Článek
Němka Margot Wölk se rozhodla promluvit o své minulosti spojené se službou Adolfu Hitlerovi až poté, co oslavila své 95. narozeniny. Tehdy, v prosinci roku 2012, na naléhání přátel vyprávěla místnímu novináři svůj životní příběh, v němž nechybí láska, utrpení, zklamání, strach i napětí. Poté poskytla rozhovor také německému magazínu Der Spiegel a několika dalším médiím. Margot Wölk nikdy předtím o tomto období svého života s nikým nemluvila. O tom, že dělala ochutnávačku jídla pro samotného vůdce během 2. světové války se prý nesvěřila ani svému manželovi. Ale proč s těmito informacemi přišla až na sklonku svého života? Není možné, že jde jen od další mýtus, kterých je kolem Adolfa Hitlera tolik?
Příběh Hitlerovy ochutnávačky
Margot Wölk nebyla z nacistické rodiny, v mládí odmítla vstoupit do Svazu německých dívek a její otec skončil v koncentračním táboře, neboť se odmítl stát členem nacistické strany. Margot během 2. světové války zpočátku pracovala jako sekretářka a její manžel Karl byl tou dobou na frontě. Margot o něm neměla celé dva roky žádné zprávy, a tak byla přesvědčena, že padl ve válce. V zimě roku 1941 musela tehdy čtyřiadvacetiletá Margot Wölk utéct z bombardovaného Berlína, kdy byl při náletu zničen i byt jejích rodičů. Zamířila tedy do vesnici Gross-Partsch, která se nalézá na území dnešního Polska. Zde v domu s velikou zahradou žili rodiče jejího muže a Margot se domnívala, že zde bude moci v klidu žít s nimi.
K její smůle se pouhé tři kilometry odtud nacházelo místo zvané „Vlčí doupě“, kde měl Adolf Hitler své velitelství na východní frontě. Starosta obce byl dle slov Margot „starý nacista“ a postaral se o to, aby Margot spolu s dalšími 14 mladými ženami byla odvedena příslušníky SS do kasáren v nedalekém Krausendorfu. Tyto ženy byly údajně starostou rovněž vybrány, a staly se tak nedobrovolně na dva a půl roku Hitlerovými ochutnávačkami jídla. V Krausendorfu se nacházela budova, kde kuchaři připravovali jídlo pro Vlčí doupě. Denně je sem přivážel autobus a poté, co dokončily svůj úkol, je zase vozil zpět.
Hitler byl ke konci života vegetarián, některé zdroje uvádí, že v tom hrála roli i jeho láska ke zvířatům. Tomu pak odpovídala i nabídka bezmasých pokrmů, nejedl ani ryby. Personál servíroval na talíře zeleninu, omáčky, těstoviny, polévku, zeleninu a nejrůznější druhy exotického ovoce. Degustace měla dle Margot probíhat následujícím způsobem. Ženy se usadily v další místnosti k velkému dřevěnému stolu, kde musely každé jídlo ochutnat. Podle Margot bylo jídlo velmi chutné, ale strach z toho, že je otrávené, byl silnější než požitek z chuti vybraných pokrmů, které si za války mohl dopřát jen málokdo. Ochutnávka probíhala vždy mezi 11-12 hodinou. Poté, co se potvrdilo, že jídlo je bezpečné, příslušníci SS odvezli pokrmy v bednách na hlavní velitelství do Vlčího doupěte.
Adolf Hitler
Margot Wölk byla přítomná ve Vlčím doupěti i v době nepovedeného atentátu plukovníka Clause von Stauffenberga na Adolfa Hitlera, ke kterému došlo 20. července 1944. Tehdy ji spolu s dalšími ženami z okolí pozvalo několik vojáků na promítání filmu do stanu, který se nacházel poblíž velitelství. Když vybuchla bomba, vypukl zmatek. Podle vyprávění Margot kdosi údajně vykřikl: „Hitler je mrtvý!“ Avšak realita byla taková, že vyvázl jen s pohmožděninami. Vojáci pak přesunuli ochutnávačky do budovy prázdné školy. Zde se Margot Wölk stala obětí znásilnění, když k ní do pokoje vlezl po žebříku důstojník SS, když spala. Vypověděla, že během celého násilného aktu mlčela a ani později o tom raději s nikým nemluvila.
