Článek
Hřib modračka byl donedávna považován za jedlý a bezpečný druh. Vědci však prokázali, že v jeho plodnicích se hromadí jedovatý arzen, a proto byl po tomto zjištění zařazen mezi nejedlé houby. V novějších atlasech se již tato důležitá informace objevuje, zatímco ve starších publikacích z pochopitelných důvodů chybí. Také proto mykologové apelují na houbaře, aby věnovali pozornost novým poznatkům, a hřiby modračky raději vyřadili ze svého jídelníčku.
Modračky se dají snadno poznat
Hřib modračka (Cyanoboletus pulverulentus), kterému se někdy také říká například hřib lipový, hřib sadní, hřib zahradní, modrák sadní nebo lidově „podlipáček“, patří k dobře rozpoznatelným houbám. Roste nejen v lesích, ale objevuje se také v parcích, zahradách či stromořadích. Jeho výskyt je vázán zejména na určité druhy listnatých a spíše výjimečně i jehličnatých dřevin, s nimiž tvoří mykorhizu. Celé skupiny modraček tak lze od května do listopadu najít pod buky, habry, duby, lipami nebo smrky.
Dle odborníků modračky snadno určí i začínající houbaři, stačí si přitom dobře prohlédnout plodnice. Klobouk mívá hnědou až olivově hnědou barvu, působí „plstnatým“ dojmem. Výrazným poznávacím znakem jsou také žluté rourky, které se po stlačení téměř okamžitě zbarví sytě modře. Třeň tohoto hřibu má žlutou barvu, která ve spodní třetině přechází do oranžových až červených odstínů. Po rozkrojení jinak světlá dužnina hřibu modračky rychle ztmavne, její barva potom hraje temně modrými tóny, někdy se může jevit i jako černomodrá.
Výsledky výzkumu „přepisují“ atlasy hub
Po celá desetiletí se mělo za to, že hřib modračka patří mezi jedlé druhy hub. Teprve v 90. letech se italští vědci zaměřili na koncentrace arzenu v modračkách a dospěli k závěru, že tyto houby mají ve svých plodnicích i velké množství tohoto prvku, což může mít neblahý vliv na lidské zdraví. Hřib modračka obsahuje arzen ve formě karcinogenní kyseliny dimetylarzeničné. Její největší koncentrace se nachází v rourkách houby. Rizikové je, když někdo houbu konzumuje opakovaně (i v malých dávkách) nebo ve velkém množství (i jednorázově). Proto se nyní modračky řadí mezi nejedlé houby.
Na výzkum hřibu modračky u nás navázal se svými spolupracovníky RNDr. Jan Borovička, Ph.D., který se specializuje na geomykologii a environmentální geochemii. V roce 2017 jeho tým publikoval své poznatky v odborném časopise. Na základě svých zjištění pak Jan Borovička dospěl k závěru, že se hřib modračka řadí mezi rizikové houby a byl by rád, kdyby se nově v publikacích označoval jako nejedlý druh. K tomu ostatně již v mnoha případech dochází, nicméně kupříkladu na internetu jsou na hodně místech o modračkách stále ještě zastaralé informace.
Tento hřib má přirozeně vysoké koncentrace arzenu. Mají ho v sobě i ostatní houby, ale modračka jich má opravdu hodně. Tím se stává karcinogenní. Není akutně škodlivá, když ji sníte, nic se vám nestane. Ale vystavujete se zvýšenému riziku rakoviny.
Záhada s arzenem není zatím zcela vyřešena
Proč je právě hřib modračka rekordmanem v absorbování arzenu z půdy, není zcela jasné. Ví se jen, že podhoubí houby si vybírá právě tento prvek a ukládá ho ve velkém množství do své plodnice. Houba k tomu má jistě nějaký důvod, ale vědci zatím nezjistili jaký. Zrovna tak odborníky zajímá odpověď na otázku, kterou si v této souvislosti kladou: „Jak je možné, že se v okolní půdě nacházejí jednotky nebo nižší desítky miligramů arzenu na kilogram, a přitom houba, která tam vyroste, v sobě pojme stovky nebo i tisíce?“
Je vidět, že fascinující říše hub není doposud ani zdaleka dokonale prozkoumána, a čas od času nám vydá některá ze svých mnoha tajemství. Nové poznatky pak mykologům umožňují upozorňovat houbaře na potenciální nebezpečí, jak je tomu třeba v případě hřibu modračky.
Zdroje: avcr.cz, mykoweb.cz, myko.cz, gli.cas.cz, chrudimsky.denik.cz, plzen.rozhlas.cz, ujc.cas.cz, biolib.cz
Wikipedia, heslo: Hřib modračka
