Článek
Představte si, že máte stále všeho dostatek. Nemusíte nic udělat proto, abyste se měli dobře. Dostanete jídlo, pití, budete žít v ideálním prostředí, kde se nemusíte o nic starat. Možná si teď říkáte, jak by byl takový život jednoduchý a báječný. Ale je tomu skutečně tak? Vědecký experiment na myších dokázal, že takový ráj se snadno může změnit v peklo a nastolil otázku, zda by tímto způsobem mohlo dojít i ke zkáze lidstva. Ostatně posuďte sami.
Vědec John B. Calhoun zabývající se chováním zvířat provedl slavný experiment, nazvaný Universe 25. Jeho cílem bylo zjistit, co se stane s populací, pokud bude žít v hojnosti, nebude muset zápasit o zdroje, ani ji nebudou ohrožovat nemoci nebo další závažné vnější vlivy. Byl přesvědčen, že v takovém souboru jedinců musí zákonitě dojít k „zkázonosnému chování“, které postupně povede k jeho degeneraci a následně i k zániku, což se také potvrdilo.
Pro svůj neslavnější pokus si vybral čtyři páry bílých myší, které v červenci 1968 umístil do speciálně upraveného kovového kotce ve tvaru čtverce. Před jejich vypuštěním do tohoto prostředí, byli hlodavci pečlivě vyšetřeni, aby nedošlo k zanesení parazitů nebo chorob. Myši se zde měly jako v ráji. Dostávaly dostatečné množství potravy i vody, teplota prostředí byla udržována na dvaceti stupních Celsia a dostaly také uspokojivé množství materiálu potřebného ke stavbě hnízd. Navíc je neohrožovali ani žádní přirození predátoři, jejichž útokům by za normálních okolností museli hlodavci v přírodě čelit. Ačkoliv vše vypadalo naprosto ideálně, mělo to ale jeden podstatný háček, a tím byl předem daný, omezený prostor kotce, z nějž se nedalo nikam uniknout.
Myši se nejprve na nový „domov“ adaptovaly a podle Calhounova pozorování se věnovaly především páření, neboť si nebyly nuceny zajišťovat životní potřeby a zbývalo jim tak více volného času. První mláďata se narodila po třech a půl měsících, poté se myší populace velmi rychle rozrůstala a to tak, že se přibližně každých 55 dní zdvojnásobila. Myším se sice dařilo, ale je potřeba dodat, že u myší žijících ve volné přírodě by tato situace vůbec nenastala, některá mláďata by sežrali predátoři, nebo by uhynula na nemoci. V uměle vytvořeném ideálním prostředí byla ale úmrtnost mláďat minimální, tudíž vyrostla velmi početná generace mladých jedinců, což následně zapříčinilo obrovské problémy.
Tempo rychlého růstu nakonec zpomalilo, když skupina myší čítala 620 jedinců. V tomto okamžiku nastaly potíže s nadbytkem jedinců, kteří se nedokázali zařadit do myšího společenství. Pokud by k tomu došlo v přírodě, tak by si tato skupina přemnožených mladých myší jednoduše našla jiné teritorium, ale z kotce nebylo možné nikam „odejít“. Tito „odpadlíci“ se shromáždili uprostřed kotce, kde se mezi sebou bezdůvodně prali, byli pokousaní a měli četná zranění.
Po 19 měsících se počet hlodavců zcela zastavil, a to na čísle 2200 a již se dále nezvyšoval. Experiment přitom počítal až s 3840 hlodavci.Mezi 315. a 600. dnem experimentu se postupně zhroutila sociální struktura myšího společenství, samci i samice přestali plnit své přirozené role a objevovaly se u nich nejrůznější závažné odchylky od běžných vzorců chování.
Vědec John B. Calhoun v roce 1986
U samečků došlo k několikanásobnému nárůstu homosexuálních pohlavních styků. Objevilo se i množství samců, kteří byli pro změnu extrémně líní. Nebránili se ani útokům a kousání dominantních alfa samců, jen pasivně leželi. Alfa samci, kteří stojí v myší hierarchii nejvýše a mají své „harémy“ samiček, se proměnili v abnormálně agresivní jedince, kteří napadali bezdůvodně ostatní myši. Uchylovali se i k jejich znásilňování, aniž by rozlišovali mezi samicemi a samci. Rovněž u nich byly zaznamenány případy kanibalismu.
