Hvězda filmu Můj přítel delfín: Poznatky z její léčby pomohly i handicapovaným lidem

Životní příběh statečné delfíní samičky Winter zná díky filmovému zpracování celý svět. Winter se bohužel zamotala do sítě na kraby a utrpěla vážná zranění, kvůli kterým přišla o svou ocasní ploutev. Stala se hrdinkou, která celý svůj život statečně zvládala svůj handicap a zároveň pomáhala lidem vyrovnat se s postižením po amputaci končetin.

Ubohá mladá samička delfína skákavého byla náhodně objevena rybářem v pobřežních vodách Floridy v Mosquito Lagoon 10. prosince 2005. Jelikož byla nalezena v prosinci, dostala jméno Winter. Tehdy jí byly odhadem přibližně dva měsíce. Místní rybář, který ji našel, kontaktoval záchranáře, kteří pro Winter vyslali speciální záchranný tým. Výzkumnice Teresa Mazza-Jablonski strávila s Winter ve vodě celých 7 hodin. Winter putovala nejprve do místního střediska Marine Discovery a poté byla převezena do Clearwater Marine Aquarium, které funguje jako záchranná stanice a nemocnice pro mořské živočichy. Pomáhá a pečuje o zraněná či nemocná zvířata, jako jsou delfíni, želvy, různé druhy ryb či mořských ptáků.

Malá Winter měla velkou smůlu, zapletla se do lana od pasti na kraby tak nešťastně, že došlo k přerušení přívodu krve do ocasu. Ten jí postupně odumíral a po částech odpadával, až z něj zbyl jen malý kousek, který jí musel být amputován. Kvůli ztrátě ocasu nebyla Winter schopná přirozeně plavat, pohybovala ocasem ze strany na stranu místo nahoru a dolů. Takový pohyb je pro kytovce nepřirozený a Winter způsoboval zdravotní problémy, zejména s páteří.

Winter se stala od samého počátku vyhledávanou atrakcí mořského akvária. V bazénu žila ještě s dalšími dvěma delfíny Hope a PJ. Nejslavnější období jejího života přišlo, když se mezi návštěvníky Clearwater Marine Aquarium v prosinci 2010 objevil Brock Mealer, bratr Elliotta Mealera, slavného hráče amerického fotbalu za Michigan Wolverines. V prosinci 2007 Elliot Mealer přežil autonehodu, při níž zahynula jeho přítelkyně i otec. Elliottův bratr Brock zůstal po nehodě ochrnutý od pasu dolů. Návštěva Brocka Mealera v akváriu následně způsobila obrovský zájem médií o příběh delfíní samičky. Z Winter se stala velká hvězda, o které se psalo v tisku, hovořilo v televizi, vycházely o ní knížky, vznikaly hry na Nintendo a točily filmy. Jezdily za ní děti s amputovanými končetinami z celých Spojených států. Měly možnost si Winter nejenom prohlédnout, ale také nakrmit. K jejím oblíbeným rybím pochoutkám prý patřily zejména huňáčci severní.

Delfíní samička Winter prožila v Clearwater Marine Aquarium spokojený život. Útočiště, které našla v mořském akváriu, jí samozřejmě nemohlo nahradit pobyt ve volné přírodě, kam se z pochopitelných důvodů nemohla nikdy vrátit. Zemřela 11. listopadu 2021 ve věku 16 let na následky gastrointestinální infekce. Truchlili za ní nejen zaměstnanci a ošetřovatelé v Clearwater Marine Aquarium, ale také tisíce jejích fanoušků po celém světě.

Po přijetí Winter do péče akvária bylo všem jasné, že nemůže zůstat bez ocasní ploutve a výroba protézy ocasu pro Winter bude navíc velmi složitá. Tým expertů proto přizval ke spolupráci i uznávaného specialistu na protézy, irského protetika Kevina Carrolla. Na návrhu protézy ocasní ploutve a jejím testování pracovali odborníci celých osmnáct měsíců. V roce 2007 Winter dostala ocas ze silikonu a plastu, díky němuž mohla plavat normálním způsobem.

Protetik Kevin Carroll pro Winter také vyvinul speciální pružný návlek, který jí ošetřovatelé natáhli v místě amputované ocasní ploutve. Návlek zabraňoval podráždění kůže v místě styku s protézou, která posléze Winter tolik nedřela. Tato úžasná pomůcka se ukázala být natolik účinnou, že se následně začala používat i u lidí s amputovanými končetinami. Poznatky, které Kevin Carroll získal díky léčbě Winter a vývoji její speciální protézy, později aplikoval také u lidí. Winter tak pomohla k výraznému posunu v oboru protetiky.

Dojemný příběh Winter neunikl pozornosti filmařů, a tak se 23. září 2011 uskutečnila premiéra filmu Můj přítel delfín inspirovaného životním příběhem Winter. Rodinný film se setkal s příznivou odezvou jak u diváků, tak u filmových kritiků. Winter si ve filmu zahrála sama sebe a stala se filmovou hrdinkou. Ačkoliv byl film natočen na motivy skutečných událostí, v mnohém se od opravdového příběhu liší. Podstatné je, že snímek Můj přítel delfín dokázal v lidech vzbudit vlnu zájmu nejen o ochranu zvířat a potřebu jim pomáhat, ale také připomněl, že mezi námi žijí lidé s tělesným postižením, kteří rovněž potřebují pomoc.

Další pokračování úspěšného filmu bylo uvedeno do kin 12. září 2014 pod názvem Můj přítel delfín 2. Kromě Winter si v něm zahrála i další delfíní samice jménem Hope, která byla shodou okolností nalezena také jako mládě ve stejné oblasti jako Winter, pouze o pět let později. Winter žila s věrnou družkou Hope v Clearwater Marine Aquarium v jednom bazénu, a tak pro ně natáčení filmu bylo příjemnou zábavou.

Vývoj protézy pro Winter přinesl pokrok v oblasti lidské protetiky. Tato statečná delfíní samička navíc ukázala lidem, kteří se potýkali se ztrátou končetin, že život stojí za to žít i přes nepřízeň osudu. Winter, jejíž statečnost a vůle „poprat se“ s nepřejícím osudem inspiruje dodnes lidi na celé planetě, tak navždy zůstává v lidských srdcích.

Zdroje: Wikipedia, iprima, cmaquarium