Článek
„Ty seš ale prase“
Jakkoli nám projevy jako srkání, mlaskání, hltání, krkání, co se dají nejen za stolem potkat, mohou připadat nechutné a nekulturní, drobení se tu pak nejenže vymyká, ale může být dokonce skvělou vizitkou, ukazatelem srdečného chování a labužnickým pukrletem hostiteli, případně přímo tomu, kdo lahodnou tu krmi připravoval.
Mám moc ráda, když je stůl hezky, s láskou prostřený. Kdy okázalost nemůže nikdy vzít za srdce jako jednoduchost. A v té je, jak dobře víme, největší krása.
A na tom krásně prostřeném stole se rozprostírá spousta různých dobrot v množství dostatečném pro opakované přidání.
Každý, kdo přijde je vítán a ten, kdo nemá mobilní telefon v ruce ještě víc.
Do cinkotu příborů se nahlas ptá, odpovídá, naslouchá, a i smíchu je dosyta. Chmury a špatné nálady, co se přihodily dřív, někdy ráno, nebo až pak, se rozpustí v aktuálním zjištění, jak báječně se vlastně máme a není důvod proč se trápit.
A stačí k tomu jen špetka, podobně jako se solí a vše hned vypadá a chutná docela jinak.
Doma je blaze
V časech, kdy se Chorvatsko stávalo mým domovem, došlo mi, na blondýnku poměrně rychle, že s dosavadní úzkostlivou hospodyňkou, co pro pírko proleze i škvírou v plotě, v zemi tisíce sto osmdesáti pěti ostrovů a ostrůvků, rozhodně nezapadnu. A to já z celého srdce chtěla.
Pro pozdější pohodářku, co s úlevou a v dál odhazuje zástěru s kapsářem, jsem si sama musela přijít na to, že uklízet před návštěvou je bláhovou ztrátou času, podobně jako zvát k sobě domů ty, kteří si všimnou a řeší, že svátky jsou za smrkem a já ještě nemám umytá okna.
Zamilovala jsem si vůni a zvuk dřevěných rolet, kdy mi lamely během spouštění spiklenecky a nahlas daly najevo, že jsou rozhodně na mé straně.
V příjemném přítmí, s kopýtky na protějším křesle, se sklenkou bílého vína, které se v tiše našlapující tmě třpytí jako mořská hladina za rozbřesku, hýčkám svou pohodově se pohupující náladu a těším se na hosty, kteří si u dveří nebudou zouvat boty. Ani si počínat jinak, než mají ve zvyku, byť to je v jiných zemích předepsáno obecným bontonem. Jsou totiž doma a chovají se tak, aby se cítili dobře, hezky, spokojeně.
Navzdory pozdější hoře zmuchlaných ubrousků a moři drobků, ve vzduchu se v rozpustilé piruetě točí smích, co ho byla přemíra, a bolí z něho až břicho.
Ještě se mu nechce jít spát. Ani mně. A tak spolu nad ránem myjeme nádobí.
Na odchodu pak šťastně zívne, ale vrátí se a pošeptá mi do ucha, že naše drobky ze stolu na terase mohou být pro někoho klidně ještě opulentní hostinou.
