Článek
Komunitu hidžrů tvoří zejména muži, kteří trpí v mužském těle a touží být ženami, a proto se také jako ženy chovají. Oblékají se do ženských šatů, líčí se, mluví ženským hlasem, mají dlouhé vlasy a mnoho z nich podstupuje i tradiční bolestivou kastraci. Občas se mezi nimi najdou také homosexuálové nebo osoby, které se narodily s nejednoznačným pohlavím. Všechny tyto odlišnosti, pokud jde o jednotlivce, nejsou indickou společností kladně přijímány. Velmi často se stává, že vlastní rodina takové dítě zavrhne. Pak ho mezi sebe přijmou právě hidžrové, jejichž svébytné společenství jsou Indové ochotni do jisté míry tolerovat.
Přestože historie hidžrů sahá až do dávné minulosti a píše se o nich mimo jiné i ve slavné knize Kámasútra, žije dnes tato zvláštní skupina lidí v Indii na okraji společnosti. Zatímco kdysi bývali uctíváni a patřili k váženým lidem, po roce 1897 je britští kolonizátoři kriminalizovali pro veřejné pohoršování. Toto stigma jim zůstalo dodnes, přestože tento diskriminující zákon byl zrušen již v roce 1952.
Jak žijí hidžrové
Hidžrové (v hindštině se jedná o slovo rodu mužského), pro které se někdy rovněž užívá i název v ženském rodě: hidžry, žijí v malých komunitách, které členům společenství slouží jako „náhrada“ za tradiční rodinu. Ve společné domácnosti bydlí obvykle 5-15 osob, které mají mezi sebou rozdělené každodenní povinnosti a úkoly. K jejich každodenním úkolům náleží péče o domácnost, úklid, nakupování, praní i vaření. Očekává se od nich, že všechny domácí práce zvládnou stejně dobře, jako by byly skutečnými ženami. Mladým hidžrům se říká čély, v komunitě žijí jako by byly „sestry“. V okamžiku, kdy čély zestárnou a získají zkušenosti, vytvoří si pak svou vlastní rodinnou komunitu.
Hlavou rodiny je starší zkušený a majestátně vyhlížející „guru“, kterého ostatní uznávají a respektují. Na rozdíl od ostatních členů se obléká pouze do obyčejného sárí. Jeho úkolem je především starat se pečlivě o rodinný krb, dále řešit případné spory a v neposlední řadě učit mladé příslušníky pravidlům, zvykům a tradicím hidžrů, které musí nově příchozí bezezbytku respektovat a přizpůsobit se jim. Guru je také tou osobou, která případně může udělit hidžrovi svolení k tomu, aby se odstěhoval, ovšem pouze v případě, že má kam odejít a je na takový krok připraven. Počáteční tvrdý přístup k nováčkům bývá pro některé jedince někdy náročný a mnozí z nich se zpočátku trápí, neboť jde o lidi, kteří byli od útlého věku ponižováni pro svou jinakost.
Do společenství hidžrů obvykle odchází mladí lidé z vlastního rozhodnutí, protože si jsou vědomi své odlišnosti a trpí tím, že se jim okolí neustále vysmívá. V mnoha případech ale svého potomka, který se vymyká vzhledem nebo chováním, přivedou k hidžrům samotní rodiče. Jedná se o děti, které se narodily jako hermafrodité nebo „nenapravitelné“ chlapce, kteří se oblékají a chovají jako dívky, což je obecně pokládáno za velkou hanbu. Když hocha nepřejdou „nevhodné způsoby“ ani během dospívání, nepomáhají domluvy či fyzické tresty, putuje většinou k hidžrům. U nich platí v každé skupině vlastní řád a jeho porušení se trestá například ostříháním vlasů na krátko nebo ve zvláště závažných případech i vyloučením z komunity.
Rodiče si jsou vědomi faktu, že takto odlišný jedinec by zesměšnil celou rodinu a po celý život by musel snášet ústrky ze strany většinové společnosti. Po odchodu z domova děti neudržují vztahy se svou původní rodinou a naopak se na ni snaží zapomenout. Během času pomalu zaniknou jejich veškeré vazby k rodičům, sourozencům i ostatním příbuzným. Komunitě přijmou hidžrové nová ženská jména, svá rodná jména nikde nezveřejňují a nikomu je ani neprozrazují. Samozřejmě se najdou i výjimky, kdy někteří hidžrové a jejich rodiče dokáží překonat společenské předsudky a navštěvují se.
Prostituce, zpěv, tanec i žebrota
Každá rodina hidžrů má společnou kasu, do které musí všichni členové pravidelně přispívat určitou část svých výdělků. Ty získávají v současné době především z provozování prostituce. Svá těla poskytují k sexuálním hrátkám především mužům, ale najdou se i ženy, které se od nich nechají za příslušnou částku obšťastnit, neboť ne všichni hidžrové jsou vykastrovaní. K prostituci se uchylují zejména proto, že je nikdo většinou nechce zaměstnat. Provozování nejstaršího řemesla na světě bere část z nich jako snadnou formu výdělku a nemá s „prodáváním“ svého těla žádný problém. Pro jiné jde ale o nutné zlo a byli by rádi, kdyby se mohli normálně začlenit do společnosti.
