Článek
V celé své kráse nad zlato:
Je tam draho, cesta trvá celou věčnost, k tomu mraky lidí a vedro k padnutí.
No, není doma líp?
Otázka nebo povzdech spíš, jež nestojí o vyvracení, platí jen souhlasné kývnutí hlavou.
Do myšlenek se připlete nedostatek financí, možná i odvahy vydat se na tak dalekou cestu (navíc není s kým), jsou tu i roky usazené v bolavém kříži, zjevné i před okolím utajované zdravotní komplikace, představa vlastního těla v plavkách…
Ta všechna nicotná proti, co se tváří obludně jen proto, že jim to strach dovolí, šmahem zmizí ve chvíli, kdy si poprvé necháte uschnout moře na kůži.
Moře, moře, proč nemáme moře?
Češi musí jezdit k moři cizímu, protože vlastní nemají. Ač se napříč dějinami událo několik nadějných pokusů vlastnit taky krapet té slané vody, nedopadlo to. Navzdory toužebnému volání po moři:
Tichému, pokornému v krajině srdeční ani hlasitě okázalému, to zkrátka nevyšlo.
Naštěstí pro Čechy i moře samotné.
Nádherný šperk, kterým moře bezesporu je, musí být hýčkán hrdým klenotníkem. A Češi by o hrdost nezavadili ani v rámci slevové akce.
K čemu by jim taky tady, kde už se dávno nenosí, byla?!
A tak jezdí k cizímu a považují ho tak trochu za vlastní. Za ty dlouhé věrné roky už jsou se srdečnými domácími jako jedna rodina.
Občas si zajdou na večeři do místní kouzelné konoby, výletují, kupují suvenýry pro ty, co museli zůstat doma, odpočívají, sluní se s mírou, protože ví, že nejlépe se opálí cestou, grilují ryby, povídají si u výborné rakije s gazdou, hodně odpočívají a ještě víc se smějí. Užívají si svou dovolenou u moře, které jim v pravidelném rytmu příliv – odliv blahosklonně přizvukuje a vyzývá zároveň:
Příští rok určitě přijeďte zas!
Paštikáři, ponožkáři a grilovací koření
Zatímco jedni cizáci jsou s otevřenou a srdečnou náručí vítáni, k moři jezdí i ti, kteří dobrou turistickou pověst krapet kazí.
Jednak svět není jen blankytně modrý a pak předsudky na obou stranách si stále melou tu svou. Ač už jich většina z dřívějška, co byla k smíchu, údivu i zděšení, teď neplatí.
Ovšem vždy se najde někdo, kdo nacupitá do místního tisku přes žabky, v nichž se pokoušel zdolat Velebit.
A další přeplavat na nafukovací matraci moře křížem, ač bylo z předpovědi počasí nad slunce jasné, že proměnlivá bura si moře rezervovala na celé středeční odpoledne. Českému turistovi, jehož pobyt u moře je časově omezený, tak občas chybí pokora k zákonitostem přírody i hostitelské zemi.
Z titulu své dovolené si často dovolují až za hranice zdravého rozumu, kdy na nádhernou, čerstvou rybu, která ještě ráno plavala v moři, sypou grilovací koření.
A pěkně hustě.
Moře samozřejmě vítá všechny stejně srdečně, ale jen někteří si jeho dobře míněné rady berou k srdci a kouzelné fígle pod víčka:
Stačí si tam moře, v celé jeho podmanivé kráse, hravosti a síle uložit a pak si ho, dle potřeby, kdykoliv později vyvolat.
A pouhým kouzlem tím, po kolena v českém rybníce, uvidíte moře.
