejmá mezi těmi, co se mají rádi.
Kdo z těch, jež se narodili v minulém století, by tušil, že i to se bude jednoho dne moci objednat a zaplatit.
Rozsévači semene
Sice se skrývají za plášť super hrdiny a mají kouzelnou hůlku, ale ta jejich kapka, která má moc odstartovat nový život, je víc vypočítavá než dobročinná.
„Pomůžu druhým, ale zároveň si udržím svou svobodu.“
Zatímco desítky kilometrů dál se radují, protože do morku rozbolavělému a letitým snažením usouženému páru se konečně narodila vymodlená holčička.
Přírodě navzdory, která možná bolavou stopkou chtěla dát najevo, že je možná nejlepším způsobem přestat se snažit a začít žít, srovnat si hodnoty, rozhostit vnitřní klid.
A pak se z lásky zadaří nebo taky ne.
Ovšem pokud je té lásky tolik, že nevíme, co s ní, je na tomhle světě spousta dětí, které by o ni z celé své křehké duše stály. A o společný domov s námi taky.
Co na tom, že nejsou naše, ale mohly by být.
A když ani to neklapne, i bez dětí je možné vést plnohodnotný život, byť není lehké se s tím smířit.
Peníze nebo život
Není sporu o tom, že o rodinu a šťastné rozzářené dětské oči tu jde až v posledním případě. Peníze a byznys hrají prim. Rovněž okázalá svoboda a neochota převzít zodpovědnost za malého človíčka a o to, jak si v životě povede.
Sperminátoři tak mohou mít spoustu dětí a nebýt ani jednou otcem.
Kam se vytratili muži, kteří z celé své ještě trochu chlapecké duše toužili mít vlastní rodinu, o kterou se budou starat, zabezpečí ji, a převezmou zodpovědnost za její blahobyt?
A ona jim to bude vracet zázemím, něžností, láskou a hrdostí.
Ano, je jich tak zoufale málo, že se ženy nakonec rozhodnou jít do toho samy. Což také není úplně nejšťastnější volba, protože děti ke štěstí potřebují oba rodiče a žena oporu v muži.
A hrát role navíc, jež nám nepřísluší a nesluší, je čardášem bez vášně.
Inu, takový je dnešní svět a jak to s ním bude dál, už by nám, příznivcům starých, laskavých časů, těm, co vždy dají přednost pokecu s druhým člověkem před umělou inteligencí, mohlo být jedno.
Jenomže není.
Už kvůli dětem, které se ještě narodily z lásky.