Dalším způsobem, jak si mohou hidžrové přivydělat, je žebrání, které však není příliš výnosné. K hlavním zdrojům jejich příjmů patří finanční prostředky získané z pořádání hudebních vystoupení doprovázených zpěvem a tancem. Příslušníci komunity bývají zváni na svatby a oslavy u příležitosti narození dítěte, neboť se má za to, že jejich přítomnost přináší štěstí. Hidžrové dávají požehnání novomanželům nebo novorozeňatům.
V současnosti se tato tradice na mnoha místech sice ještě dodržuje, ale nepraktikuje se již tak často jako v minulosti. Celou přípravu na slavnostní událost má na starost samotný guru, který nachystá program a secvičí s čélami vystoupení. Čély se k této významné příležitosti krásně upraví, nalíčí a obléknou si nádherná sárí. Účastníky pak čeká jedinečná podívaná plná ladného tance, libozvučné hudby a zpěvu.
Rituál tradiční kastrace
Na prvním místě je potřeba zdůraznit, že kastraci hidžrové podstupují zcela dobrovolně a ne všichni členové komunity kastraci podstoupí. Některým bohatě postačí, že si nechají narůst dlouhou hřívu, obléknou si krásné sárí, nalíčí se a chovají se jako ženy. Jiní hidžrové naopak po kastraci touží a představuje pro ně jedinou cestu k vysněnému ženství. Většina z nich ale nemá dostatek finančních prostředků na to, aby si uhradila hormonální léčbu a dále i odborně provedenou operaci. Kastrace v Indii patří chirurgickým zákrokům, které se běžně neprovádějí, neboť pro ně zákon stanoví velmi přísné podmínky. Navíc najít lékaře, který ji provede, není vůbec snadné.
V případě kastrace jde tedy většinou o tradiční, velmi bolestivý rituál, který se nazývá „nirvan“, což by se dalo přeložit jako „znovuzrození“. Zákrok provádí zkušená porodní bába, která při něm kastrovanému muži odstraní nožem či skalpelem penis, varlata a šourek. Tento obřad podstupují hidžrové obvykle bez jakékoliv anestézie, a tak aby nebyl slyšet jejich křik, hrají během rituálu ostatní členové na trubky. Obřad je zasvěcen bohyni nesoucí jméno Bahučára a hidžrové věří, že se během něj znovu narodí.
Zajímavosti ze života indických hidžrů
Každoročně se na přelomu dubna a května za úplňku koná ve vesnici Koovagam velký festival, na němž se setkávají indičtí hidžrové. Ti sem přicházejí ze všech koutů Indie, aby zde uzavřeli podle tradice sňatek se samotným bohem Krišnou. Dění začíná „svatbou“, kdy hinduistický kněz uváže hidžrům kolem krku svatební šňůru, ti pak položí oběti k nohám bohů v chrámu Koothandavar a začnou zpívat a tančit. Poté si někteří z nich vyberou muže, se kterým stráví celou noc. Obřad je pro ně vlastně takovým manželstvím na jednu noc, neboť ráno se pár rozchází.
Bez ohledu na to, zda hidžrové „svatební noc“ strávili sexem s mužem, nebo šlo z jejich strany pouze symbolický akt a žádného partnera si nezvolili, jsou druhého dne všichni považováni za „vdovy“. Společně pak truchlí za svými „manžely“. Tento zvyk vychází ze starodávné tradice, kdy podle legendy na sebe vzal bůh Krišna ženskou podobu, aby se mohl oženit s mladíkem jménem Aravan, který si přál prožít alespoň jeden den v manželském svazku, než bude obětován. Festival trvá dlouhých 15 dní a nechybí na něm třeba volba královny krásy nebo různé taneční soutěže.
Ačkoliv hidžry indická společnost toleruje pouze jako skupinu, časy se pomalu, ale jistě mění a objevují se i případy, kdy se hidžrové stávají celebritami. Patří k nim například transgender modelka, influencerka a hvězda sociálních sítí Khushi Shaikh, kterou sledují miliony lidí po celém světě. Khushi se narodila jako chlapec a měla velké štěstí, neboť její rodiče patří k pokrokovým lidem. Svého syna dokázali přijmout takového, jaký je a neodvrátili se od něj poté, co se rozhodl stát ženou.
V současné době se v Indii hidžrům blýská na lepší časy. Vláda povolila sňatky těchto lidí a také si mohou v důležitých dokladech včetně pasu uvést, že se hlásí k takzvanému „třetímu pohlaví“. Komunity hidžrů najdeme také v pákistánské, bangladéšské nebo nepálské společnosti.
Zdroje: shwetayadav.in, hn.cz, ceskatelevize.cz, vesmir.cz, Wikipedia
DALRYMPLE, William. Město džinů: rok v Dillí. Přeložil Viktor FAKTOR, ilustroval Olivia FRASER. V Praze: Metafora, 2004. ISBN 80-86518-53-1.
