Článek
Stejně jako v předchozích letech jsou nyní české domácnosti vystaveny masivnímu vpádu slunéček východních, kterým se přezdívá také „čínské“ či „asijské“ berušky. Jde o invazivní druh, který se velmi dobře přizpůsobil našim podmínkám. Dle odborníků představuje potenciální riziko mimo jiné i pro slunéčko sedmitečné.
Kde se vzaly „čínské“ berušky?
Slunéčko východní (Harmonia axyridis) patří mezi škodlivé organismy a je považováno za invazivní druh. Je o něco málo větší než naše slunéčko sedmitečné, a na rozdíl od našeho domácího druhu má mnoho barevných variant. Jeho původním domovem je východní Asie. Za jeho nadměrné rozšíření v Evropě si lidstvo může samo. Vše začalo v průběhu 20. století, když bylo slunéčko dovezeno nejprve do Severní Ameriky, kde bylo používáno jako přirozený nepřítel škůdců zemědělských plodin. Sloužilo zde například k biologické ochraně citrusů proti červcům.
Ze Severní Ameriky se později dostalo do Evropy, kde bylo rovněž využíváno k biologické ochraně skleníkových i venkovních rostlin. Postupně došlo k trvalému usazení jeho populace v Evropě. První údaje o pozorování „čínských“ berušek v Česku jsou z roku 2006. O dva roky později již byl tento druh rozšířený prakticky po celém našem území. V současné době je slunéčko východní v Česku natolik přemnožené, že začalo vytlačovat například i domácí slunéčko sedmitečné.
Dospělci přezimují ve skupinách.
Žravější a plodnější vyhrává
Dobře myšlený záměr se tedy v případě slunéčka východního bohužel „vymknul“ kontrole. Z predátora, který měl přírodní cestou likvidovat různé druhy mšic a další škůdce rostlin, se stal nebezpečný protivník původních druhů slunéček. Slunéčka východní jsou velmi žravá, pochutnávají si nejen na škodlivém hmyzu, ale ve velkém požírají také vajíčka a larvy jiných slunéček, dále také parazitických vosiček nebo lumčíků. Navíc mají na rozdíl od domácích druhů našich slunéček schopnost se rozmnožovat až dlouho do podzimu, z tohoto důvodu pro ně představují velkou konkurenci.
Hledají úkryt před zimou
V těchto dnech slunéčka východní nalétávají především na domy a jiné budovy, ve snaze schovat se před zimou. V přírodě zalézají do různých mezer, například ve skalách nebo v kůře stromů, ale v obydlených oblastech tuto možnost nemají, a tak se v hojném počtu stěhují i do lidských obydlí. Dochází k tomu od konce září do počátku listopadu, přičemž upřednostňují velké, světlé a osluněné plochy.
Každý, kdo zažil jejich úporné „nálety“, dobře ví, jak umí být tyto berušky otravné. Navíc dokáží i nepříjemně bolestivě kousnout. Vypouštějí zapáchající žlutooranžovou hemolymfu, která je schopná způsobit trvanlivé skvrny na fasádách, a v případě kousnutí může tato tekutina u citlivých jedinců vyvolat alergickou reagci.
Zbavit se jich v okamžiku, kdy se již dostaly dovnitř budovy, je takřka nemožné. Pokud jste podcenili prevenci v podobě včasné instalace sítí do oken a pečlivé utěsnění případných otvorů kolem nich, mohou se objevit i u vás doma. Během pár dní potom sice berušky „zmizí“, ale ve skutečnosti si jen zalezou do děr, štěrbin a mezer, aby zde přečkaly chladné období roku. Dospělci přezimují ve větších skupinách, na jaře pak hromadně opustí své úkryty.
Zdroje: Autorský článek doplněný o poznatky
