Článek
Zatímco v průběhu dubna patřila k nejčastějším houbařským úlovkům zejména kačenka česká, smrž obecný, smrž vysoký nebo čirůvka májovka, v posledních dnech se v košících začal objevovat také hřib kovář. Jeho nálezy byly hlášeny například z Krušných hor, Jižní Moravy či okolí Turnova. Na sociálních sítích někteří houbaři zveřejnili fotografie v dubnu nasbíraných hřibů kovářů. Během května pak mykologové očekávají výskyt i dalších druhů hřibovitých hub.
Nejdříve rostou „modráci“
Mezi prvními se vyskytuje (někdy již v druhé polovině dubna) oblíbený hřib kovář, kterého o něco málo později následuje hřib koloděj. Tyto dva hřiby jsou si navzájem hodně podobné a často dochází k jejich záměně. Navzájem se od sebe liší především zbarvením klobouku a vzhledem třeně. Hřib kovář má plstnatý, tmavohnědý klobouk, který po doteku černá. Jeho třeň pokrývají červené šupinky. Sytě žlutá dužnina po rozkrojení takřka okamžitě mění barvu na tmavě modrou.
Hřib koloděj má světlejší, plavě olivově až nahnědle zbarvený klobouk, na třeni výraznou „síťku“ s velkými oky. Jeho dužnina na řezu také modrá, ale o něco méně než u kováře. Je důležité zmínit, že oba tyto hřiby patří k špatně stravitelným houbám. Jedlé jsou až po dostatečně dlouhé tepelné úpravě (uvádí se 20-25 minut). Lidé někdy podceňují skutečnost, že „modráci“ jsou zasyrova jedovatí, způsobují mimo jiné úporné bolesti břicha, zvracení a průjem. Dobré je také vědět, že pokud si budete chtít pochutnat na pokrmu z hřibu koloděje, rozhodně ho nesmíte zapíjet alkoholem. Tato kombinace totiž může vyvolat závažné zažívací potíže.
Hřib koloděj
K všeobecně dobře známým „modrákům“ se v průběhu května postupně přidají rovněž hřib borový, který bohužel pomalu mizí ze svých původních stanovišť, dále hřib dubový nebo velmi vzácný hřib bronzový.
Nález prvních jarních hřibů potěší každého houbaře
Snad každý houbař se každý rok těší na okamžik, kdy najde svůj první hřib. Kontroluje svá oblíbená místa a netrpělivě ho vyhlíží. Mykologové všem doporučují hledat právě nejprve tam, kde se tyto houby běžně vyskytují. Houbaři by se v tomto období přitom ale dle nich měli zaměřit především na prosluněné okraje listnatých a jehličnatých lesů nebo třeba na hráze rybníků. Hřibovité houby lze objevit i v parcích, kde rostou nejčastěji pod duby a lípami. Uprostřed lesa se tyto druhy objeví až později.
Letošní jaro je plné překvapení. Někde houby rostou dobře, jinde skoro vůbec. Záleží, jak kde mrzlo, popřípadě pršelo. Přesto letošní jaro nepatří k nejhorším.
V lokalitách, kde budou i nadále panovat ideální podmínky pro růst hub se na vás tedy může usmát štěstí již nyní. Rozhodně však ale nelze počítat s košíky plnými hřibů. Dle mykologů půjde o náhodné a ojedinělé nálezy. Za pokus to ale jistě stojí. A pokud tentokrát nic nenajdete, alespoň si uděláte hezký výlet do přírody…
Zdroje: mujrozhlas.cz, blesk.cz, krkonossky.denik.cz, idnes.cz
ANTONÍN, Vladimír. Houby: česká encyklopedie : neobvyklá kniha o světě hub u nás i v cizině, praktická příručka houbaře pro určování, sběr, ochranu, pěstování a zpracování hub. [1]. Praha: Reader's Digest Výběr, 2003. ISBN 80-86196-71-2.
SOCHA, Radomír. Houbaříme od jara do zimy. Praha: Brázda, 2019. ISBN 978-80-209-0428-7.
MIKŠÍK, Michal. Hřibovité houby Evropy. Praha: Svojtka & Co., 2017. ISBN 978-80-256-2063-2.