S tím, jak se blížila sovětská armáda k Vlčímu doupěti, narůstal i strach žen o jejich další osud. Margot si měla zachránit život tím, že uposlechla radu poručíka, který jí doslova řekl: „Běžte, vypadněte odsud!“ Margot odjela vlakem do Berlína, a to ji, jak se později ukázalo, zachránilo život. Když válka skončila, setkala se s tímto poručíkem znovu a on jí sdělil, že všechny ostatní ochutnávačky byly zastřeleny sovětskými vojáky.
Ale ani Margot sovětským vojákům zcela neunikla. Ve Schmargendorfu byla zajata a dva týdny ji vojáci opakovaně znásilňovali. Následkem vážných poranění, která jí takto způsobili, už nemohla mít nikdy děti. Psychicky zlomená a fyzicky zmrzačená Margot k tomu později uvedla: „Byla jsem tak zoufalá, už jsem nechtěla žít.“
Šťastný okamžik v jejím životě nastal v roce 1946, kdy se její manžel Karl vrátil domů. Byl ve velmi zuboženém stavu, podepsaly se na něm roky strávené ve válce a následně také v zajetí. Přes útrapy, kterými si oba prošli, spolu manželé prožili dalších 34 spokojených let. Její milovaný muž Karl zemřel v roce 1980. Navzdory ranám, které jí osud uštědřil, Margot Wölk nezatrpkla a žila spokojeným životem. „Hitlerova ochutnávačka“ Margot Wölk zemřela v dubnu 2014.
Měl vůdce skutečně ochutnávače?
Po zveřejnění příběhu Margot Wölk se objevil 16.09.2014 článek, v němž redaktor německého deníku Die Welt, Sven Felix Kellerhoff upozorňuje na některé nepřesnosti, které Margot Wölk uvedla v dokumentu odvysílaném německou televizní stanicí RBB. Redaktor Sven Felix Kellerhoff, který vystudoval moderní a starověké dějiny a publikoval na třicet knižních publikací věnovaných i tématům z 2. světové války, vyjádřil své pochybnosti o pravdivosti příběhu Margot Wölk. Domnívá se, že pokud si Margot Wölk vše nevymyslela, je zde jediná možnost, jak to mohlo ve skutečnosti být. Kellerhoff je přesvědčený, že Margot Wölk zřejmě skutečně uvěřila, že je Hitlerova ochutnávačka na základě toho, co jí někdo v té době řekl.
Dále uvádí, že tyto a podobné fámy týkající se ochutnávačů jídla kolem osobnosti vůdce vždy kolovaly, ale neslučují se s dostupnými důkazy. V článku mimo jiné vysvětluje, že rychle zabíjející jedy pro Hitlera nepředstavovaly žádné nebezpečí, neboť měl své kuchaře, a ty by jed případně zasáhl ještě dříve, než by se jídlo dostalo k samotnému Hitlerovi. Navíc ochutnávači jídel by nebyli nic platní proti pomalu působícím toxinům, jako jsou například nízké, ale pravidelně podávané dávky arsenu.
Naopak významný německý historik Arnd Bauerkämper potvrdil, že Hitler používal ochutnávače, protože se bál, že na něj bude spáchán pokus o atentát. Prof. Dr. Arnd Bauerkämper bádá a publikuje především o fašismu v Evropě, ale také o dějinách Spolkové republiky Německo a NDR.
Hodně otázek, málo odpovědí
Mluvila Margot Wölk na sklonku života pravdu, nebo si napínavý příběh vymyslela? Namluvil jí snad někdo, že ochutnává jídlo pro samotného vůdce a ona tomu skutečně uvěřila? A proč celá desetiletí mlčela a promluvila až v roce 2012, bylo tomu tak ze strachu z obvinění, že spolupracovala s nacisty?
Příběh Margot Wölk mě osobně zaujal, protože nutí člověka přemýšlet o tom, jak vše ve skutečnosti bylo, či nebylo. Poté, co jsem si pročetla k tématu spoustu různých článků, které se navíc od sebe v mnoha věcech liší, jsem dospěla k závěru, že pravděpodobnost nalézt úplnou pravdu po tolika letech, kdy jsou všichni svědci popisovaných událostí mrtví, je minimální…
