Článek
„Proč ji zdravíš?! Víš dobře, že jsem ti to zakázala!“
Soused stáhne hlavu mezi ramena a ač zrychlí krok, herdě do zad od své drahé polovičky neunikne.
Sakra, je to ten stejný soused, který když si vykračuje sám, bez vodítka, usmívá se na všechny strany a pustí do jarem provoněného éteru i pár vlastních, lichotivých slov?
„Chlapa si musíš vychovat k obrazu svému. Drezura hned od začátku, žádný piplačky, rozumíš?“
Teta sice byla vtipná, svá a uměla v tom zřejmě chodit, když z několika budižkničemu (jak jim sama říkala) vychovala ryze rodinné typy, jež cválaly tak, jak její rozmary poroučely. Mělo to ovšem háček, protože pánové byli vydrezírovaní jen pro její potřeby.
A ve chvíli, kdy teta z nedostatku dalšího zájmu pustila otěže, vycepovaných mužů se horlivě ujaly hodné, něžné, pečující ženy, bláhově se domnívajíc, že bezmezná láska, co ji upíraly sobě, nejen že hory přenese a utrpěné rány zahojí, si začne s vděčností tykat.
Muž vypije čaj s čerstvě vymačkaným citrónem, lžičkou medu, dvěma kostkami cukru, ochlazený na teplotu tak akorát, zařehtá, postaví se na zadní a poté tiše odcválá.
Jinam, daleko od všeobjímající dobroty, která ho dusí, nenutí růst a důrazně vyzývá, aby se přestal snažit. Jistota, která je považována za hodnotu jen na jedné straně, se rychle změní v docela obyčejnou nudu.
Řekni mi, co kupuješ, a já ti poradím, jak se nezbláznit
Zákon hamty hamty přikazuje doplnit zásoby před nadcházejícími svátky. O pohodě, která k nim patří, už se nezmiňuje. U italských citrónů se zelenou větvičkou a bio kůrou bez chemických postřiků je nával kupujících nejmenší, a tak zamířím tam.
Citróny, jež opravdu voní krásně svěže citrónově, mají za sousedy hrozny tmavé, též z dovozu a za skutečně luxusní cenu. Připadám si jak na narvané letní pláži, kde se mi podařilo ukořistit poslední volné místo a s trochou fantazie a optimismu doufat, že to nakonec ve zdraví a bez rozumu v koncích dám.
„Když nám osud podá citron, zkusme z něj udělat limonádu.“
Třímám v ruce citrón s větvičkou a muž v nejlepších letech, parkuje nákupní košík v zákoutí luxusních hroznů a usmívá se. Prohodíme pár slov o nechuti k nakupování, jež nám je společná, stejně jako nostalgické vzpomínky na dobu, kdy se podle chuti a vůně dalo poznat, co jíme.
Naše docela nevinné spiklenectví, které se užuž přesunulo k obyčejnému šťavnatému jablku, náhle přerušila rozzuřená vichřice v podobě korpulentní dámy, která mi nepasovala k žádným z vystavených plodů a ani k něžným svátkům jara, jež nesměle vystrkuje růžky:
„No nejsi ty vůl?! Já jako kráva tady lítám po celým krámě, hledám tě a ty si tady žvaníš!“
Výraz muže od hroznů opustily klukovské jiskřičky. Možná se krapet styděl, ale zvyklý už byl asi víc. Vichřice zboží, které měla v náručí, s rachotem přemístila do nákupního košíku a jedním ostrým popostrčením vyhostila svou drahou polovičku z území exotického ovoce a dočasného příměří:
„Jsi absolutně k ničemu, prostě blbec!“
I mně, které by si vystačila s přáním klidných velikonočních svátků, se dostalo pozornosti, jež vyzývá pro teď i budoucnost:
„A ty nečum!“
Já samozřejmě čuměla a o to víc, když mi kamarádka oponovala, že takové chování žen vůči mužům, samozřejmě ne vždy s tak vulgárním slovníkem, je docela časté. A muži si na něho zvykli a někteří si ho dokonce vyloženě pochvalují:
„Mně to fakt nevadí. Ta nejistota mě rajcuje!“ Známý se od našeho rozhovoru na chvilku distancoval, aby se své ženy po telefonu doptal, zda si může po práci „zajít na jedno.“
„Celý den jsem byl v práci hodný, tak bych mohl, viď?“ Všichni jsme před odpovědí strnuli jako struny. Očekávání i zklamání tam bylo.
Kam až lidská důstojnost může klesnout:
„No, fakt jenom jedno, prosím!“
Netuším, jaký konec to škemrání nakonec mělo, zda s pěnou nebo bez, nechtělo se mi čekat na výsledek.
Z pohledu osobně neúčastných možná i úsměvné, ale i po mělkém zamyšlení smutné. Člověkem si pohrává myšlenka na potřebu změnit se a přizpůsobit světu, který přestává být normální. Ne proto, aby byl víc a déle šťastný, ale aby v něm přežil.
Vybavila se mi v této souvislosti teta a její důrazné doporučení, že muže si žena musí vychovat k obrazu svému.
Jenomže musím s odstupem let tetě oponovat, protože se přece zamilujeme, zakoukáme do originálu. A ten hňácáním nějaké kopie ztrácí na ceně a přitažlivosti.
Herdek baby to možná u mužů vyhrávají na celé čáře, ale svěží vůně citrónu se zelenou větvičkou dává tušit, že jsou na tomhle bláznivém světě ještě určitě lidé, kteří svéhlavě trvají na něžnosti a úsměvu.
Vztah dvou lidí se bez těchto dvou ingrediencí sice může obejít, ale vlastně ani nechce.
Krásné prožití svátků jara vám všem.
