Článek
O tom, že jsou závadné, obsahují plísně a jiné škůdce či dokonce zakázané látky se často dozvídáme až ve chvíli, kdy je pozdě:
Z nebezpečných surovin jsme připravili pro naše blízké večeři. Nebo sváteční oběd u příležitosti radosti, že jsme se jako rodina ve zdraví sešli u jednoho stolu.
Den poté v kůži Maryši a s úlekem v očích, které si přečtou, čeho jsme se v dobré víře a zákaznické důvěřivosti dopustili, je pramalou útěchou, že můžeme zdraví ohrožující zboží vrátit do obchodu. I bez pokladního dokladu. Sice dostaneme zpět své peníze, ale i malé děti ví, že vše se za ně koupit nedá.
Zdraví je na prvním místě
Nejde přitom o žádné banality, které se vyřeší vyšší spotřebou toaletního papíru, ale hrozba v podobě selhání ledvin, poranění kovovými částicemi, krvavé průjmy, bolesti břicha se týká nejen děti, starších či nemocných lidí, těhotných žen, ale nás všech. Naše zdraví je vážně ohroženo a důvěra (ne)návratně ztracena.
Po takové zkušenosti, která se rozhodně nedá nazvat drobným prohřeškem, je poměrně těžké, koupit ve svém obchodě další zboží a věřit, že posléze, doma, neuslyšíme:
„Mně je tak nějak těžko. Mamiiií, je mi špatně. Chce se mi zvracet!“
Řekni mi, co jíš, a já ti řeknu, jak dlouho tady budeš
Ve svém dětství jsem díky kuchyni babičky a dědy měla to velké štěstí zjistit, že jídlo je lék. Pozdější život v Chorvatsku mi jen potvrdil, že zdravé a čerstvé potraviny jsou základ, z něhož se za žádnou cenu neslevuje.
Děda byl myslivec a při pravidelné kontrole, jestli v lese vše funguje tak, jak má, jsme stihli nasbírat i pár voňavých hub a něco borůvek do plechové bandasky.
Pokud jsem s nimi zrovna nezakopla, či se na fialovou pusu dušovala, že teď tolik nerostou, tak z nich babička vykouzlila báječný koláč s drobenkou.
Ke koláči mi většinou uvařila kakao do hrnečku, jež měl na dně malý obrázek. Kakao babička připravovala z mléka, které bylo k mání ve skleněných láhvích. A když se člověk toho lahodného nápoje napil, měl pocit, že svět je sakra krásné místo k životu.
A knír nad horním rtem to dobrovolně a rád odsouhlasil.
Z hub byla bramboračka, která zahřála a voněla naprosto vábivě pro všechny, co šli zrovna kolem.
Někdy, pravda, soupeřila s bramboráky, kterým se tam u dědy říkalo vošouchy a byly samozřejmě ty nejlepší na světě.
Děda je smažil na domácím sádle, z vlastních brambor, co vyrostly na zahrádce a nešetřil česnekem a také majoránkou. Kdo mohl tušit, že o století později, bude toto koření, bez něhož se žádné bramboráky neobejdou, k mání s nadlimitním množstvím alkaloidů.
Musím přiznat, že už strašně dlouho jsem nejedla nic tak dobrého, abych měla chuť oblízat prsty, jako tenkrát, u těch dědových bramboráků.
A kolem žaludku vás hýčká hladivý pocit, jako když si dočtete krásnou pohádku.
To si nesmíte číst!
Zastavila jsem se u jogurtů a z jednoho, vydávajícího se za ovocný, se snažím získat podrobnější informace. To se rozumí, že nechci k nám domů brát hned kdejakého cizáka, aniž bych věděla, co je zač.
Písmenka jsou tak drobná a světlo u chladícího boxu by se dalo spíš nazvat přítmím, že je skutečně výzvou, dopátrat se o jogurtovém uchazeči něco bližšího. Napínám zrak a v duchu koketuji s myšlenkou, jestli už není čas pořídit si brýle.
Hurá! Ještě ne, protože to konečně mám!
„Dvě procenta ovoce v ovocném jogurtu?!“ Zvednu pohled od kelímku a paní prodavačka, s kterou se trochu známe, mě pobaveně pozoruje od pokladny:
„Jo, to nesmíte číst, abyste to mohla koupit! Jste z toho Chorvatska dost rozmazlená.“
V jednoduchosti je krása a ve slevě past
Vracím jogurt do regálu k jeho dvouprocentním kolegům a vydávám se na špacír k domovu.
Myšlenky na milované Chorvatsko mě doprovází. A s nimi vděčnost, že jsem na vlastní chuťové buňky zažila, co s lidským tělem a jeho odhodláním do dalšího života dokáže ryba k obědu, co si ještě ráno plavala v moři.
A nebylo to nic složitého a nákladného si ji připravit a svému zdraví tak dát najevo, že ho berete vážně a nic momentálním mládím daného nepovažujete za samozřejmost.
A ani s narůstajícím věkem se na tom nic nezmění.
Mnozí možná namítnou, že u nás taková nabídka čerstvého zboží a kvalitních potravin není. A tudíž je třeba se pružně přizpůsobit tomu, co se zde nabízí.
Třeba právě prostřednictvím tolik oblíbených slevových akcí, které možná ušetří naši peněženku, ale našemu zdraví příliš neprospějí.
Jádro zdravého pudla zřejmě nebude v nedostupnosti kvalitních potravin, ale v naší nedůslednosti vyžadovat pro sebe vždy a za všech okolností to nejlepší. A nejkvalitnější.
A to se na žádné slevě pořídit nedá.
Čerpala jsem z následujících zdrojů:
