Článek
A zásadní změnu, v niž v hloubi duše už málokdo věří, by to přitom chtělo jako sůl. Ta u nás není nad zlato. Je běžně k dostání a stojí pár korun.
Můžete tak solit do aleluja nebo si ve vaně vykouzlit moře.
S cukrem už je to jednak cenově horší a touhou krapet si osladit život, bychom navíc mohli vážně ohrozit i své zdraví.
Zatímco obyčejný český člověk, který si zatím v každé době dokázal nějak poradit, teď se bezradně rozhlíží, co by na všudypřítomnou beznaděj zabrat mohlo, vrchnosti je to šumák.
Ano ten, co syčel ve skleničce od hořčice a šuměl v dlani.
Uzavřeni v dokonalém světě, v němž není jediná skulinka, kterou by realita mohla proklouznout dovnitř, mají jediný cíl:
Ať tento stav (se)trvá i v dalším volebním období.
Volba zbraní, kterými se chtějí domoci hlasů voličů, je různorodá. Podbízivá, úsměvná, šokující, slibující, za hranou, na kůži, tachometru.
Záleží na míře vkusu, odvahy, ale i vědomí, že by se nejen těžko hledalo, ale především našlo druhé tak dobře placené místo.
Jsme malá země omezených možností.
Omezené rozměry ovšem nikdy nebyly překážkou štěstí ani důsledkem neštěstí. Náhodou mám těch našich skromných 78 866 km² ráda, ale nevyužité možnosti mě mrzí.
Protože život máme jen jeden. A jak jsme každý den tomu svědky, je časově omezený.
Ač často z našeho úhlu pohledu jedná osud možná krutě a nespravedlivě, ale tak to je. Nic s tím neuděláme.
Na rozdíl od odhodlání, komu budeme věnovat svou pozornost a hodnotu z nejcennějších:
Svůj čas.
Uvědomila jsem si tu časovou naléhavost i dnes, když jsem koutkem oka, procházejícího kolem, zahlédla politiky v akci, a zaslechla komentář jedné z přihlížejících žen vůči muži, jenž jí byl po boku:
„To ti povídám, pokud jenom koketuješ s myšlenkou, že mu na podzim dáš hlas, tak se s tebou dám rozvést!“
A potvrdila si, když jsem posléze online listovala sledem událostí, že svět se určitě zbláznil, protože už půl roku před volbami, které navíc vůbec nemají v zorném poli naše štěstí, diktuje a rozděluje:
Od stolu i od lože.
V této souvislosti se mi vybavila úsměvná vzpomínka na jedno z dávných předvolebních období, kdy se moje známá, díky svým volebním preferencím dostala do ostrého konfliktu se zbytkem své rodiny:
„Jestli budeš volit Kalouska, tak k obědu ani nechoď! Nebo přijď, ale dostaneš jen brambory. Bez masa.“
Sice nevím, jak to tenkrát dopadlo, zda přízeň politikovi, kterému ani zpětně nelze upřít šarm, zvítězila nad flákotou masa, ale o samotného vítěze u stolu, ani z volební urny tady ostatně nejde.
Jde o vztahy, náladu ve společnosti, jež je momentálně na bodu mrazu.
A tomu, kdo ji skutečně dokáže změnit k lepšímu, ráda dám svůj hlas.
