Článek
Ohledy stranou a pravdu sem: Rodičovství ve své celoživotní obsáhlosti není rozhodně levnou záležitostí:
Co se obou kapes a srdce především, týče.
Když to chcete dělat dobře, musíte ho vložit do hry celé a smířit se s tím, že až do konce života bude cupitat a klopýtat vedle vás.
Ovšem nabubřelé knihy, které rodiči nikdy nebyly, ale jsou drahé, mají dokonalou demografickou infografiku, a tím i bezmeznou důvěru, když tvrdí, že tatínkové takové oběti nejsou schopni:
Vyrvat si srdce z hrudi a nechat ho potulovat se na vlastní pěst i čest.
Ale život, který byl bezpočtukrát u toho, ví, že na tatíncích stojí svět.
A že i oni mohou cítit velkou radost, aniž by hlasitě tleskala dlaněmi o sebe a okázale se rozhlížela, zda okolí plně vnímá velikost prostoru, kterou zabírá radostné těleso.
I velcí a silní chlapi, co se jinak ničeho nebojí, mají teď rozklepanou duši, jestli na toho „tátu“, jímž se co nevidět stanou, vůbec budou mít a zvládnou všechno tak, jak se má a očekává se samozřejmostí.
Očekávání, že se o vše postará, aby se maminka mohla soustředit na to stěžejní, jsou obtěžkána o výchovná stigmata, že chlapi jsou za všech povětrnostních okolností jako skála odolní. Rozhodně nebrečí. Nikdy. Ani když ví, že by slzy přinesly úlevu a s ní se dostavilo i ujištění, že nakonec to nějak dá.
Zatímco tatínkům nějak k pokračování úplně stačí, maminkám ani omylem:
Ty musí mít vše perfektní. V ideálním případě je obsah knihy věrohodnou kopií na rostoucím bříšku a pünktlich odpovídá danému týdnu.
Kolik ještě zbývá, než se staneme rodiči a úplně všechno se od základů změní?
Pocity matky jsou probírány, detailně popisovány laickou i odbornou veřejností a otec je s těmi svými sám: třeba na rybách.
Být tátou, je jiné než být mámou. Ani víc, a už vůbec to neznamená, že by jeho podíl na vzniku nového života měl nižší přidanou hodnotu.
Často svět a život na něm připomíná spíš matematickou olympiádu než pohádku se spravedlivým koncem.
Neberou to nejvyšší čísla, nevychází žádná z navrhovaných kombinací, neporadí si s tím lineární ani jiná rovnice:
A čára srdce na dlani se bolestivě stáhne do klubíčka, když malá miminka přijdou na svět pomocí záludné manipulace, a ne z lásky.
Z dálky připomínají drobné pingpongové míčky, které zoufale poskakují z jedné strany na druhou, v naději, že se jim dostane láskyplné rodičovské péče, na kterou ostatně mají nárok.
Ani pak, na své vlastní oběžné dráze, se nikdy nedozví, že to není jejich vina.
A nikdy nepřestanou lásku hledat a po ní toužit.
Být mámou je dar a dítě není pingpongový míček.
Stát se tátou a pak jím být, není obyčejná věc. Je přepychová.
A podle toho by s ní mělo být zacházeno:
Něžně a s úctou.