Alfa samci bojovali i o své harémy plné samic se samečky „vyzyvateli“. Ale i zde se objevil problém, který spočíval v přemnožení myší. Alfa samci měli tolik nových mladých soupeřů, že je nebyli schopni porazit, ani nezvládali odrážet jejich četné útoky. Byli k smrti vyčerpaní a někteří z nich přestali své samice a jejich hnízda chránit úplně.
To vše vedlo k tomu, že i na kojící samičky s mláďaty útočili rozdivočelí samci. Myší matky statečně samy bránily svá hnízda a území, ale i u nich došlo ke změně chování. Ve stresu vyháněly mláďata z hnízd ještě před tím, než měla být správně odstavena. Napadaly je, kousaly a někdy je nechaly uhynout hlady. Mláďata z těchto vrhů, která přežila, měla patologické vzorce chování. Mladé samice se izolovaly od ostatních, nebyly schopné postarat se o svá novorozená mláďata, ta hromadně během pár dní po porodu umírala.
Jako další velká komplikace se ukázala neochota myší věnovat se dostatečně sexu. Mnozí samečkové o samice nebojovali, ani nejevili sebemenší zájem o páření. Tyto jedince označil Calhoun jako „krasavce“, neboť si celé dny jen olizovali své pěstěné kožíšky. Mladí jedinci se přestávali pářit, nové porody nakonec zcela ustaly. Staré myši postupně vymřely. Největším problémem se však ukázaly být „vražedné myší tlupy“, které ostatní myši napadaly a požíraly je. Některé myši byly vystrašené, extrémně plaché a pro jídlo vylézaly ze svých úkrytů, jen když ostatní jedinci spali. Na jaře v roce 1973 došlo k úplnému vymření celé této experimentální myší populace, stalo se tak po necelých pěti letech od zahájení experimentu.
Etolog John B. Calhoun se domníval, že tento experiment prokázal, že přelidnění naší planety by následně mohlo vést až k vyhynutí lidstva. Proti tomuto úhlu pohledu se však vymezila celá řada dalších vědců, kteří mu kriticky oponovali, že poznatky získané pokusem na hlodavcích nelze takto zjednodušeně uplatňovat v případě lidského druhu. Poukazovali například na fakt, že k přemnožení myší při Calhounově pokusu sice došlo v důsledku blahobytu, ale ten jim byl v experimentálním prostředí uměle vytvořen. Následkem toho nakonec populace myší zdegenerovala a vyhynula, což nemusí platit pro lidstvo, které je dle nich schopno včas „zatáhnout za záchrannou brzdu“. Navíc upozorňují, že lidé mají obecně danou schopnost uvědomovat si různé hrozby a dokáží případně aktivně přijímat řešení směřující k jejich odvrácení.
Mezi odborníky jsou však i ti, kteří vidí jistou paralelu Universe 25 s chováním řady obyvatel vyspělých států. Lidé zde žijí také v blahobytu a v jejich populacích dochází i ke společenským jevům nápadně připomínajícím určité vzorce chování, které bylo možné pozorovat u pokusných myší v Calhounově experimentu. Poukazují přitom na skutečnost, že západní civilizace v mnohém „ničí sama sebe“.
Vědci upozorňují na to, že vyspělé a bohaté země mají v současné době velké potíže se zastavením úbytku populace. V této souvislosti bývá často zmiňováno například Japonsko. Část jedinců v západních moderních populacích ani nejeví zájem o reálné tělesné sexuální aktivity a raději dává přednost sledování porna. Další lidé pěstují kult těla a stejně jako myšky „krasavci“ se starají pouze sami o sebe. Ve společnosti roste agresivita a u řady obyvatel se objevují také psychické problémy, deprese, obavy či úzkosti. Mladí utíkají do virtuálního světa… Ačkoliv byl Calhounův experiment spuštěn již před 55 lety, i dnes nás nutí přemýšlet o tom, proč se současné chování vyspělé západní populace v něčem až děsivě podobá tomu myšímu v Universe 25.
„Pro živočicha tak složitého, jako je člověk, neexistuje logický důvod, proč by srovnatelný sled událostí také neměl vést k vyhynutí druhů,“ uvedl v samotném závěru své práce vědec John B. Calhoun.
