Děsivý zločin v Hřensku: Smrt tří mladých trampů z roku 1987 zůstává doposud neobjasněná

V létě roku 1987 si tři mladí přátelé Petr Havel (†26), Ing. Pavel Plšek (†23) a Lenka Vítová (†22) společně vyrazili na několikadenní výlet do krásné přírody Českosaského Švýcarska. Měli celý život před sebou, a když se vydávali na cestu do skal, vůbec netušili, že zde někdy na přelomu června a července 1987 naleznou smrt. Celý případ jejich brutálního úmrtí je dodnes obestřen tajemstvím, nebyl nikdy nalezen viník a panuje kolem něj řada nejasností. Za smrt tří mladých lidí nebyl nikdo doposud potrestán. Nechali tehdy vyšetřovatelé celou záležitost záměrně „vyšumět“, nebo dali svou neochotou dobrat se pravdy případným viníkům možnost uniknout spravedlnosti? Nebo se vše odehrálo ještě úplně jinak než předpokládají předkládané hypotézy?

Dne 26. června 1987 po poledni odjeli z Prahy Lenka Vítová a Pavel Plšek na chalupu rodiny Plškových v Mikulášovicích. Později se k nim přidal i Petr Havel. Trojice přátel se rozhodla strávit několik krásných letních dnů trampováním v přírodě. Poslední člověk, který dva mladíky a jednu dívku údajně spatřil dne 29. června 1987 odpoledne, v čase mezi 15-17 hodinou, byl hlídač u Pravčické brány Josef Dvořák. Je zajímavé, že to byl právě on, kdo posléze nahlásil „podezřelou“ trojici pohraničníkům. Jiný důkaz, že v tento den opravdu navštívili Pravčickou bránu, neexistuje.

Příbuzní začali po ztracené trojici pátrat v polovině července 1987. Volali do nemocnic, byli se ptát i u pohraniční stráže. Federální kriminální ústředna oficiálně vyhlásila po nezvěstných trampech celorepublikové pátrání v srpnu 1987 a podruhé pak ještě v září. Smutná zpráva přišla dne 26. září 1987, kdy svědek Zdeněk K. telefonicky oznámil obvodnímu oddělení Sboru národní bezpečnosti v Děčíně nález dvou lidských lebek v lokalitě Mezní louka. Kriminalisté při prohledávání místa posléze našli na místě ještě dvě neúplné lidské kostry bez hlavy patřící mladým mužům, zakryté větvemi a o přibližně sto metrů dále jednu téměř kompletní kostru dívky v mělkém hrobě ve skalní průrvě.

Jeden z mužů, Petr Havel byl svázaný do kozelce prádelní šňůrou, na níž byla udělána takzvaná francouzská vrcholová smyčka. Není zcela jasné, zda se lebky oddělily od těl samovolně během rozkladu těl nebo byly hlavy již předtím někým odděleny. Kostry obětí prý neměly jedinou zlomenou kost. Těla byla nalezena ve vysokém stupni rozkladu, nedochovaly se měkké tkáně, a tak nebylo možné určit ani příčinu smrti. V lokalitě se po činu musel šířit nesnesitelný mrtvolný zápach. Nikdo ho tehdy necítil? Na místě byly objeveny i batohy a osobní věci Lenky, Petra a Pavla, mezi nimiž byl i občanský průkaz Petra Havla. Mezi věcmi nalezenými na místě činu chyběl fotoaparát jedné z obětí a z druhého fotoaparátu, který tam zůstal, dostala později rodina na svou žádost jen fotografie, nikoliv samotný negativ.

Proč ale byla mladá žena pohřbena v mělkém hrobě ve špatně přístupné skalní průrvě, lehce zasypána pískem a mladíci byli pouze zamaskováni větví ulomenou z opodál stojícího stromu. Vyrušil snad někdo pachatele? Zemřeli všichni tři ve stejný den? Zvládl by čin spáchat jeden člověk? To jsou otázky, na které bohužel neznáme odpovědi. K celému případu jsem našla jen velmi málo podrobností, vycházela jsem hlavně z dokumentu ČT a reportáží Josefa Klímy. Cenné byly rovněž zveřejněné informace pocházející z ABS ČR (Archiv bezpečnostních složek) a Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Je ale nezpochybnitelné, že šlo o násilný čin, ať už se tehdy odehrálo cokoliv.

Teprve 8. října 1987 se matky pohřešovaných dozvěděly o tragické smrti svých dětí. Následovalo vyšetřování, jehož závěry byly naprosto absurdní. Veřejná bezpečnost se zpočátku zaměřila především na výslechy trampů, neboť se domnívala, že by mezi nimi mohla najít pachatele. K Lence, Petrovi a Pavlovi se cestou mohl někdo z nich přidat. V tomto směru odvedla velký kus práce, neboť prověřovala stovky trampů. Příslušníky pohraniční stráže ale úplně vynechala.

Veřejná bezpečnost v Děčíně, která se případem tehdy zabývala, přišla nejprve s verzí, že šlo zřejmě o otravu houbami nebo jídlem z konzervy, což ovšem vyloučily toxikologické rozbory. Policie pracovala také s hypotézou, že mohlo dojít mezi mladými lidmi k nějaké hádce nebo potyčce, která vyvrcholila následně jejich smrtí. Tělo Lenky bylo nalezeno v mělkém hrobě na jiném místě než ostatky mladých mužů, které byly zakryty větví.

Mimochodem verze připouštějící, že šlo o záležitost mezi nimi třemi, nebyla nikdy vyšetřovateli zcela vyloučena. Zkusme si představit, že jako první mohla zemřít Lenka. Tuto teorii podporuje například fakt, že svázaný byl pouze jeden z mužů, druhý ho mohl zavraždit, pak si vedle něj lehnout, přikrýt těla větví a spáchat nějakým způsobem nakonec sebevraždu. Je to velmi nepravděpodobné, ale i takové zločiny se občas stávají a vyloučit tento scénář na sto procent nelze. Na druhé straně je tu argument, který podporuje spíše verzi o cizím zavinění. Jedné z obětí totiž chyběl fotoaparát, což by naznačovalo, že jej pachatel sebral, neboť by fotografie z něj mohly pomoci s jeho usvědčením. Fotoaparátu se ale také mohl zbavit sám některý z členů trojice, není ani vyloučeno, že se cestou ztratil.

Vyšetřovatelé nakonec případ odložili na konci roku 1988 s tím, že za smrt trampů mohla náhoda a přírodní živel. Nebyl podle nich spáchán žádný trestný čin. Podle závěrů vyšetřování je zabil kulový blesk, což později označili za naprostý nesmysl soudní znalci. Navíc matka jedné z obětí si vyžádala od Meteorologického ústavu zprávu o tom, jaké počasí tou dobou v dané oblasti panovalo. Ukázalo se, že bylo jasno, neprobíhala žádná bouřková činnost.

Tato iracionální verze předložená Veřejnou bezpečností měla zřejmě uchlácholit pozůstalé i veřejnost, měla ale dost podstatné trhliny. Kulový blesk totiž nedokáže nikoho svázat, roztrhat mu oblečení, zakrýt mrtvolu větvemi nebo ji uložit do mělkého hrobu. Na konci roku 1988 bylo vyšetřování zastaveno. Zoufalé matky se obrátily i na tehdejšího prezidenta Gustáva Husáka, kterému zaslaly dopis. Co se tedy tenkrát ve skalách u Hřenska Petrovi, Pavlovi a Lence vlastně přihodilo? Proč vyšetřovatelé přišli s tak chabým vysvětlením, přestože měli dostatek indicií, které jasně ukazovaly na násilnou smrt? A podaří se ještě vůbec někdy vypátrat pachatele jednoho z nejzáhadnějších zločinů, který se u nás stal?

Po pádu totalitního režimu, v roce 1992 se případem začal na žádost matek obětí zabývat Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Mělo se za to, že by mohl vnést nový a především nestranný úhel pohledu na celou událost. Vyšetřování skutečně potvrdilo obavy příbuzných, že se vše stalo úplně jinak, než jim bylo při předchozím vyšetřování případu Veřejnou bezpečností „naservírováno“. Verze s kulovým bleskem se samozřejmě ukázala jako zcela mylná.

V devadesátých letech byl pracovníky Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu proveden několikrát pokus, při němž se zjistilo, že lebky se samy nemohly zakutálet na místo, kde byly nalezeny. Vrátil se tedy pachatel ještě jednou na místo činu a někdo jej při zahlazování stop vyrušil? Je zde i možnost, že tam lebky někdo položil záměrně, aby se na zločin přišlo. Anebo je tam odtáhla zvěř? To je sice možné, ale nepravděpodobné. Proč by zvířata sebrala jen lebky a ostatní kosti nerozhrabala?

Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu objevil při svém vyšetřování trojici pohraničníků, na které ukazovaly všechny nepřímé důkazy. Následující den po zmizení trojice mladých lidí totiž jeden z podezřelých pohraničníků změnil trasy, kterými chodily obvykle hlídky, aby nevedly místem činu. Konečně se zdálo, že kruh se uzavře a případ bude úspěšně rozluštěn, ovšem státní zastupitelství případ těsně před jeho objasněním předalo krajským vyšetřovatelům v Ústí nad Labem. Údajně se tak stalo z důvodu obav, aby případ neměl politické pozadí. Dokazování, které navrhl po pečlivém zvážení Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, nebylo nikdy provedeno. Státní zastupitelství nakonec předalo případ vyšetřovatelům v Ústí nad Labem a ti jej v roce 2002 „v tichosti“ odložili, jak potvrzuje i reportáž Josefa Klímy.

Proč Veřejná bezpečnost tehdy při prvním vyšetřování doslova zametla případ „pod koberec“? Kriminalisté, kteří zpočátku případ vyšetřovali, přece nemohli všechny tyto závažné skutečnosti a důkazy přehlédnout.

V této souvislosti mě zaujaly také informace zveřejněné publicistou Jaroslavem Marešem, který se velmi pečlivě zabývá rozluštěním tohoto zapeklitého případu. Uvádí mimo jiné, že i po činu na místo někdo chodil a maskoval zločin. Jaroslav Mareš zmiňuje například skutečnost, že batohy obětí prý byly na konci září roku 1987 v době nálezu těl zakryté čerstvým kapradím, aby si nikdo ničeho nevšiml. Ale proč by někdo věci pouze zakrýval a rovnou je postupně třeba neodnesl a nezlikvidoval? Ještě zajímavější je informace, že daleko později byly objeveny na místě činu brýle jednoho z mladých mužů. Místo ale bylo před tím pečlivě prohledáno. Přehlédli tehdy brýle vyšetřovatelé, nebo je tam někdo položil o několik let později a pokud ano, tak z jakého důvodu?

Dozvíme se někdy, zda mladé trampy zavraždili skutečně pohraničníci, nebo snad jen někoho celou dobu kryli? Podle tvrzení zveřejněných v reportáži Josefa Klímy z roku 2019 existuje ve spisu několik poznámek, které naznačují, že by smrt mladé trojice mohla souviset s tehdejší činností karlovarské kontrarozvědky, která byla napojena přímo na KGB. Možná tedy měli Pavel, Petr a Lenka smůlu a viděli nebo nafotili něco, co neměli, což je stálo později život.

Nejsem detektiv, omlouvám se proto případně předem za tuto laickou osobní poznámku. Nedovedu si dost dobře představit, že by nějací profesionálové z tajných služeb tímto způsobem zavraždili trojici mladých lidí. Ledaže by snad chtěli, aby to vypadalo jako amatérsky provedený zločin. Vše jsou prozatím jen spekulace podložené nepřímými důkazy. Možná se odehrálo vše úplně jinak a nemuselo se přitom vůbec jednat o žádnou „vysokou hru“. Také by mě zajímalo, proč kriminalisté nepracovali s možností, že se mohlo jednat i o sexuálně motivovaný trestný čin.

O tajemném případu smrti tří mladých trampů se šířily po objevení jejich ostatků nejrůznější fámy. Byla jsem v té době ještě dítě a bydlela tehdy ve zdejším kraji, přesto si některé hrůzostrašné historky pamatuji. V souvislosti s jejich smrtí se mezi lidmi šuškalo i o rituální vraždě, sexuálním motivu činu, kanibalismu, masovém psychopatickém vrahovi, který v opuštěných skalách zabíjí lidi. Také se později říkalo, že obětí se našlo ve skalách během let více. Zkrátka každý si něco přidal a nikdo vlastně nevěděl, kde je pravda. Každopádně mi z toho vyprávění naskakovala husí kůže a moje fantazie pracovala zejména v noci na plné obrátky.

Nedávno jsem si na tento příběh náhodou vzpomněla a uvědomila si, že není dodnes ani po tolika letech vyřešený. Myslím, že nejen mě by zajímalo, co se tehdy opravdu stalo. Pravda bývá mnohdy překvapivá… Možná ještě existuje někdo, kdo by mohl k případu promluvit? Někdy i malý detail pomůže a stane se klíčovým k rozluštění celé hádanky. Nejde jen o potrestání viny, jde i o rodiny obětí, které si zaslouží znát pravdu, ať už je jakákoliv a také o ukončení veškerých spekulací, kterých je kolem této tragické události více než dost.

Zdroje: seznamzpravy.cz, seznam.cz, ceskatelevize.cz, badatele.net, youtube.com